Byrokracie

Pouhá administrace evropských programů z let 2014 až 2020 stála daňové poplatníky bezmála třicet miliard korun. Přispěli tím do kapes především velkým firmám, protože ty malé, na něž dotace sice primárně cílíí, odrazuje nehorázná byrokracie. Řešení přitom existuje, ale chce se do něj někomu?

Nemocný muž Evropy. Tak nedávno označil německý deník Die Welt českou ekonomiku. A něco na tom tom je, protože Česko si opravdu nevede dobře. Otázkou ovšem zůstává, co s tím?

Kybernetická směrnice NIS2 začne platit už za pár měsíců, konkrétně se mluví o polovině roku 2024. Změna to navíc bude velká, nové povinnosti se mají dotknout víc než deseti tisíc českých firem. Jste na NIS2 připraveni? Otestujte se v našem kvízu.

Malé a střední firmy v Evropě trápí úplně něco jiného než tolik skloňovaná byrokracie. Ukázal to aktuální celoevropský průzkum Eurobarometr. Politici se přitom dušují, že už mají řešení.

Se začátkem příštího roku se domácnostem i firmám vrátí na účty poplatek za obnovitelné zdroje, který stát v plné výši platil od loňského října. Na firmy přitom stát přenese ještě vyšší část nákladů na podporu elektřiny vyráběné zejména ze solárů, než byla ta, kterou platily v minulosti. Udrží si tak svou konkurenceschopnost?

Vláda podle nedávného vyjádření ministra financí Zbyňka Stanjury nesplní některé další body ze svého programového prohlášení. Je mezi nimi i slibovaná valorizace základní daňové slevy na poplatníka. Jinak řečeno, vlivem inflace budeme všichni reálně platit vyšší daně i tam, kde se nominálně nezvýší. Dá se v Česku ještě vůbec na něco spolehnout?

V parlamentu čeká na schválení další změna zákona o investičních pobídkách. Už několikátá za poslední léta. Paradoxem přitom je, že i když je nyní systém investičních pobídek přátelštější vůči menším podnikatelům, co se týče rychlosti a průhlednosti udělování pobídek zamířil zpět ke svým počátkům před čtvrtstoletím. A nový zákon to vylepší jen částečně.

Už brzy budeme znát výsledek analýzy případné investice do těžby lithia pod Cínovcem. Jeho naleziště může být pro Česko požehnáním. Ale jen tehdy, pokud „bílé zlato“ jednou dokážeme výhodně těžit a pokud příjmy z těžby neprojíme.

Vláda protlačila Sněmovnou konsolidační balíček, který v mnohém mění i podmínky pro české podnikatele. I když se pár drobností od května, kdy ozdravný balíček vláda představila, změnilo, to hlavní zůstává: zvýšit se má zdanění firem i odvody OSVČ. Změn z pohledu ponikatelů je ovšem mnohem víc. Přinášíme přehled těch nejdůležitějších.

Česká populace stárne, firmám scházejí lidé a je třeba to řešit, jinak to poškodí českou ekonomiku. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka proto nedávno oznámil, že zvýší kvóty pro „dovoz“ pracovníků z ciziny. Jenže jakkoliv to je dobrá okamžitá pomoc pro některé firmy, dlouhodobě to problém české ekonomiky ani podstatné části podniků nevyřeší. Co je tady špatně?

Vedení detailní evidence knihy jízd je nadbytečné a pro firmy administrativně velmi náročné. Pokud nebudou muset striktně rozlišovat pracovní a soukromé cesty, podnikatelům to výrazně sníží byrokratickou zátěž, tvrdí ve svém nejnovějším návrhu Hospodářská komora. Jde o jednu ze 411 dílčích změn vedoucích ke snížení nadměrné administrativní zátěže podnikatelů.

Vláda kouzlí s čísly. Škrtá dotace, ale dotovaný se nemusí bát, že o ně přijde. Tak jako v případě úspor v energetických dotacích. Zaplatíme je my všichni.

Technici versus humanisté. Tento odvěký souboj mezi dvěma směry smýšlení společnosti a hlavních vzdělávacích směrů dokáže docela dobře vysvětlit nebývalý úspěch a rozkvět Číny. A vlastně i důvod, proč západní státy, Česko nevyjímaje, nemají zrovna růžové vyhlídky.

Někdy prodává značka výrobku, někdy jeho kvalita a někdy stačí jen to, z jaké je země. I název země či oblasti je totiž svého druhu značkou. Takovou, že některé firmy dokonce předstírají, že v takové zemi sídlí, jen aby na nich ulpěl punc kvality. U značky Česko to bohužel neplatí. Ale dá se to změnit.

Hongkongu poprvé po šedesáti letech nepatří prvenství v žebříčku ekonomické svobody. A klesat bude dál. Ze všeho nejvíc jde o výsledek tvrdých represí čínské vlády. Vysvětlíme si, proč by nás to mělo zajímat.

Mnozí podnikatelé svůj byznys založili na pravidelném přísunu dotací a svou konkurenční výhodu, kterou tím získali, mají za samozřejmost. Zanedlouho, až na ně dopadnou předpokládané vládní škrty, se proto mohou ocitnout v nesnázích.

Pokud bychom hledali, na co si nejčastěji stěžují v Česku podnikatelé a šéfové firem, odpovědí by bylo jediné slovo: byrokracie. Jenže podle některých statistik zároveň není jednání s úřady v Česku tak hrozné, zákony u některých věcí nařizují poměrně rychlé lhůty k vyřízení a navíc na tom nejsme zdaleka tak zle ani co se digitalizace týče. Tak kde je tedy ten hlavní problém?

Dennodenně slýcháme od ekonomů varování, že je tempo zadlužování státu neudržitelné a pomalu se blíží nechvalně proslulé „řecké cestě“. Pojďme se proto podívat na protipól k této diskuzi a možná obecněji k myšlenkám hlavního ekonomického proudu. Vysvětlíme si totiž, proč není vyrovnaný státní rozpočet nutně smysluplným cílem hospodářské politiky. A proč může být i deficit vítaný.

Zeptáme-li se běžného občana, jaká je míra české inflace, pravděpodobně nám sdělí nějakou dvojcifernou hodnotu. Ti informovanější odpoví, že meziroční výše inflace představuje 9,7 procenta podle červnových údajů. Ti nejinformovanější pak odpoví aktuální červencovou hodnotou 8,8 procenta, kterou statistici zveřejnili právě dnes. Přesto se ale budou stále mýlit.

Česku ročně utíkají desítky miliard korun, které by získalo už jen větším otevřením pracovního trhu. Firmy v čele s Hospodářskou komorou ČR proto volají po zjednodušení a zrychlení přijímání zahraničních pracovníků, které se kvůli nízkým kvótám a přílišné byrokracii nedaří do Česka dostat. Stát ovšem tvrdí, že na zefektivnění systému pracuje.

Program Oprav dům po babičce naznačuje, s jakou „nesnesitelnou lehkostí“ se dají utrácet dotační miliardy. Vypadnou z něj příliš drahé energetické úspory.