Kamarádíčkování po česku. Proč jsme po Rusech druzí nejhorší na světě

Anglické slovo „crony“ se dá do češtiny přeložit jako „kamarád“. Má zajímavou etymologii. Vzniklo v 17. století na kolejích univerzity v Oxfordu a jeho kořen lze najít až v řeckém „chronos“, tedy „čas“. Oxfordští intelektuálové tím měli na mysli, že člověk, se kterým strávíte delší čas na koleji, se stává vaším důvěrným přítelem.

Zmíněný český ekvivalent pochází z latinského „camera“ (místnost, pokoj) a vyjadřuje totéž.

V moderní angličtině má ovšem „crony“ nepěkný vedlejší význam. Používá se především pro označení přítele, se kterým provozujete nějaké ne zcela čisté obchody. Například příliš výhodné veřejné zakázky nebo podezřele levné privatizace státního majetku.

Termín „crony capitalism“ pak jistě netřeba překládat. Pro úplnost, když Václav Havel v 90. letech kritizoval „mafiánský kapitalismus“, měl na mysli právě toto. (Pouze adjektivum „mafiánský“ bylo snad až příliš tvrdé v dané situaci.)

Mimořádné výhody mocných lidí jsou běžné v odvětvích blízkých státu, včetně bankovnictví, stavebnictví, nemovitostí a přírodních zdrojů.

Když kamarádi podnikají

Kulantněji řečeno, crony capitalism označuje úzký vztah mezi podnikatelskou elitou a státem, kdy konkrétní jednotlivci nebo skupiny těží z výhodného přístupu ke zdrojům, půdě a vládním regulacím. Jiným termínem pro totéž by mohl být „extraktivní kapitalismus“ jako opak kapitalismu konstruktivního, který buduje a tvoří něco nového, bez protekčního přístupu ke zdrojům a k moci.

Tolik jazykový úvod. Týdeník The Economist se nedávno věnoval extraktivnímu kapitalismu z hlediska jeho podílu na majetku miliardářů v různých zemích. Hlavní body vycházející z The 2023 crony-capitalism index zde:

• Majetek extraktivních kapitalistů za posledních 25 let výrazně vzrostl a dosáhl tří bilionů dolarů (téměř 66 bilionů Kč), tedy téměř 3 % světového hrubého domácího produktu (HDP). Za tímto nárůstem stojí především země jako Amerika, Čína, Indie a Rusko, přičemž 40 % bohatství extraktivních kapitalistů pochází z autokratických zemí.
• Za nejvíce extraktivně kapitalistickou zemi je označováno Rusko, jehož 19 % HDP pochází z bohatství miliardářů v extraktivně kapitalistických odvětvích. Válka na Ukrajině však vedla k poklesu tohoto typu bohatství v Rusku.
• Některá odvětví jsou ke „kamarádství“ (prostřednictvím vyžadování nadstandardních výhod) náchylnější než jiná. Mimořádné výhody mocných lidí jsou běžné v odvětvích blízkých státu, včetně bankovnictví, stavebnictví, nemovitostí a přírodních zdrojů.
• Někdy osoby hledající mimořádné výhody zvýší své příjmy tím, že získají výhodný přístup k pozemkům, licencím a zdrojům.
• Jindy mohou vytvářet kartely za účelem omezení konkurence, případně lobbují u vlády za vstřícné zákony či regulace. Mohou pravidla ohýbat, ale obvykle je neporušují. To je důležitý bod: vztahy podnikatelů se státem nejsou a priori nelegální.

Extraktivní kapitalismus tedy není sám o sobě trestný. Modelovým příkladem extraktivního kapitalisty může být mexický miliardář Carlos Slim. Díky kontaktům ve vládě se jeho společnost America Móvil stala na poměrně dlouhou dobu monopolistou na mobilní telefonní služby. Důsledek na ceny služeb byl zřejmý.

Profimedia.cz

Konec síly peněz bez limitu? Ani miliardáři si už nekoupí vše

Miliardáři si obvykle za své peníze kupují ekonomický a politický vliv. Někdy ale potřebují i ten společenský, a tak kupují noviny, různé soutěže krásy nebo významné festivaly. Kupovat si televizní čas na boj o duši lidí a prosazování svých ezoterních vizí, to tu ale ještě nebylo. Petr Fischer o vlivu miliardářů.

I jiné Slimovy podnikatelské aktivity byly a jsou kritizovány z podobných důvodů. Nicméně jeho zastánci poukazují na jeho nepopiratelné podnikatelské kvality a také na jeho filantropickou činnost.

V českém prostředí je potíž vybrat jeden příklad mezi mnohými. Uveďme alespoň privatizaci České pojišťovny do rukou Petra Kellnera. Údajně ji zařídil tehdejší ministr financí Ivan Kočárník. Oficiálně to nebylo nikdy přiznáno, faktem ovšem zůstává, že Kočárník se po odchodu z vlády stal předsedou představenstva České pojišťovny.

To samozřejmě na první pohled vyhlíží velice „kamarádsky“. Jako polehčující okolnost lze uvést, že Česká pojišťovna pod Kellnerovým vedením prosperovala. V konečném důsledku byla tato „kamarádská“ privatizace výhodná i pro stát, protože nebylo třeba ji zachraňovat a poté levně prodávat zahraničním skupinám (což byl případ takřka všech velkých bank).

Zdaleka ne všechny kamarádské privatizace ovšem skončily takovýmto happy endingem. A pokud jde o veřejné zakázky, zde je situace ještě mnohem horší. Dále tu jsou dotace. Připomeňme případ největšího českého dotačního miliardáře a proslaveného případu dotací na „inovativní“ linku pro výrobu toustového chleba.

Česká republika je hned na druhém místě za Ruskem, když objem majetku v „kamarádských“ sektorech představuje 15 procent HDP.

Druzí na světě

Vraťme se však k citovanému článku z The Economist. Respektive k indexu, který zachycuje bohatství v sektorech podnikání, kde obzvláště hrozí personální propojení miliardářů s politiky.

Zde je třeba nejprve uvést, jak The Economist definuje „kamarádské“ sektory. Jde o hazard, těžební průmysl, obranu, bankovnictví, infrastrukturu (včetně potrubí), ropu, plyn, energetiku, přístavy a letiště, nemovitosti, stavebnictví, síťová odvětví a telekomunikace. Nelze tvrdit, že ve všech podnicích v těchto odvětvích panuje protekce a korupce, ale jde o obory, kde je riziko výskytu těchto jevů výrazně zvýšené.

The 2023 crony-capitalism index

The Economist

V letošním roce statistiky uvádějí 2 640 dolarových miliardářů s majetkem 12 bilionů dolarů (asi 263,5 bilionu Kč), což představuje 12 % světového HDP. Na světě existují stovky miliardářů, o nichž lze předpokládat, že jejich bohatství pochází převážně z odvětví, která se často vyznačují „kamarádskými“ vztahy se státem.

Česká republika je hned na druhém místě za Ruskem, když objem majetku v „kamarádských“ sektorech představuje 15 procent HDP. Majetek českých miliardářů v „normálních“ odvětvích pak činí jen asi 2,5 procenta HDP.

Čtenář snadno nahlédne, že výše uvedená odvětví jsou převážně tradičního rázu: u moderních technologií je riziko výskytu výhod spojených s nadstandardními vztahy se státem nižší (byť nikoli nulové, jak si dále ukážeme). Proto také Spojené státy mají poměrně malý podíl bohatství v „crony“ sektorech: z USA pochází 735 miliardářů z uvedeného seznamu, ale celkové bohatství „crony“ sektorů činí v Americe jen asi 2 % HDP, zatímco bohatství v „nekamarádských“ odvětvích představuje 15 % HDP.

Technologické odvětví však vykazuje některé nebezpečné rysy. Dvacet největších amerických technologických společností shráblo v roce 2017 polovinu všech tržeb tohoto odvětví, což z něj činí nejkoncentrovanější sektor v zemi. Technologické firmy navíc patří mezi největší lobbisty ve Washingtonu – osm firem loni dohromady utratilo sto milionů dolarů (2,2 miliardy Kč).

Co s tím? Zavést jednoduchá pravidla a nekompromisně trvat na jejich dodržování. Omezit dotace, investiční pobídky a veřejné zakázky...

Jak odstranit protekcionismus v Česku

Vzniká otázka, jak se k věci postavit. Jednou z možností je represe. Čína kupříkladu v posledních letech pořádně „zaklekla“ na úředníky i podnikatele. Od nástupu Si Ťin-pchinga k moci v roce 2012 bylo v rámci probíhajícího protikorupčního boje potrestáno více než 1,5 milionu lidí.

Větší kontrole čelí také velcí magnáti. Když Jack Ma, spoluzakladatel technologického gigantu Alibaba, zmizel koncem roku 2020 poté, co kritizoval úřady, disponoval majetkem v hodnotě téměř 50 miliard dolarů (1,1 bilionu Kč). Nedávno se znovu objevil s polovičním majetkem, než jaký měl předtím. Pao Fan, miliardář a bankéř, byl v únoru odveden, aby pomohl s vyšetřováním. Od té doby ho nikdo neviděl.

Vzniká otázka, zda vskutku chceme něco podobného na evropském území. (Přikláním se k názoru, že nikoli.)

Pak se nabízí druhá varianta: rozumně omezit moc státu. Zavést jednoduchá pravidla a nekompromisně trvat na jejich dodržování. Omezit dotace, investiční pobídky a veřejné zakázky na nejmenší možnou úroveň. Příznivým vedlejším efektem by byl pokles veřejných výdajů.

A je tu ještě třetí možnost. Radikálně zmodernizovat ekonomiku. Snížit váhu tradičních odvětví, orientovat se na moderní technologie a služby.

V kombinaci s variantou číslo dvě by to mohlo fungovat.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Kam dál? Ekonom Pavel Kohout na Finmagu:

• Paradox zaměstnanosti. Krize nekrize, kvalitní zaměstnanci v Česku došli
• Pumpují nás pumpaři? Proč benzin zdražuje rychle, ale zlevňuje pomalu
• Na důchody v Česku nespoléhejte, to si radši založte vlastní penzijní fond
• Stroj versus lidské zvíře. Proč se nemusíme bát umělé inteligence
• Chaos, amatérismus a ignoranství. Nová bankovní krize se zapíše do učebnic

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag