Vláda chystá socialistickou regulaci mezd. Ve jménu genderu a rovnosti

Pavel Jégl
Pavel Jégl
31. 10. 2023
 26 772
názor

Stát zastrčí ještě hlouběji nos do soukromého byznysu. Vláda, která se hlásí ke svobodě podnikání, bude zavádět regulace prosazující rovné odměňování a genderovou spravedlnost ve firmách.

Vláda chystá socialistickou regulaci mezd. Ve jménu genderu a rovnosti
Ze studie ministerstva práce vyplynulo, že v Česku byla hodinová mzda žen v roce 2016 zhruba o 20 procent nižší než u mužů. (ilustrační foto) / Zdroj: Shutterstock

Ministr práce Marian Jurečka se chystá překlopit do českého právního řádu evropskou směrnici, která zavádí právo zaměstnanců (a zejména zaměstnankyň) na informace o mzdách spolupracovníků.

Zaměstnavatel bude povinen písemně odpovědět na otázku zaměstnance, jaká je ve firmě průměrná finanční odměna na pozici, kterou zastává, včetně toho, jaká je u mužů a jaká u žen. A pokud zvídavý zaměstnanec zjistí, že na průměr nedosáhne, bude mu to zaměstnavatel muset řádně vysvětlit 

Cíle směrnice, kterou prosadilo Česko za nedávného předsednictví Evropské unii a kterou se chlubí na vládním webu, jsou bohulibé – dosáhnout ve firmách stejných odměn za práci stejné hodnoty, a především odstranit rozdíly v odměňování mužů a žen na stejné pracovní pozici.

Je však takový zásah státu do podnikání žádoucí? A nezpůsobí nakonec víc škod než užitku?

Z trendu snižujícího se rozdílu mezi mzdami mužů a žen je patrné, že většina zaměstnavatelů odměňuje pracovníky podle jejich výkonu a přínosu firmě.

Proč berou muži víc

Směrnice se ohání statistikou, podle níž dosahuje rozdíl mezi mzdami žen a mužů v Evropské unii (gender pay gap) 13 procent.

Z obsáhlé studie ministerstva práce vyplynulo, že v Česku byla hodinová mzda žen v roce 2016 zhruba o 20 procent nižší než u mužů (viz graf). U práce na stejné pozici byl však rozdíl poloviční, pohyboval se mezi deseti až jedenácti procenty, ale setrvale klesal.

Gender pay gapMinisterstvo práce a sociálních věcí

Z toho se dá usuzovat, že polovina rozdílu v odměňování je dána tím, že muži vykonávají namáhavější a rizikovější práci. Na stejné pozici s ženami se pak zaměstnavateli mohou muži jevit jako průbojnější a také jako ti, kteří mohou pro práci víc obětovat, a to zejména na úkor rodiny.

Jistě, leckde za gender gapem může být stereotypní představa, že ten, kdo vydělává a živí rodinu, musí být muž, a tak je nutné mu dát víc peněz. Z trendu snižujícího se rozdílu mezi mzdami mužů a žen na stejné pozici je však patrné, že většina zaměstnavatelů odměňuje pracovníky podle jejich výkonu a přínosu firmě.

Je snad situace na trhu práce natolik alarmující, aby stát zaváděl nové regulace? Je nutné do džungle předpisů – v tomto případě do zákoníku práce, který neustále kyne a je k neučtení – přidávat další a další paragrafy?

Na ceně práce by se měli zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnout a uzavřít o tom smlouvu. Státní regulace jim to mohou jen ztížit.

Už jsme to slyšeli za socialismu

Karty jsou každopádně rozdány, směrnice je venku a Česko má tři roky na to, aby ji v nějaké podobě, přísnější či volnější, přijalo. Vláda k tomu už nakročila a ke směrnici se přihlásila v „Akčním plánu rovného odměňování žen a mužů“. Zavázala se v něm snížit gender gap a „posílit vymahatelnost práva na rovnou odměnu“.

Helena Reichlová
Tomáš Nosil

Brain drain ochuzuje každou zemi. Chci Česku vrátit, co mi dalo, říká vědkyně

„Česko je pro mne ideální místo k práci i životu,“ říká úspěšná vědkyně Helena Reichlová v rozhovoru pro nové číslo Finmagu. Do Prahy se nedávno přestěhovala z Drážďan se dvěma malými dětmi a rakouským partnerem. A věří, že je to natrvalo.

Nasnadě je otázka, nakolik je vlastně právo na rovnou odměnu slučitelné s tržní ekonomikou? Za vlády komunistů, v časech nazývaných reálným socialismem, se razila podobná zásada, která sice nebyla nikdy naplněna, ale zněla šlechetně: „Každému podle zásluh.“

V podmínkách tržní ekonomiky je však práce zboží. Zaměstnavatelé ji poptávají a zaměstnanci nabízejí. Na její ceně by se měli dohodnout a uzavřít o tom smlouvu. Státní regulace jim to mohou jen ztížit, anebo mohou do dohody rovnou hodit vidle.

Může například nastat situace, kdy zaměstnavatel bude zoufale shánět pracovníka na pozici, v níž ještě před několika lety převládala nabídka nad poptávkou. Poměry se ale změnily, poptávaná profese se stala nedostatkovým zbožím.

Zaměstnavatel tedy nabídne uchazeči o místo o čtvrtinu vyšší plat než dvěma zaměstnankyním, které na této pozici ve firmě už roky pracují. Ty pohotově požádají o vyčíslení průměrné odměny na své pozici a při třech mzdách snadno zjistí, kolik nový zaměstnanec pobírá. Bude z toho zlá krev.

Zaměstnavatel tedy bude muset sehnat finance, aby zaměstnankyním hned přidal, anebo si vše dopředu promyslet, nového pracovníka oželet a raději omezit zakázky.

Je snad taková situace jen hypotetická?

Data z firem bude kdosi na ministerstvu sledovat, ověřovat, zpracovávat a vyhodnocovat. Je tedy jasné, že z toho koukají nová úřednická místa.

Administrativy není nikdy dost

Je zřejmé, že připravovaná směrnice zatíží firmy další povinnou administrativou. Rozšíří jejich reportovací povinnosti. A to šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová při svém nástupu do funkce hlásala, že sníží tyto povinnosti o 25 procent.

Co si myslíte o nové směrnici?

Nová směrnice míří opačným směrem. Zaměstnavatel bude muset vyhovět nejen požadavku na informaci o tom, jaká je ve firmě průměrná finanční odměna na stejné pozici.

Firmy, které mají aspoň sto zaměstnanců, kromě toho budou povinny pravidelně poskytovat údaje o gender gapu jak svým pracovníkům, tak určenému státnímu úřadu, patrně ministerstvu práce. A pokud rozdíl v průměrných mzdách žen a mužů vykonávajících stejnou práci přesáhne pět procent, bude muset zaměstnavatel nerovnost zdůvodnit, anebo v šestiměsíční lhůtě napravit.

Data z firem bude kdosi na ministerstvu sledovat, ověřovat, zpracovávat a vyhodnocovat. Je tedy jasné, že z toho koukají nová úřednická místa.

Klasik pravil, že „žádný oběd není zadarmo“. A zadarmo samosebou nebude ani tahle rovnost.

Podnikavé ČeskoFinmag.cz

Kam dál? Pavel Jégl na Finmagu:

PODZIMNÍ FINMAG JE NA STÁNCÍCH. CO V NĚM NAJDETE?

Věda proniká stále víc do byznysu. A byznys stále víc do vědy. Továrny na nápady přikládají pod kotel, velcí investoři vidí v podpoře výzkumu a vývoje smysl.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

VĚDA JE BYZNYS • „Máte-li jako primární motivaci peníze, nemůžete dělat vědu,“ říká experimentální fyzička Helena Reichlová Robotika v Česku nemá podmínky pro přežití Kolik dává na výzkum a vývoj Gates, Zuckerberg nebo Kellnerová?

BYZNYS JE VĚDA • Čůčonomie jako nový vědní obor o vínu? „Přidaná hodnota farmaceutického průmyslu je větší než automotive,“ tvrdí Jaromír Zahrádka V Japonsku si kupují hračky dospělí

STYL JE UMĚNÍ • Architektka Anna Šlapetová bydlí s podmínkou kapitánských zkoušek Jan Kaláb hledá hranice inspirace Kodaň slouží jako učebnice života bez aut

HRY, SNY, RADOSTI • „Na kole prostě žiju,“ říká první Češka, která absolvovala cyklistický závod Paříž – Brest – Paříž Proč to labužníky táhne do Tábora? Je správné mít daňové úlevy na služební kupé za 6,7 milionu korun?

Ohodnoťte článek

-
32
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Související témata

gendermzdynázortrh prácevláda

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo