Zaměstnanecké akcie? Nekonečný příběh, nad kterým zůstává rozum stát

Některé věci začínají strašně dávno, a nejsou to jen pohádky. Slovy „před dávnými a dávnými lety“ by mohl začínat i příběh o zaměstnaneckých akciích. K pochopení toho, co se děje, se totiž musíme vrátit do českého kapitalistického pravěku: devadesátých let minulého století.

Byla to doba, kdy mezi sebou (intelektuálně a politicky) bojovali dva dinosauři. Oběma šlo o stejné posty: chtěli ovládnout tehdejší protikomunistickou opozici nebo se stát vůdcem dominantní české politické strany a řídit přeměnu upadající země reálného socialismu v kvetoucí kapitalistický stát.

I kdybyste nebyli zrovna pamětníci, uhodnout jejich jména není těžké: jde o Miloše Zemana a Václava Klause. Oba tehdy ke svým voličům mluvili podobným jazykem a vytvářeli stejný dojem.

Rozkradená země

Zeman i Klaus si uvědomovali, jak je celý tehdejší systém nefunkční. Že je třeba státní firmy privatizovat a zároveň nějakým způsobem zajistit, aby z této privatizace měli něco také občané. A bylo jim celkem jasné, že než budou zprivatizované firmy prosperovat, nějaký čas to zabere.

Tehdejší hesla o projedené a rozkradené zemi nebyly – na rozdíl ode dneška – jen hesly, ale realitou. Továrny sice existovaly, vyráběly, ale byly totálně podinvestované. Jelo se z podstaty a výrobky, které většinou nešlo ocenit medailí kvality, mířily na méně náročné trhy. Nebo se prodávaly levně.

Zeman tehdy přišel s lékem. Vyrukoval se systémem ESOP (z anglického Employee Stock Ownership Plan), tedy systémem zaměstnaneckých akcií. Navrhoval při privatizaci velkých podniků podstatnou část jejich akcií dát tehdejším zaměstnancům. Naopak Klaus tehdy prosazoval privatizaci prostřednictvím kuponů, kdy část podniků mohl nakupovat prakticky kdokoli bez toho, aby v dané firmě pracoval. Český národ se měl stát národem akcionářů.

Co nakonec vyhrálo, patří v Česku ke všeobecnému vzdělání. Většina lidí na kuponové privatizaci něco vydělala, ale největší výhody získali největší dravci. Ti dokázali umně využít tehdejší chabé regulace investičních fondů, díky kterým získali dostatečný kapitál k vlastním investicím bez rizika. Zato Zemanův ESOP se neujal a stal se dokonce vysmívanou záležitostí.

Ne náhodou, Zeman tento systém prezentoval nejen jako spoluúčast zaměstnanců vedoucích k jejich motivaci, ale také jako možnost, jak mohou podnik ovládat a řídit. Celé to pak zavánělo jugoslávskou cestou podnikových rad, levičáctvím, družstevnictvím či odrůdou socialismu. A to chtěl nakonec málokdo.

Miloš Zeman tak udělal zaměstnaneckým akciím obří medvědí službu. A v pravicových stranách, jakou je třeba Klausova ODS, se vůči nim zakořenil nepředstíraný odpor.

Cesta do ligy nejbohatších

Dnes už jsou ovšem zaměstnanecké akcie něco jiného. Používají se k motivaci zaměstnanců, aby pracovali v začínající firmě a pomáhali ji svými nápady vybudovat. Nedostávají tak skutečné akcie, prostřednictvím kterých by mohli řídit firmu, ale jde jen o menšinu akcií často dokonce bez hlasovacích práv nebo o akciové opce. Tedy „poukázky“ na to, že akcie, které dnes dostali jako součást své mzdy zalevno, za nějaký čas na ceně vyrostou a oni zbohatnou.

Zaměstnanecké akcie očima expertů. Proč stát stále brzdí mladé firmy v rozletu?

Je to takový monetarizovaný sen o úspěchu. Často mohou zaměstnanci prodat své podíly až poté, co firma vstoupí na burzu nebo ji koupí jiná větší společnost. A jak vysvětluje Vojta Roček, jeden z českých investorů do začínajících technologických firem, má to i příznivý efekt na celou občanskou společnost; bohatnout tak ti nejlepší zaměstnanci, kteří jinak nemají kapitál, na kterém by vydělali.

Systém ESOP zkrátka ukazuje, že ten, kdo se bude snažit, má šanci postoupit ve společenském žebříčku vzhůru. Že se takhle může sám posunout i do ligy těch nejbohatších. A to je základ demokratického kapitalismu.

Problém je ale v tom, že se zaměstnanecké akcie momentálně daní podobně jako mzda či benefity. Odvádí se z nich tedy i pojištění. Přitom se vychází z iluzorní nominální ceny. I když – a to se stane pravděpodobně u většiny startupů – se může klidně i stát, že jejich cena bude nakonec nulová.

Realitou dneška je, že většina zdánlivě nadějných startupů skončí na smetišti dějin. Zkrachuje. A je pak víc než nefér chtít po zaměstnanci, aby platil dopředu daně z něčeho, co nemusí mít takovou hodnotu. Nehledě na to, že zaměstnanci často nejsou žádní boháči a nemohou si dovolit takhle hazardovat s domácím rozpočtem.

Co tedy s tím? Nedávno se to mělo definitivně změnit, namísto toho ale vznikl tradiční kočkopes.

Když se politici snaží

Zatím poslední změnu zdanění zaměstnaneckých akcií navrhli poslanci z ODS, TOP 09, STAN a KDU-ČSL, vláda to ostatně slíbila v programovém prohlášení. Změna to ale byla rychlá a nedopadlo to úplně tak, jak by si lidé v technologických firmách přáli; odpadla sice nutnost platit z akciových opcí daně, ale jen za velmi striktních podmínek. A ty jsou výhodné snad jen pro velké zavedené firmy a jejich manažery, ale ne pro malé začínající firmy.

Zásadní problém je, že mladé firmy často procházejí ve svém začátku velmi dynamickými změnami. Jeden expert přijde, pomůže nakopnout část byznysu, a jde pomáhat dál. Nově schválená pravidla ovšem stanovují, že zaměstnanecké akcie by musely být prodány do deseti let a zároveň by jejich držitel nesměl opustit zaměstnání v dané firmě.

Akciové programy pro zaměstnance brzdí nevýhodné zdanění. Změní se to?

Pro řadu lidí ze startupové scény je ale něco takového těžko představitelné. Nehledě na to, že by to ony mladé firmy nutilo jít na burzu či jinak vydat obchodovatelné akcie dřív, než by to pro ně bylo bývalo výhodné. Zvláště pak v menších zemích, ke kterým je potřeba připočíst i Česko.

Pravda, Googlu či Facebooku to trvalo od založení firmy do vstupu na burzu zhruba osm let, ale u nás je tohle tempo přece jen pomalejší. Často jde navíc spíš o takzvaný „exit“ než o úpis na burze, tedy prodej celého byznysu nějaké té „větší rybě“. A tahle cesta zkrátka trvá déle; třeba internetový obchod Mall.cz na to potřeboval dvanáct let.

To proto teď čeští startupisté a investoři do technologických firem apelují na vládu. V dopise adresovaném přímo premiérovi Petru Fialovi žádají, aby omezil zdanění zaměstnaneckých akcií i pro lidi, kteří z firmy odešli. A to na co nejdelší dobu.

Změnu přitom už navrhují Piráti, kteří problematiku zdanění zaměstnaneckých akcií do vládního programového prohlášení prosadili. Ti se nyní, ve spolupráci se soukromým sektorem, snaží pravidla skutečně naklonit potřebám startupové scény.

Zemědělství vs. startupy

Povede se to tentokrát? Pozitivní přijetí návrhu soukromým sektorem tomu nasvědčuje. Proti hraje snad jen už ona popsaná tradiční nedůvěra politiků k ESOP programům, zejména pak těch pravicových. Navíc je tu snaha udržet ve státním rozpočtu co nejvíc peněz a taková úprava by znamenala okamžitý výpadek příjmů.

Co je ovšem na celém příběhu zásadní? Že politici si při celé té šarádě zjevně neuvědomují, jak moc by vhodnou změnou zdanění zaměstnaneckých akcií podpořili podnikatele a zakladatele nových firem. A že jde o zájem nemalého odvětví; startupy v Česku už u nás zaměstnávají 150 tisíc lidí, což je dvakrát víc než počet lidí pracujících v zemědělství.

V kontrastu s tím, že vláda hodlá projednat další úlevy zemědělcům, nad tím zůstává rozum stát.

Proč tedy neulevit těm, kteří se snaží o technologický pokrok? Proč nepodpořit růst mladých firem a tím i celé české ekonomiky? Vždyť to ve výsledku může významně pomoci i tomu zemědělství...

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Co je to dividenda a kde dostanete nejvíc? Přehled akcií, které Češi milují

• Akciové programy pro zaměstnance brzdí nevýhodné zdanění. Změní se to?

• Zaměstnanecké akcie očima expertů. Proč stát stále brzdí mladé firmy v rozletu?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag