Agrobaroni se napakovali a zlevňují. Teď je ale potřeba zvýšit konkurenci
Ceny v zemědělské výrobě rychle padají, ruku v ruce s tím by mělo jít i zlevňování na obchodech. Vláda by ale předchozí období divoce se zvyšujících cen potravin neměla hodit za hlavu. Zaměřit by se mohla na to, proč dotace určené primárně pro malé a střední podniky sežerou tlustí kocouři.
Dobrých zpráv je jako šafránu. Dají se však najít. Tady je jedna z nich:
Ceny v zemědělské výrobě padají, nejvíc od roku 2010. Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že ceny zemědělských výrobců v květnu ve srovnání s předchozím měsícem klesly o 5,2 procenta a poměřováno se stejným obdobím loňského roku byly nižší o 10,2 procenta.
Nižší ceny, za které zemědělci dodávají své výrobky zpracovatelům nebo obchodům, by se každopádně v dohledné době měly promítnout do cenovek v regálech. Ceny potravin v obchodech by měly jít dolů, ačkoli s přihlédnutím na růst nákladů na pracovní sílu se nedá čekat, že se vrátí na úroveň, kde byly před ruskou invazí na Ukrajinu.
Oligopol je třeba u čerstvého mléka, kde tři největší zpracovatelé zabírají dohromady 60 procent trhu.
Příliš málo hráčů
Za tímto vývojem stojí nejen nižší ceny energií, hnojiv, krmných směsí a dalších vstupů, ale také nižší poptávka spotřebitelů a dovozy. Obchody sice dávají přednost domácímu zboží, pokud by však zemědělci a potravináři ve snaze dál zvyšovat zisky drželi ceny příliš dlouho, ztráceli by pozice na trhu.
Můžeme tedy období divoce se zvyšujících cen potravin hodit za hlavu? Vláda by to dělat neměla. Měla by se starat o konkurenci na trhu a klást si otázky, které patrně vrtají hlavou mnoha spotřebitelům: Proč ceny potravin rostly v Česku víc než v západní části Evropy? Proč stoupaly také v době, kdy už globální index vývoje cen dlouho klesal? A mnohou snad agrárníci věrohodně obhájit své zisky, které byly ve svízelných časech nejvyšší za deset let?
Se zemědělskými produkty a potravinami není vše v pořádku. Pravda, antimonopolní úřad při nedávném prověřování vývoje cen u základních potravin nezjistil, že by v řetězci zemědělec, zpracovatel, obchodník situaci na trhu někdo zneužíval.
Vedle toho však úřad upozornil, že v některých oblastech je vytvořen oligopol, tedy situace, kdy trh ovládá jen několik málo silných hráčů. Takový stav je příhodný pro utajená jednání a nepsané dohody, které přispívají k růstu cen a které nemusí být odhaleny.
Ceny zemědělců ne sestupu - zpátky na úrovni loňského jara.
— Helena Horská (@HelenaHorska) June 19, 2023
Spotřebitelé mají právo očekávat postupné zlevnění potravin i s přihlédnutím na růst nákladů na energie+pracovní sílu…
Bohužel inflaci budou dál a ještě víc živit tlaky ze sektoru služeb pic.twitter.com/mBe4LHPlU1
Oligopol je třeba u čerstvého mléka, kde tři největší zpracovatelé zabírají dohromady 60 procent trhu. V mouce dvěma největším firmám patří padesát procent. A oligopolní struktura je také ve zpracování kuřat, anebo v másle, upozornil antimonopolní úřad.
Rozdíl v podpoře mezi malými a velkými zemědělci dosáhly bezmála dvou tisíc korun na hektar ve prospěch velkých agrárních komplexů.
Dotace spořádali ti nejtlustší
Nasnadě je otázka, nakolik k posílení nejsilnějších hráčů na agrárním a potravinářském trhu přispěly dotace.
Dotační klondike očima expertů. Nemohl by stát víc šetřit než jen tupě škrtat?
Vláda v rámci konsolidačního balíčku hodlá největší částku ušetřit na národních dotacích. Krok hájí slovy, že současný systém je neefektivní a navíc se často zneužívá. Ne všichni jsou ale zloději a lze najít firmy, kterým to naopak uškodí. Nešlo by tedy místo tupých škrtů najít prostředky třeba tím, že by naopak stát celý přebujelý systém zefektivnil? Zeptali jsme se expertů.
Nejvyšší kontrolní úřad už v roce 2018 upozorňoval, že zemědělské dotace se často nedostávají k těm, kterým byly původně určeny, tedy k malým a středním podnikům. Sežerou je tlustí kocouři, jakým je třeba Agrofert, a na malíčky zbydou jen drobky.
Ke stejnému závěru dospěl Zdeněk Lukáš, který na webu Ústavu zemědělské ekonomiky a informací analyzoval dopady agrárních dotací v posledních dvou dekádách. „Prohloubily se příjmové rozdíly mezi malými a velkými zemědělskými podniky, 90 procent finanční podpory dlouhodobě čerpá jen pětina těch největších,“ píše Lukáš.
Data zpracovaná ústavem v roce 2019 ukázala, že rozdíl v podpoře mezi malými a velkými zemědělci dosáhly bezmála dvou tisíc korun na hektar ve prospěch velkých agrárních komplexů. Je tedy zřejmé, proč se počet menších farem mezi roky 2000 a 2021 snížil o 26 procent, na což upozorňuje statistický úřad.
A podobné to bylo s potravináři. „Ačkoliv podpora měla podle strategie Ministerstva zemědělství i Programu rozvoje venkova na období 2014–2020 směřovat přednostně na mikro-, malé a střední podniky, resort zemědělství pro ně žádný národní dotační program v letech 2018–2021 nepřipravil,“ zdůraznil v jedné ze svých zpráv Nejvyšší kontrolní úřad.
Velcí požírali malé – a je jasné, že k jejich nákupu jim pomohly také peníze z dotací. Výsledkem je koncentrovaná a propojená zemědělská a potravinářská velkovýroba, jinými slovy – slabá konkurence.
Nekula udělal to, co bylo za vlády Andreje Babiše nemyslitelné: v potravinářském a zejména v agrárním sektoru pozměnil dotační pravidla.
Přicházejí změny
Zdeněk Nekula skončil na ministerstvu zemědělství neslavně. Nástup měl přitom slušný.
Udělal to, co bylo za vládního angažmá Andreje Babiše a Miroslava Tomana nemyslitelné: v potravinářském a zejména v agrárním sektoru pozměnil dotační pravidla a odklonil část dotací od holdingů k malým podnikům a sedlákům.
Bude to však stačit k návratu k větší konkurenci?
A přečká tahle změna další výměnu politické reprezentace?
Kam dál? Pavel Jégl na Finmagu:
- Jak moc nás stát odírá? Den daňové svobody ukazuje, že brzy bude hůř
- Divoká jízda s vládou „rozpočtové odpovědnosti“. Skončí Česko ve smyku?
- Příliš obcí i úředníků. Stát má šetřit, obecní pašalíky si ale vzít nenechá
- Vláda firmy nešetří. Slíbila úlevy, místo toho jim naložila ranec
- Zvýšení záloh živnostníky zabolí. Proč se vláda neinspirovala Kalouskem?
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu