Zákazy, příkazy, dotace a teď ještě zestátnění ČEZ. Evropa si reguluje cestu na dno

Nepříznivý vývoj evropské ekonomiky lze pozorovat už od Velké recese počínaje rokem 2008. Po pandemii covidu v roce 2020 se pak ještě prohloubil a zvýraznil. Příčiny nejsou ani tak v měnové nebo rozpočtové politice jako spíše v podnikatelském prostředí v uvedených zemích či regionech.

Měnová a rozpočtová politika totiž nejsou samy o sobě klíčem k prosperitě. V těchto oblastech lze napáchat velké škody (pohleďme na poválečnou historii Argentiny anebo na Řecko během posledních padesáti let), ale ani vzorná disciplína prosperitu nezaručuje. A pokud jde o daně, v tomto směru by USA neměly být vzorem; Amerika je v mnoha ohledech daňovým peklem, navíc značně spletitým.

V čem je tedy to americké podnikatelské prostředí tak unikátní? A jak by bylo možné jej alespoň částečně napodobit v evropském a hlavně českém prostředí?

Někdo může poukázat na špičkové americké univerzity. Ale ani tyto instituce nejsou vše. Klíčový je... pracovní trh.

Víc lidí, víc žní

V moderní době lze dovézt kvalifikované pracovníky z různých částí světa. Amerika má tu výhodu, že má s touto praxí už značné zkušenosti. Vždyť onen termín „brain drain“ (doslova „odliv mozků“) vznikl na přelomu 50. a 60. let, kdy americké firmy a instituce masově lákaly absolventy Oxfordu a Cambridge. V Británii tehdy vládl duch znárodňování a extrémně progresivních daňových sazeb: prostředí velmi nepříznivé pro podnikání a zakládání startupů. Není divu, že výkony poválečné britské ekonomiky nebyly až do začátku 80. let nijak oslňující.

Uvážíme-li nedostatek pracovních sil na českém trhu (a to zejména kvalifikovaných sil!), nabízí se logická otázka: proč neusnadnit nábor pracovníků ze zahraničí? Včetně jiných kontinentů? Čeští podnikatelé si ostatně vyprávějí legendy o zhýčkanosti a nehorázných požadavcích českých vývojářů a IT specialistů.

Michal Hron / Midjourney

Česko se okrádá o miliardy. Otevřete pracovní trh, naléhají zaměstnavatelé

Česku ročně utíkají desítky miliard korun, které by získalo už jen větším otevřením pracovního trhu. Firmy v čele s Hospodářskou komorou ČR proto volají po zjednodušení a zrychlení přijímání zahraničních pracovníků, které se kvůli nízkým kvótám a přílišné byrokracii nedaří do Česka dostat. Stát ovšem tvrdí, že na zefektivnění systému pracuje.

Proč tedy neotevřít dveře absolventům škol jako jsou Indian Institute of Science, Anna University, Jamia Millia Islamia, Mahatma Gandhi University anebo Shoolini University of Biotechnology and Management Sciences — namátkou jen pěti indických technicky zaměřených univerzit, které jsou považovány za nejlepší v zemi? (Samozřejmě, že mimo Evropu to není jen Indie, kdo má dobré školy a dostatek absolventů.)

A ještě jedna poznámka ke školství: měli bychom se konečně rozloučit se sebeuspokojivou představou, že české technické školství patří ke světové špičce. Kdepak, nepatří. A nikdy nepatřilo. Ale zpátky k věci...

Koncem ledna vzbudil pozornost článek amerického deníku The Wall Street Journal s názvem Europe Regulates Its Way to Last Place (doslova přeloženo „Evropa reguluje svoji cestu na poslední místo“). Tím posledním místem je míněno pořadí v konkurenceschopnosti ve srovnání s USA a Čínou. A perspektivně možná i s Indií. Článek byl hojně citován i v českých médiích, nebudeme tedy opakovat, co jste už pravděpodobně četli. Jedna citace však stojí za uvedení:

„V jedné oblasti je Evropská unie stále světovým lídrem: v regulaci. Poté, co stanovila standardy v oblasti regulace fúzí, emisí uhlíku, ochrany osobních údajů a hospodářské soutěže v elektronickém obchodě, se nyní snaží o totéž v oblasti umělé inteligence. V prosinci představila rozsáhlý návrh zákona, který zakazuje některé typy AI, přísně reguluje jiné a ukládá obrovské pokuty pro porušovatele. Její výkonná složka, Evropská komise, by mohla vyšetřovat spojení společnosti Microsoft s OpenAI jako potenciálně protisoutěžní.“

Když se Evropa snaží

Stalo se už evropským folklorem udělovat americkým technologickým gigantům astronomické pokuty za smyšlené prohřešky. Neschopnost Evropy budovat skutečně velké globální technologické firmy v tomto srovnání mimořádně vyniká. (V rámci objektivity je nutno zmínit nizozemskou ASML, která vyrábí technologie pro výrobu nejmodernějších čipů. Zároveň však vzniká otázka, proč výrobní linky od ASML kupují převážně tchajwanští nebo korejští výrobci čipů a co brání Evropě vyniknout v disciplíně, kde má teoreticky předpoklady uspět?)

Shutterstock

Změna větší než GDPR. Koho se týká směrnice NIS2 a jaké hrozí sankce?

Evropská směrnice NIS2 se blíží. Nejpozději od poloviny roku 2024 se dotkne nejméně šesti tisíc firem a dalších subjektů v Česku. Koho se směrnice NIS2 týká a co vše musí dotčená firma splnit? Napomůže náš velký přehled.

Povšimněme si ještě zmínky o oné ochraně osobních údajů, známém GDPR. Dnes už pokládáme tuto směrnici za pouhou drobnou nepříjemnost, za bezvýznamnou formalitu. Prostě podepíšeme nějaké lejstro navíc, stejně to nikdo nečte. Nemá to význam, před spamy a nevyžádanými telefonáty vás to stejně neochrání. GDPR stojí jen za mávnutí rukou. Ve skutečnosti ovšem směrnice GDPR měla (a patrně stále má) zhoubný dopad na investice do technologií. Zde je zjištění jednoho výzkumu na dané téma:

„Zjistili jsme, že negativní vliv GDPR na rizikové investice do technologií v EU přetrvává i 2,5 roku po zavedení GDPR, ačkoli jeho velikost se v průběhu času snižuje. Technologické firmy v EU zaznamenaly ve srovnání se svými americkými protějšky průměrný pokles počtu rizikových investičních transakcí o 21,51 %. Po zavedení dvou dalších metod kontroly relativního dopadu pandemie COVID-19 jsme zjistili, že negativní vliv na rizikové investice do technologií v EU spojený se zavedením GDPR přetrvává, což naznačuje podobný pokles počtu obchodů o 24,44 % a 25,07 % v našich dvou dalších specifikacích.“

(Zdroj: The Persisting Effects of the EU General Data Protection Regulation on Technology Venture Investment. DJian Jia, Ginger Zhe Jin, a Liad Wagman, www.antitrustsource.com, červen 2021.)

Výsledek? Jeden graf, který mluví za vše:

Zestátnění ČEZ a pražská burza

Čímž se dostáváme k financím. Trvalá prosperita je nemyslitelná bez financování, které je nemyslitelné bez finančních trhů. Bohužel mentalita evropských politiků a úředníků funguje především v pojmech „zákazy, příkazy, dotace, ochrana, intervence“. A evropské finanční trhy podle toho také vypadají.

Manažerské akciové opce, v USA standardní nástroj motivace řídících pracovníků, jsou v mnoha evropských zemích obtížně použitelné. A nejde zdaleka jen o opce. Jde o celý ekosystém kapitálového trhu, zejména o akciové emise. Evropané jsou zvyklí, že pro financování podniků se chodí do banky. Emise akcií na burze jsou pro nepočetné výstředníky.

Existuje dokonce desítky let tradovaná pověra, že prý jde o specificky evropský „rýnský“ typ kapitalismu, který upřednostňuje rozvážné, dlouhodobé investování financované úvěrem před krátkodobou divokou spekulací financovanou akciemi. Ve skutečnosti jde o urban legend z 20. století: ještě před první světovou válkou evropské akciové burzy vládly světu, zatímco Wall Street byla druhořadým trhem lokálního významu.

Dvě světové války a budování evropského supermasivního sociálního státu počínaje zhruba 70. lety ovšem změnily vše. Z Evropy se stal kontinent pečovatelských států, zatímco americké akciové trhy zaujímají 58 procent celkové globální burzovní kapitalizace.

A podívejme se na českou ekonomiku, kde pravicová (!!!) vláda seriózně uvažuje o zestátnění energetického gigantu ČEZ. Že by tímto krokem prakticky zabila pražskou burzu, která statečně přežila nejrůznější kopance od podprůměrných politiků všemožných stran, je jí zřejmě jedno.

Konkurenceschopnost nemá jen jednu složku. Zahrnuje vzdělání, trh práce, trh kapitálu, regulatoriku ve všech oblastech života a to možná ještě není všechno. Na světě existuje velká ekonomika, která navzdory různým nedostatkům ví, jak na to. Evropa by se měla učit.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• A dost, zvyšování daní stačilo. Teď je čas škrtat ve výdajích

• Hrozí Česku detroitský scénář? Sázka na autoprůmysl se nám může šeredně vymstít

• Bohatí chtějí vyšší daně, držte si peněženky. Proč volání miliardářů ohrožuje všechny

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag