Z moci úřední informujeme, že tohle dělat nemusíte. A na datovku pečeme

Stalo se: mladá podnikatelka zakládá v lednu 2024 živnost, dorazí na příslušný živnostenský úřad, kysele se tvářící úřednice pod tlakem davů (čti tři lidé v „čekárně“) ji za neustálých průpovídek o nepřiměřeném stresu a zdržování provede jednotným registračním formulářem. Sama pak nabídne, že ji zaregistruje na finančním úřadě k dani z příjmů. Co na tom, že už tato povinnost neplatí.

Potud by se dalo říci, že je to takový tradiční střet s úřady v Česku. Takový ten okamžik, kdy máte pocit, že chtít po úředníkovi práci je něco, co se nedělá. Skoro by se chtělo omluvit i to, že úředník o zrušené povinnosti pár dní po Novém roce ještě neví nebo na to prostě zapomněl. Jenže kdo jiný než on by o těchto věcech měl vědět jako první a občany – své zaměstnavatele – informovat?

Tohle martyrium známe všichni. V rámci cesty nejmenšího odporu nad tím nakonec mávnete rukou, vždyť je to v Česku standard. Jenže pak vám přijde do schránky oznámení o uložení doporučeného dopisu na poště. Neřešme teď, že ona mladá podnikatelka je doma s dětmi a stačilo zazvonit. To pravé chucpe teprve přijde…

Tohle už dělat nemusíte!

Na poštu to naše figurantka nemá daleko, navíc je to cestou do školky. Člověk se s tím tedy smíří a těch deset dvacet minut na vyzvednutí obálky s modrým pruhem obětuje. Zvědavě ji otevře ještě po cestě, začte se… a nestačí se divit!

Parafrázovat sdělení dopisu by se dalo zhruba takto: „Nemohli jsme vás registrovat k dani z příjmů, protože tuto povinnost od 1. 1. 2024 zrušily změny v rámci konsolidačního balíčku.“ Tečka. Datum. Razítko. Podpis úředníka.

Přeloženo do lidštiny: Informace zcela zbytná, nevalného významu a navíc bez jakékoli ambice na vysvětlení a dodání kontextu. A tedy ve výsledku dost matoucí: Proč mi tohle píšou? A co tím chtějí říct? Mám snad něco dělat?

Nasaďme celé té absurditě korunu. Jak už všichni víme, s každým podnikáním je od loňského roku povinně svázána i datová schránka. Založí vám ji stát z moci úřední. I mladá podnikatelka datovku dostala. A i když si ji aktivovala až později, ruku na srdce, tahle informace tam na ni mohla s klidem počkat: nic nemění a nevyžaduje akci.

Kdo snad přestal sledovat ceník pošty, připomeňme, že doporučený dopis dnes obyčejného smrtelníka stojí 72 korun. S nějakou tou slevičkou pro stát to může být třeba padesát. A padesátkrát… kolik asi takových zbytečných dopisů finanční správa pošle? Byť tyhle částky fakticky zůstávají na straně „eráru“, jsou zcela zbytečně administrované. To všechno za peníze daňových poplatníků.

Marná snaha

Kam tím mířím, je víc než jasné. Ta konkrétní situace za mě dokonale ilustruje, jak děravé snahy o debyrokratizaci státu jsou. A že i když se politici rádi chlubí antibyrokratickými balíčky a nově třeba i snahou usnadnit začátky podnikání odkladem plateb sociálního pojištění, praxe jasně ukazuje, že proti nim stojí – minimálně – extra odolný a nepoddajný úřední aparát.

V praxi to pak vypadá, že jakmile na jedné straně ten či onen úřad o nějakou tu agendu přijde, na té druhé si hnedle vymyslí jinou. Aby obhájil svou existenci. Přitom už loni se 77 územních pracovišť finančního úřadu (z původních 201) zrušilo. Přesto je 124 stávajících poboček na velikost naší země stále víc než dost. Vždyť v Británii jich stačí 14 (!), zejména díky digitalizaci.

Ptáte se, proč jich máme tolik? Slovy ministerstva financí: „Zejména při podávání daňových přiznání k dani z nemovitých věcí nebo k dani z příjmů fyzických osob veřejnost velmi oceňuje aktivní komunikaci a pomoc pracovníků finančních úřadů.“ A teď se v myšlenkách vraťte ke znění onoho úředního dopisu – je tohle ta „pomoc“?

Člověk by i rád ten stát občas za něco pochválil. Jenže pak se ukáže, že stále platí, že v boji s byrokracií dál a dál žalostně selhává. Navíc v době, kdy se na firmy a podnikatele valí další a další povinnosti. K nějaké té chvále pak zkrátka není prostor. Místo toho se chce jen nahlas zařvat:

Ne, tohle fakt dělat nemusíte!

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Vyšší daně, inflace i málo lidí a peněz. Firmy věští další nelehký rok

• Digitalizujeme, na padlé živnostníky nehledíme. Proč si stát neváží OSVČ?

• Daně aneb To nejhorší na začátek. Máme pro vás užitečný přehled

• Když jistota a klid nestačí. Některým podnikavcům to prostě nedá…

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Zdeňka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag