Nejsou rozmazlení a vydrží i nocovku. Proč neignorovat starší zaměstnance

Určitě znáte ten tradiční nápis, který se už od středověku objevuje na hřbitovech a na hrobkách: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy“. Bývá doplněn obrazem trojice krásných mladých lidí v oblečení podle dobové módy v kontrastu k trojici rozpadajících se mrtvol, jimž z kostí odpadává maso a z jinak prázdných očních důlků lezou červi.

Na tento nápis jsem si vzpomněl při čtení tiskové zprávy Hospodářské komory: firmy považují za velkou překážku pro zaměstnávání lidí nad 55 let, že tito uchazeči nemají dostatečné digitální a počítačové dovednosti. Hrome, jako bych už něco podobného někdy v životě slyšel nebo četl!

Ano, zajisté: začátkem 90. let, kdy do naší doposud poklidně zahnívající socialistické země vtrhl kapitalismus a zároveň počítače. Dvě revoluce najednou! Jakožto pamětník, kterému letos bylo 56 let, jsem obě zažil na vlastní kůži.

A ano, my mladí jsme se tehdy také dívali na starší generaci se směsicí údivu a lítosti: vždyť oni sotva vědí, co je to soubor a adresář, natož aby znali rozdíl mezi souborem EXE a COM. A jen málokterý z těch padesátiletých dinosaurů je schopen něco naprogramovat. Znají nanejvýš tak Fortran nebo Algol...

Digitální revoluci 90. let uskutečňovali lidé, kterým tehdy bylo mezi dvaceti a třiceti: tedy nynější padesátníci nebo dokonce šedesátníci. Jak je tedy možné, že stejní lidé, kteří tehdy stáli v čele pokroku, jsou nyní považováni za překážku digitalizaci?

Pokud by se programátor z 80. nebo 90. let dostal do týmu pracujícího v prostředí funkcionálních jazyků, byl by velmi pravděpodobně ztracen.

IT pro staré

Jedna možná odpověď může být, že technologie se změnily. Zatímco v 90. letech vládl systém MS-DOS, programovací jazyky Turbo Pascal a Turbo C, databáze FoxBase a textový editor T602, tématy dneška jsou internet (zahrnující širokou škálu vývojových nástrojů, které se průběžně mění) a v poslední době i nejrůznější prostředky umělé inteligence.

Moderní IT je zkrátka něco jiného, než bylo IT v roce 1990. Nicméně to ještě není argument. Člověk, který se v 90. letech naučil Turbo Pascal, by neměl mít zásadní problém naučit se Python nebo Javu. Počítačové nástroje se změnily, jsou o dost složitější, ale zároveň dnes máme i komfortnější vývojová prostředí s nástroji, o nichž se vývojářům v 90. letech ani nesnilo.

Mnohem zásadnější je setrvačnost lidského myšlení. Člověk, který se naučil Turbo Pascal, bude už navždy programovat s filosofií jazyka Pascal zabudovanou ve své hlavě, ať už v jakémkoli jazyce. To ostatně mám možnost pozorovat sám na sobě: ať už v Pythonu nebo ve Swiftu, stále mám „pascalovský mozek“. Moderní jazyky mají jinou syntaxi a umožňují konstrukce, které kdysi nebyly možné, stále však umožňují psát programy tak, jak se člověk naučil někdy v 80. letech.

V příkazově orientovaných jazycích to nemusí vadit. Pokud by se však programátor z 80. nebo 90. let dostal do týmu pracujícího v prostředí funkcionálních jazyků, byl by velmi pravděpodobně ztracen. Prostředí vyžadující zcela odlišný způsob myšlení je přístupné pouze tomu, jehož mozek je ještě mladý a tvárný. Funkcionální jazyk Haskell je určitě zajímavý, ale víte co? Raději se budu držet Pythonu, kde fungují tradiční konstrukce a kde je tudíž svět ještě v pořádku. (A až na výjimky nebudu dokonce ani cítit potřebu využívat objekty.)

Ano, je to tak. Setrvačnost technického myšlení mohu pozorovat na svém vlastním mozku, takže potíže předdůchodové generace docela chápu. Na druhé straně mohu vyvrátit jeden předsudek: není pravda, že lidé středního a staršího věku se štítí pokroku. Mnozí z nás jsme se celý život těšili, až lidstvo konečně vyvine umělou inteligenci, která bude hodna tohoto označení. Nyní, když se tento sen stal skutečností, nechceme stát stranou. A zkostnatělé myšlení? I to je do značné míry mýtus.

Dlouhá léta sbíráte střípky vědění, hrajete si s nimi, a najednou vidíte něco zcela nového. Něco, co vyžadovalo dlouhá léta práce a přemýšlení.

Zkušenosti pro mladé

Předností mládí je přizpůsobivost a schopnost rychle se učit. Fluidní inteligence. Předností generace 50+ jsou samozřejmě zkušenosti. Situace, která mladému pracovníkovi přijde neobvyklá a těžko řešitelná, může být pro zkušenějšího hračkou.

Slovo „rutinér“ sice nezní jako lichotka, ale když máte na vybranou mezi zkušeným chirurgem (anebo řidičem, účetním, pilotem či daňovým poradcem) a začátečníkem v daném oboru, komu dáte přednost? Vyberete si zkušeného advokáta, nebo raději koncipienta, aby vás zastupoval ve spletité kauze?

Michal Hron / Midjourney

Jak přilákat mladé? Slušně je zaplaťte a buďte přátelští, radí nový průzkum

Potýkáte se s nedostatkem zaměstnanců a rádi byste do týmu přinesli mladou krev a nové nápady? Jestli jste si odpověděli alespoň jednou ano, pomoci může nový Barometr mladých, za kterým stojí Fakulta podnikohospodářská Vysoké školy ekonomické v Praze (FPH VŠE). Za cíl si bere pravidelně zjišťovat nálady a potřeby lidí ve věku mezi 19 a 27 lety. Tady jsou první výsledky.

A nejen to. Fluidní inteligence sice vrcholí před třicítkou, nikoli však tvořivost. Svědčí o tom například statistiky věku, ve kterém laureáti Nobelovy ceny provedli své oceněné objevy: dnes podle organizace Lindau Nobel Laureate Meetings dostávají vědci Nobelovu cenu za výzkum, který provedli v průměrném věku 48 let.

„Od přelomu tisíciletí pouze 19 % objevů oceněných Nobelovou cenou učinili fyzikové mladší 40 let. V chemii nebyl v 21. století Nobelovou cenou oceněn žádný vědec mladší 40 let (před rokem 2000 bylo 66 procent laureátů v chemii mladších 40 let),“ uvádí dále organizace.

Člověk sbírá celý život zkušenosti – a potom, ve zralém věku, je schopen pracovat s těmito zkušenostmi jako s dílky skládačky. Dokud je dílků málo, výsledný obraz nelze složit. Teprve od určitého věku je najednou k dispozici tolik součástí, že je možné vidět to, co doposud možné nebylo.

Dlouhá léta sbíráte střípky vědění, hrajete si s nimi, a najednou vidíte něco zcela nového. Něco, co vyžadovalo dlouhá léta práce a přemýšlení. Starý pes najednou překvapí novým kouskem.

Příklady: Charles Darwin shromažďoval od mládí poznatky a zkušenosti, aby ve zralém věku padesáti let publikoval své přelomové dílo O původu druhů. Fyzik Raymond Davis objevil sluneční neutrina na základě experimentů, které provedl rovněž po padesátce. A na lehčí notu: Candido Jacuzzi vymyslel masážní perličkovou lázeň, když mu bylo už hodně přes šedesát. Motivem byl revmatická artritida, kterou trpěl jeho syn.

Ideální je kombinace obojího, tedy pracovní tým, který zahrnuje všechny věkové kategorie, počínaje studenty na praxi a konče pracujícími důchodci.

Věrní a oddaní zaměstnanci

Samozřejmě, ne každý z nás je Darwin, Davis ani Jacuzzi. Nicméně akumulované vědomosti mají význam i v běžných profesích.

A kromě toho, starší zaměstnanci mají ještě jednu výhodu. Zatímco mladí žádají stále štědřejší benefity (práce na dálku, a dokonce i neomezená dovolená!), starší zaměstnanec dokáže být vděčný už jen za to, že mu zaměstnavatel vůbec dal šanci.

Pamětníci 90. let mají rovněž jiný přístup k pracovní době. Nějaké přesčasy je nerozhází. Jsou schopni pracovat i během víkendů, když se horečně finišuje na nějakém důležitém projektu. A čas od času jsou schopni vydržet i „nocovku“.

Nelze paušálně určit, zda mladí nebo starší zaměstnanci jsou „lepší“. Někdy rozhoduje fluidní inteligence a duševní flexibilita. Zde je příroda neúprosná: stárnutí mozku nelze zastavit. Jindy jsou podstatnější zkušenosti z praxe. Ani ty nelze nahradit. Ideální je samozřejmě kombinace obojího, tedy pracovní tým, který zahrnuje všechny věkové kategorie, počínaje studenty na praxi a konče pracujícími důchodci.

Napadá mě, že kdysi jsem něco podobného zažil, tehdy jako student na praxi. Bylo to ve společnosti První privatizační fond ještě v dobách, než byla přejmenována na PPF. Petr Kellner možná nebyl ve všem dokonalý, ale uměl vybírat lidi a uměl je vést. Výsledky se dostavily.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Kam dál? Ekonom Pavel Kohout na Finmagu:

• Inflace dvě procenta jako nedostižný cíl? Už dávno jsme níž
• Zrušme konečně zbytečné úřady. Je tu nová šance, jak upgradovat Česko
• Presumpce viny v moderním věku aneb Jak stát zametá s podnikateli
• Pozor, co sdílíte na sociálních sítích. Berňák vám to spočítá
• Kamarádíčkování po česku. Proč jsme po Rusech druzí nejhorší na světě

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag