Vymírající Česko v pasti. Žádní „levní“ Mongolové krizi pracovního trhu nevyřeší

Nedostatek pracovníků je skutečně problém. Podle analýzy ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) brzdí nedostatek lidí každého pátého zaměstnavatele a 14 procent zaměstnavatelů považuje nedostatek zaměstnanců za jedno z hlavních omezení svého podnikání.

Celkem dnes hledají firmy marně téměř 300 tisíc zaměstnanců. Zhruba 40 procent firem přitom uvažuje, že tento problém vyřeší zaměstnáváním cizinců. „Devět z deseti nejčastěji poptávaných profesí jsou manuální profese. U nich také sledujeme výrazně větší preferenci zaměstnat na dané pozice cizince,“ píše MPSV v analýze. 

Není pak divu, že samy firmy v čele s Hospodářskou komorou ČR volají po zjednodušení a zrychlení přijímání zahraničních pracovníků. Ostatně i zmíněná analýza uvádí jako hlavní překážku přílišnou administrativní zátěž.

Nedostatek lidí je problém i pro stát, jenom na odvodech přichází o 45 miliard korun ročně. Další miliardy má z jejich spotřeby.

Vymírající Česko

Kam se ale všichni ti lidé poděli, ptáte se? Kromě obligátního konstatování, že je u nás v porovnání s jinými zeměmi nízká zaměstnanost žen (i když letos je s úrovní sedmdesát procent nejvyšší v naší historii) a toho, že je u nás nízká zaměstnanost důchodců a starších lidí vůbec, je to tím, že zkrátka vymíráme.

Demografické predikce provedené ještě před válkou na Ukrajině a související uprchlickou vlnou počítaly s tím, že část obyvatelstva mezi 18 a 64 lety se do roku 2025 zmenší o 150 tisíc. A v roce 2030 tento počet naroste na 210 tisíc lidí.

Úbytek lidí trochu vyrovnal příliv uprchlíků z Ukrajiny. Loni se díky tomu zvýšil počet obyvatel republiky o víc než 300 tisíc a obyvatelstvo v průměru také nepatrně omládlo. Ale to se tak docela neprojevilo na pracovním trhu, byť počet obyvatel v produktivním věku, tedy od 15 do 64 let, vzrostl poprvé od roku 2006, a to o 0,1 procentního bodu.

Problém je, že podstatnou část uprchlíků tvoří ženy, nedospělé děti či studující, kteří těžko mohou nahradit muže v produktivním věku. Ostatně, firmy si naopak stěžují i na odchod ukrajinských mužů bojovat zpátky na Ukrajinu.

Nedostatek lidí je problém i pro stát. Ne snad že by státní správa trpěla nedostatkem úředníků, naopak, chystá se propouštění tisíců lidí, ale zaměstnanci „navíc“ by znamenali dodatečné příjmy navíc. Jenom na odvodech tak podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky stát přichází o 45 miliard korun ročně.

Podle odhadů Hospodářské komory navíc cizinci, kteří už ve firmách pracují, odvádějí do státní kasy spolu se zaměstnavateli jen na odvodech 23 miliard korun ročně. Další miliardy pak stát získává z jejich spotřeby. Každý uchazeč má navíc povinnost státu při podání žádosti o zaměstnaneckou kartu zaplatit správní poplatek pět tisíc korun, což z velké části pokrývá platy státních úředníků věnujících se této agendě.

V Česku rostou ceny, a to relativně rychleji než ve srovnatelných evropských zemích. Udržovat trvale nízké mzdy tak není prakticky možné.

Past středního příjmu 

Jak už jsme zmínili, firmy a jejich zástupci proto volají po usnadnění přílivu pracovníků ze zahraničí. A vláda jim chce vyjít vstříc; podle Jurečky od příštího roku navýší kvóty pro příchod cizích pracovníků ze zemí mimo Evropskou unii o 20 tisíc lidí, tedy z 50 tisíc na 70. V dalších letech by pak mohlo dojít k dalšímu navýšení.

Jenže i když Jurečka mluvil o tom, že je třeba se zaměřit na země kulturně blízké, velká část zahraničních pracovníků by měla být pravděpodobně z Asie. Například z Mongolska, Filipín, Indonésie či z Indie. České firmy si například pochvalují mongolské svářeče či řezníky na jatkách.

Celkově tak půjde hlavně o lidi s nižší kvalifikací, po kterých je u nás velká poptávka.

Jenže ačkoliv to vyřeší krátkodobě problém některých firem, dlouhodobě to naší ekonomice nepomůže. Jde totiž o místa, kde jsou nízké mzdy, a kam se tudíž Češi moc nehlásí. A zároveň o místa ve výrobě s nízkou přidanou hodnotou, která nebudou dlouhodobě lukrativní ani pro dané firmy.

V Česku rostou ceny, a to relativně rychleji než ve srovnatelných evropských zemích. Udržovat trvale nízké mzdy tak není prakticky možné. Krátkodobě se sice zahraniční pracovníci spokojí s nízkou výplatou, která stačí na nekvalitní jídlo, bydlení na ubytovnách a zasílání části výdělku domů, ale s rostoucí délkou pobytu se to změní.

Pak už ale nepůjde konkurovat výrobě v jiných levnějších rozvojových zemích. A Česko se tím dostane do takzvané pasti středních příjmů. Situace, kdy je daná země už moc „drahá“, aby se v ní vyráběly jen jednoduché věci a fungovaly montovny, ale zároveň v ní není sofistikovaná výroba s vyšší přidanou hodnotou, která by dokázala být konkurenceschopná i s vyššími mzdovými náklady.

Dovoz levnějších zahraničních pracovníků, kteří budou v průběhu let „dražší“, jen odsouvá řešení tohoto problému do budoucna. Zároveň to bere firmám motivaci pro inovace či robotizaci výroby, což by zase mohlo být impulsem pro domácí vývoj robotů a tedy sofistikované výroby. Zkrátka přispívá to k zacyklení ekonomiky.

I když se stát snaží, zatím mu to moc nejde. Jde totiž převážně o negativní pobídky, nikoliv ty pozitivní.

Bez práce to nepůjde

Co s tím? Například stát by měl především motivovat lidi, kteří jsou mimo pracovní proces, k návratu do práce. Až pak by měl uvažovat o přijímání pracovních sil ze zahraničí. Není tím myšleno nezaměstnané, těch u nás momentálně moc nemáme a část z nich je nezaměstnatelná, ale třeba ženy na mateřské dovolené či důchodce.

I když se stát snaží, například ztížením odchodu do předčasného důchodu či návrhy na zkrácení mateřské dovolené, zatím mu to moc nejde. Jde totiž převážně o negativní pobídky, nikoliv ty pozitivní. Například většími výhodami pro ty, co neodejdou do důchodu, i když mohou, či lepším zajištěním státem placené péče o děti. Či skutečně motivujícím příspěvkem zaměstnavatelům na zajištění flexibilní práce pro ženy, nikoliv jen nevelkou slevou na pojistném.

Zároveň s tím by měl stát postupně „utlumovat“ povolení pro „dovoz“ manuálně pracujících cizinců a maximálně usnadnit možnost práce zahraničních odborníků u nás. Nebo ještě lépe: snažit se je k nám přímo nalákat.

Tohle jsou opatření, která by Česku prospěla rozhodně víc než dovoz Mongolů pro práci na jatkách. Jen by to vyžadovalo od politiků a státních úředníků větší snahu a nějaké ty státní prostředky navíc. Bez toho se česká ekonomika z pasti středního příjmu nedostane.

Kam dál? Marek Hudema na Finmagu:

• Šeď a průměr. Proč značka Made in Czech Republic netáhne a jak to změnit?
• Euro, nebo koruna? Společná měna prorůstá do Česka víc, než si myslíte
• Slepé vlády a mazaní úředníci. Takhle přebujelý stát nikdy nezkrotíme
• Hospody nevymřou, ať je DPH jakákoli, věří průkopník kultury minipivovarů
• Nejdřív Čína a Rusko a teď tohle. Proč se Česko snaží zbavit závislosti na EU