Důchody v ČR jsou časovaná bomba. Pozor na stát, ať s vámi moc nezamete
Vláda nedávno schválila důchodovou reformu. Ve skutečnosti jde ale jen o úpravu současného důchodového systému. Úpravu, která rozhodně nepřinese řešení problému s nedostatkem prostředků na penze. Každý se tak nakonec bude muset z velké míry stejně zaopatřit sám. Včetně podnikatelů, kterým aktuálně výrazně rostou odvody.

Jaký máme v Česku problém s důchody, je jasné většině odborníků a politiků už docela dlouho. Tím hlavním je, že tu máme takzvaný průběžný penzijní systém, kdy se důchody platí z daní těch, kteří právě pracují či podnikají.
Ano, z daní. Protože takzvané důchodové pojištění, které se platí v rámci pojištění sociálního, není nic jiného než daň. Neunikne ji fakticky nikdo.
Průběžný důchodový systém přitom ve své podstatě funguje výborně: peníze se přelévají od ekonomicky aktivních k těm, kteří už si své odpracovali či odpodnikali. A až půjdou do důchodu současní pracující, budou jim penze platit jejich děti a vnuci. A tak to půjde pořád dokola.
Nyní jsme dokonce ve stavu, kdy penze rostou, a přitom lidé tráví v penzi více času. To proto, že obecně roste jejich věk dožití. Slovy klasika: zdroje tu jsou. Ovšem za cenu obřích deficitů.
Platících ubývá
Háček je v tom, že průběžný systém takhle hladce pracuje jen v případě, že je v poměru k důchodcům dost pracujících. Nejlepší je – a tak to bylo celá léta –, když se rodí stále více dětí, a tím pádem je stále více pracujících (a tedy i platících do státní kasy) v poměru k penzistům.
Jenže takhle to už nějakou dobu nefunguje. Naopak, roste počet důchodců a klesá porodnost. Zatím je to dobré, ale po roce 2040 uvidíme, že počet penzistů poroste, zatímco počet pracujících bude poměrně rychle klesat. Tak zní demografická realita Česka, kterou navíc všichni znají. Co s tím?
Vláda zareagovala už zmíněnou „reformou“. Zvýší se postupně věk odchodu do důchodu a zároveň (pravděpodobně, pokud naše ekonomika poroste) budou klesat průměrné penze. Upraví se totiž jejich navyšování. Zkrátka, upraví se parametry současného průběžného důchodového systému.
Fakticky je to už druhá úprava, protože loni byl schválen takzvaný konsolidační balíček, kde je také zvýšení odvodů na sociální pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné. To se dotkne hlavně drobných živnostníků.
Proklamovaným cílem současné úpravy bylo, aby průběžný systém i v budoucnu hladce fungoval a nerostly schodky na důchodovém účtu. A také to, aby živnostníci, kteří platili malé odvody, nedostávali nízkou penzi a nežádali o státní sociální dávky. Kolik takových ale bylo?
(Ne)reforma penzí
Upadnutí důchodců do bídy včetně těch, kteří z jakéhokoli důvodu platili nízké odvody, má zabránit zvýšení minimální penze na úroveň dvaceti procent průměrného platu. Konkrétně to v současných cenách znamená růst ze 4 810 korun na 8 080 korun měsíčně. Z toho ovšem vyžije jen málokdo.
Navíc se zdá, že dlouhodobě politici budou řešit problémy důchodového systému z velké části tím, že stále větší část penzistů bude pobírat minimální důchod či částky jemu velmi podobné. Nepůjde samozřejmě o jednorázový krok a nedotkne se lidí, kteří jsou už v penzi.
Vzhledem k tomu, že důchodci jsou a budou největší voličskou skupinou, která chodí k volbám, jen málokterý politik si dovolí snížit současné důchody. Ovšem ty budoucí, zejména ty, které jsou nyní jen hudbou daleké budoucnosti, ty snížit půjde.
Ti. co mají do důchodu blízko, se totiž budou snížení svých budoucích penzí bránit, určitý odpor budou klást i ti, kteří mají mládí v tahu a do důchodu daleko, ale mladí nejspíš takový odpor klást nebudou. Na důchod buď nemyslí, nebo na nějaký státní důchod dávno rezignovali a předpokládají, že nedostanou nic nebo se penze nedožijí.
Co z toho plyne? Čím je kdo mladší, tím více se musí spolehnout při zajištění na stáří sám na sebe. Zvlášť to platí pro podnikatele, z nichž část odvádí (zcela pochopitelně) na sociálním pojištění jen minimum. Protože aby se nakonec dobrali slušného důchodu, museli by na odvodech posílat státu několikanásobek toho, co zřejmě ve stáří dostanou.
A to nedává vůbec smysl. Lepší je spořit si na důchod sám. Vlastně je to jediná možnost.
Cesta ven
Kolik by si měl člověk spořit, to záleží na každém. Musí si zvážit, kolik chce nakonec v důchodu mít, aby z toho vyžil minimálně přes 21 let, což bude průměrná doba strávená v důchodu. Zároveň je nutné uvažovat o tom, kam prostředky investovat, aby se zhodnotily. Respektive aby si alespoň udržely v budoucnu svoji nynější hodnotu
A tady je každá rada drahá. Nikdo nezná budoucnost a svět se nyní velmi dynamicky mění. Víc než dřív. Momentálně se dlouhodobě zdá být téměř jistotou sázka na americké akcie či státní dluhopisy rozvinutých zemí s dlouhou tradicí jejich řádného splácení, ale ani to nemusí platit.
Vždy ale budou platit dvě zlatá pravidla. První je začít s investicemi na důchod co nejdřív, protože investice pak rostou rychleji. Nejen díky dlouhému horizontu investování, ale i díky tomu, že se následně počítá i zisk z už připsaných úroků či dividend. Běžně se to označuje, byť trochu nesprávně, jako kouzlo složeného úročení.
Druhým pravidlem je – a platí zejména u nás – že je vhodné se vyhnout spoření se státem. Nejde přitom jen o důchodové připojištění, kde si banky berou velké poplatky, ale i o další nabídky státu, které mohou přijít v budoucnu. Například uvažované státní fondy investující do státní infrastruktury a jaderných elektráren.
K takovým investicím ve světě není třeba státních institucí, lze je udělat i přes soukromé investiční fondy. A soukromé investiční firmy si na rozdíl od států hlídají návratnost, protože nechtějí přijít v budoucnu o klienty. Z jejich poplatků přece žijí.
Stát naopak dokáže své klienty donutit k tomu, aby mu své peníze dali tam, kam chce, a nemusí nabídnout patřičnou protihodnotu. Vidíme to ostatně u státního penzijního systému, tak proč si nechat znehodnotit u státu ještě nějaké soukromé úspory?
Zaujali jsme vás? Pokračujte...
Zbavíme se „dotační obezity“? V Česku vzniká silná rozvojová banka, přispěje vám na důchod
Důchodová reforma ve švédském stylu. Co na nás hnutí ANO po volbách chystá?
Nejdřív druhý pilíř zařízli, teď ho hlásají. Oživí hrobaři z ANO reformu důchodů?
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Související témata
Související články
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu