Předplatit časopis Finmag

Vládo, pomoz. Nedělej však z pojištěných sadařů a vinařů pitomce

Pavel Jégl
Pavel Jégl
30. 4. 2024
 19 018
komentář

Dubnové mrazy měly katastrofální dopad na sady a vinice. Je na místě, aby stát pěstitelům pomohl. Neměl by však suplovat pojišťovnu.

Vládo, pomoz. Nedělej však z pojištěných sadařů a vinařů pitomce
Zemědělce by pomoc neměla motivovat k tomu, aby se spoléhali na pojišťovnu-stát, spíš je k pojištění motivovat. (ilustrační foto) / Zdroj: Shutterstock

Mráz kopřivu nespálí. Pokud ale udeří tak jako před několika dny po vlně veder, může být s úrodou amen.

Co s tím? Stát v takových situacích pomáhá. Do jaké míry a komu má však hradit ztráty? Měl by pomáhat i těm pěstitelům, kteří si úrodu pojistit mohli, a přesto to neudělali? Takové počínání se přece dá pokládat za trestuhodné.

Stát jako pojišťovna

Když císař František I. v roce 1819 vydal patent, kterým povolil pojištění jako druh soukromého podnikání, bylo pojištění rolníků proti ztrátě výnosů a živelným událostem vedle pojištění majetku prvním typem pojistných nebezpečí. Jak jinak, vždyť pro většinu tehdejších obyvatel představovalo zemědělství hlavní zdroj příjmů a obživy.

Nyní už v zemědělství nepracuje taková část populace jako v čase vydání císařského patentu. V Česku to je méně než 100 tisíc lidí. Zemědělské pojištění však z trhu nezmizelo.

Podnikatel v zemědělství může obdobně jako v mocnářství pomocí pojištění minimalizovat finanční ztráty, které mu vzniknou například úhynem dobytka, nebo škodami na plodinách způsobených nepřízní počasí, třeba krupobitím, vichřicí, suchem, povodní či jarními mrazy.

Po dvou stovkách let rizika nezmizela. Naopak. Zvyšují se s tím, jak přibývá extrémů počasí, mezi které patří mrazy v době, kdy začínají rozkvétat pupeny. Odpovědný zemědělec by proto neměl podnikat bez pojištění.

Mnozí pěstitelé však své podnikání pojištěné nemají. Naznačuje to portfolio pojišťoven, ve kterém má tento obor mizivý podíl.

Tito podnikatelé spoléhají na přízeň matky přírody, na to, že na ně žádnou pohromu nesešle. Anebo na soucitnost vlády, která – pokud se pohroma jako letos v dubnu přece jen dostaví – aspoň část jejich ztráty kompenzuje. Tak jako pojišťovna. A kromě toho zadarmo, z peněz daňových poplatníků.

Opravdu drahé pojištění?

Obdobný přístup, tentokrát k majetku, byl patrný u některých majitelů domů, které před třemi lety zpustošilo tornádo na Břeclavsku a Hodonínsku.

Pamatujete se na tehdejší zkratkovitou reakci Aleny Schillerové? Ministryně financí si na místě vyslechla nářek nepojištěných a oznámila, že všichni dostanou nevratnou dotaci, těm s pojistkou však bude krácena podle úhrady z pojišťovny. Takový postup je křiklavým příkladem morálního hazardu.

Až poté, co si vyslechla upozornění, že tímhle způsobem udělá z pojištěných pitomce, Schillerová couvla a zvěstovala, že vládní dotaci dostanou ve stejné výši všichni. To se také stalo.

Mnozí z těch, kterým tenkrát tornádo pobořilo dům a kteří ho neměli pojištěný, vysvětlovali, že pojištění pro ně bylo drahé. Stěží uvěřitelné. Vždyť pojistka rodinného domu za měsíc obnáší cenu jednoho rodinného oběda (od 400 do 700 korun).

Podnikatel a hazardér. Je v tom rozdíl

Pojištění úrody je složitější než pojištění nemovitého majetku. Zatímco dům můžete pojistit tak, že vám při jeho totálním zničení pojišťovna kompletně uhradí náklady na postavení nového domu, při totální škodě, která postihla některé vinaře či sadaře v Čechách, musí postižený počítat se spoluúčastí. Její výše se pohybuje kolem 20 procent.

Stejně jako mnozí majitelé domů i vinaři a sadaři si stěžují, že pojištění úrody je drahé. Pravda, není za pakatel.

Cena záleží jak na místě, tak na plodině. Jenže na pojištění vinné révy i mnoha dalších plodin mají pěstitelé možnost čerpat dotace z Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Mohou jim pokrýt až polovinu nákladů.

A že určité plodiny v Česku nepojistíte? Pravda, jsou to zejména některé peckoviny, třeba meruňky. Na 50. rovnoběžce severní šířky to však není nic divného, protože podobně jako řada dalších slivoní jsou meruňky náchylné na úžeh vyvolaný patogenními houbami a mimořádně citlivé na mráz.

Našinec, který nasází vejce do jednoho košíku a nedoplní portfolio méně rizikovými (a pojistitelnými!) plodinami, případně své sady nerozmístí do několika lokalit, je proto hazardér.

Má snad stát podporovat hazardéry?

Každý, kdo svůj byznys založí na pěstování ovoce nebo vinné révy, si musí dobře rozmyslet, jestli se do něj pustí. Měl by si zjistit, zda a do jaké míry je pojistitelný a zda se mu s pojištěním vyplatí. A pokud chce na pojistném ušetřit, pak si musí vytvořit polštář. Neměl by však spoléhat na to, že ho bude zachraňovat stát.

Že je pomoc státu v tomto případě únosná? Přece stačí, když každý daňový poplatník pustí desítky kaček. Z toho se přece nestřílí. Příště se však ozvou vlekaři, že v zimě nemrzlo, následovat budou majitelé kempů a provozovatelé koupališť, kterým propršela sezona, a tak dál. A těch kaček najednou budete mít hejno, jehož konce nedohlédnete.

Pojistka by se měla vyplatit

Letošní jarní mrazy byly však mimořádné. V takovém případě je na místě určitou formu státních kompenzací poskytnout.

Předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík upozornil, že mrazy, které následovaly po letních teplotách, způsobily „jedno z největších poškození tuzemské úrody za posledních sto let. A bylo úplně jedno, zda pěstujete odrůdu odolnou, jako jsou třeba višně, nebo naopak náchylné třešně“.

Měl by stát letos pomoci zemědělcům?

Kromě toho mrzlo na většině území. Sadařům tak kromě diverzifikace plodin tentokrát nepomohlo ani rozložení sadů do různých lokalit.

Vláda by ale měla pečlivě vážit formu pomoci. Už jen proto, že se týká nejdotovanějšího sektoru české ekonomiky. Neměla by to být pomoc à la Schillerová – nevratná dotace, krácená pojištěným o částku, kterou jim vyplatí pojišťovna. Spíš půjčka nebo garance na úvěr, který by příjemce hradil z příjmů v příštích letech a který by mohl čerpat také pojištěný – nejlépe přednostně.

Také pojištění podnikatelé zaznamenají citelné ztráty. Budou muset nést náklady na spoluúčast a žádná pojišťovna jim neuhradí případný odchod vyškolených pracovníků nebo ztrátu obchodní linky.

Zemědělce by pomoc neměla motivovat k tomu, aby se spoléhali na pojišťovnu-stát, spíš je k pojištění motivovat. I po ní by mělo platit, že se vyplatí pojistit se a že pojištění nejsou žádní pitomci.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Ohodnoťte článek

-
36
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Související témata

dotacekomentářpojištěnípojišťovnypůjčkyzemědělstvízměny klimatu

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo