Hosana, vláda zvedne minimální mzdu. Spíš by ale měla překopat celý systém

To, co připravuje ministr práce Marian Jurečka, může leckomu připadat jako ryzí dobrodiní. Minimální mzda by v příštím roce měla stoupnout o 1 600 nebo 2 100 korun a do pěti let dosáhnout 45 až 50 procent průměrné mzdy.

Pro srovnání, dnes je minimzda na úrovni 17 300 korun. V roce 2024 by tedy mohla vzrůst na 19 400 korun. Takový nárůst se samosebou jeví jinak z pohledu zaměstnance a zaměstnavatele.

A co když na minimální mzdu pohlédneme trhem práce?

Nejsou snad čeští zaměstnanci a české odbory schopni vyjednávat o mzdách, a proto musí nechat rozhodování na politické reprezentaci?

Proč to rozhoduje vláda?

Záměr minimální mzdy – nejnižší právně přípustné mzdy, kterou zaměstnavatel může poskytnout zaměstnanci – je ušlechtilý: ochrana zaměstnanců. Cílem je, aby dostávali mzdu, která by jim zajistila důstojný život.

Jurečka se odvolává na evropskou směrnici o přiměřené minimální mzdě (stručně a srozumitelně popsána tady). V ní je minimzda definována jako „living wage“ – příjem, ze kterého je možné uspokojit základní lidské potřeby. Za vodítko pro jeho výši se stanoví 50 procent hrubé mzdy. (V Česku se teď pohybuje kolem 40 procent.)

Směrnice však nenařizuje konkrétní výši minimální mzdy. A její úroveň vůči hrubé mzdě doporučuje pouze státům, které ji uplatňují. Ty státy, které minimální mzdu nezavedly, tuto povinnost dále nemají.

Paradoxně to nejsou země, které se dají označit za méně sociální a v nichž jsou nízké mzdy kdovíjak rozbujelé. Patří mezi ně skandinávské státy Dánsko, Švédsko a Finsko, ale i náš soused Rakousko.

Zaměstnavatelé a zaměstnanci se tam na výši mezd dohodnou sami. Nepotřebují k tomu státní dohled či vládní nařízení, kterým je úroveň minimzdy vyhlašována v Česku.

Nejsou snad čeští zaměstnanci a české odbory schopni vyjednávat o mzdách, a proto musí nechat rozhodování na politické reprezentaci?

Skandinávský příklad naznačuje, že administrativně (zákonem) předepsané mzdy nejsou nejlepší cestou k lepším mzdám. Ty spíš zajistí vyšší produktivita práce a kolektivní vyjednávání. Myšlenka, že když trh práce nefunguje podle našich představ, tak ho musíme napravit vládní regulací mezd, je scestná. Na vyšší mzdy bychom si měli vydělat.

Systém minimálních mezd však v Česku zapustil kořeny. Sotva se proto dá počítat s tím, že ho nějaká vláda zruší.

Na obzoru další autopilot

Jurečkou předložený návrh je velkorysý, zvyšuje minimální mzdu o dvanáct procent. V některých firmám tak mohou několik zaměstnanců propustit, jinde omezené mzdové prostředky přesunou k pracovníkům s horším výkonem, kteří pobírají menší mzdy.

Shutterstock

Nezbláznily se? Požadavek odborů na růst mezd očima expertů

Firmy se potýkají s poklesem poptávky, vysokými cenami energií i inflací. Většina z nich letošek označuje za horší než covidová léta. Přesto odbory přicházejí s doporučením, aby mzdy zaměstnanců rostly v příštím roce až deset procent. Je to vůbec reálné?

Takovým postupem ale produktivitu práce nezvýšíte. Ani vám nevzroste přidaná hodnota, která může české mzdy přiblížit těm, jež jsou vypláceny ve většině „starých“ zemí Evropské unie.

Minimální mzda sama o sobě však není kdovíjak těžkou koulí na noze českého byznysu. Týká se pouze dvou až tří procent zaměstnanců.

Hlavní problém spočívá v jejím provázání se zaručenou mzdou pro různé profese. Zároveň s minimální mzdou se v minulosti zpravidla zvyšovala i zaručená mzda.

Celý tenhle systém by měl stát, která ho vymyslel, také sledovat, evidovat, reportovat, byť by se měl spíš soustředit na strategická rozhodnutí, na to, aby fungoval veřejný sektor, aby rostla vzdělanost a aby jeho byrokracie neházela zaměstnavatelům klacky pod nohy.

Systém minimálních mezd však v Česku zapustil kořeny. Sotva se proto dá počítat s tím, že ho nějaká vláda zruší. V plánu to nemá ani současný kabinet. Chystá ho však změnit.

Jedna z variant návrhu, který Jurečka předkládá vládě, počítá s tím, že budou zrušeny zaručené mzdy. Druhá jejich rozsah pouze omezuje.

Návrh má také skoncovat s nynějším handrkováním o výši minimzdy. Její výše bude stanovena vzorcem vycházejícím z vývoje průměrné mzdy.

Zaměstnavatelé, kteří minimální mzdu vyplácejí, si tak budou moci spočítat, jaké budou mít mzdové náklady v dalším roce. Jenže příklad důchodů, které také letí na autopilota, ukazuje, že takový systém není snadné dobře nastavit a sotva je možné zabránit politikům v pokušení měnit ho ve prospěch beneficientů.

Ceny se dají „zastropovat“. A jak ukazují zásahy vlád a parlamentů v soukromé sféře, podobně můžeme mzdy „zapodlahovat“.

Práce je zboží

Nahlíženo trhem, kde zaměstnavatelé poptávají práci a zaměstnanci ji nabízejí, je práce zboží. A u zboží trh určuje cenu, za kterou jsou ho prodávající ochotni prodat a kupující koupit.

V poslední době jsme si zvykli, že ceny se dají „zastropovat“. A jak ukazují zásahy vlád a parlamentů v soukromé sféře, podobně můžeme mzdy „zapodlahovat“.

Měli bychom se však mít na pozoru, aby mezi stropem a podlahou zbyl ještě nějaký prostor pro trh.

Kam dál? Pavel Jégl na Finmagu:

• Čachry kolem energetických dotací. Vláda škrtá, vy to zaplatíte
• Na tisíce povinností jen pár škrtů. Vláda v boji s byrokracií žalostně selhává
• Zvedněte zadky, zlaté časy home office končí. Socialistická novela neprošla
• Vyberete si fitko, nebo vyšší mzdu? Zlatý věk firemních benefitů končí
• Přiškrtíme byznys v sutanách? Zoufalý nápad, který nedává smysl

PODZIMNÍ FINMAG JE NA STÁNCÍCH. CO V NĚM NAJDETE?

Věda proniká stále víc do byznysu. A byznys stále víc do vědy. Továrny na nápady přikládají pod kotel, velcí investoři vidí v podpoře výzkumu a vývoje smysl.

Zdroj: Finmag

VĚDA JE BYZNYS • „Máte-li jako primární motivaci peníze, nemůžete dělat vědu,“ říká experimentální fyzička Helena Reichlová • Robotika v Česku nemá podmínky pro přežití • Kolik dává na výzkum a vývoj Gates, Zuckerberg nebo Kellnerová?

BYZNYS JE VĚDA • Čůčonomie jako nový vědní obor o vínu? • „Přidaná hodnota farmaceutického průmyslu je větší než automotive,“ tvrdí Jaromír Zahrádka • V Japonsku si kupují hračky dospělí

STYL JE UMĚNÍ • Architektka Anna Šlapetová bydlí s podmínkou kapitánských zkoušek • Jan Kaláb hledá hranice inspirace • Kodaň slouží jako učebnice života bez aut

HRY, SNY, RADOSTI • „Na kole prostě žiju,“ říká první Češka, která absolvovala cyklistický závod Paříž – Brest – Paříž • Proč to labužníky táhne do Tábora? • Je správné mít daňové úlevy na služební kupé za 6,7 milionu korun?

Koupit Finmag