Presumpce viny v moderním věku aneb Jak stát zametá s podnikateli

Běžný občan bývá zpravidla přesvědčen, že žije v demokratickém státě, kde jsou zaručena všechna základní práva a svobody. Včetně práva na spravedlivý proces zahrnující presumpci neviny.

Běžný občan se může velmi krutě mýlit.

Předpoklad neviny se týká pouze trestních soudů. Občan však může být souzen či posuzován celou řadou jiných institucí. Pro začátek zůstaňme u soudu. Konkrétně u soudu, který rozhoduje o výživném.

Soudkyně v první instanci rozhodla mechanicky: průměrný příjem za posledních pět let činil X, výživné bude stanoveno jako určité procento z X.

Předpoklad schopnosti vydělávat

Pravdivý příběh. Podnikatel středního věku, můžeme mu říkat třeba Karel, prodal ze zdravotních důvodů firmu. Karel se domníval, že se víc než bohatě zabezpečil na stáří, vždyť jeho výnos šel do desítek milionů. Ale objevil se háček. O jeho finančním úspěchu se dozvěděla jeho bývalá partnerka. Ta sice už dřív obdržela byt v hodnotě desítek milionů korun v centru Prahy, ale nyní zavětřila krev. Podala žalobu o výživné v částce převyšující 110 tisíc měsíčně. Vzhledem k věku Karlova syna by celkově zaplatil ne míň než 16 milionů. 

Mezitím se Karlovi přestalo podnikatelsky dařit. Velkou část získaného bohatství investoval do ztrátového projektu. Další část byla investována do projektu sice ziskového, ale nelikvidního. A za část si poprvé v životě pořídil vlastní byt. Zbývala poměrně malá hotovostní rezerva. Pravidelné měsíční příjmy? Malé, převážně nahodilé.

Soudkyně v první instanci rozhodla mechanicky: Karlův průměrný příjem za posledních pět let činil X, výživné bude tedy stanoveno jako určité procento z X. Výsledek byl o něco menší než 110 tisíc měsíčně, avšak stále ruinující.

Michal Hron / Midjourney

Pozor, co sdílíte na sociálních sítích. Berňák vám to spočítá

V poslední době se množí příběhy o finančních úřednících čerpajících informace ze sociálních sítí. Pochlubíte se novým luxusním vozem na Instagramu – a máte na krku daňovou revizi. Čeká nás snad „Velký bratr“, který už léta řádí v Británii, i v Česku? Odpovědi hledá ve svém dalším komentáři Pavel Kohout.

Na Karlovu zoufalou námitku, že prodej firmy byl jednorázovou akcí a že po prodeji svého celoživotního díla už nemá co prodávat, mladá soudkyně odpověděla kouzelně: „Soud předpokládá, že vzhledem k prokázané schopnosti žalovaného vydělávat nebude pro něho problémem dosahovat podobných výsledků i v budoucnu.“

Předpoklad schopnosti vydělávat měl v tomto případě charakter presumpce viny. Daný příklad nakonec dopadl pro Karla relativně dobře: neskončil jako bezdomovec stíhaný exekutory, nicméně ztracené zdraví a ušlé zisky kvůli zdravotním komplikacím mu už nikdo nikdy nenahradí.

Ano, jistě, Karel si měl dávat pozor na zlatokopky. Ale člověk se dostane do potíží i z daleko míň patrných důvodů.

Antonín se nikdy ani nedozvěděl, jestli zrušení účtu bylo odvetou za jeho „drzost“, anebo existovala ještě nějaká jiná příčina.

Na černé listině 

Jiný podnikatel (říkejme mu Antonín) vlastnil firmu působící v regulovaném odvětví. Jednoho dne dostal jakožto fyzická osoba od banky výzvu, aby objasnil jakousi relativně nevelkou transakci na svém soukromém účtu. Protože šlo v krátké době už asi o třetí nebo čtvrtou podobnou výzvu, napsal do banky zdvořilý email, zda by bylo možné pokládat tyto požadavky najednou, v ucelené podobě.

Odpověď přišla v nečekané podobě: zrušení účtu bez udání důvodu. Antonín se nikdy ani nedozvěděl, jestli zrušení účtu bylo odvetou za jeho „drzost“, anebo existovala ještě nějaká jiná příčina.

To však není konec příběhu, ale jen jeho začátek. Nedlouho poté se nepříjemně překvapený Antonín dozvěděl, že banka zrušila i účet jeho firmy. „Nevadí, otevřu si účet jinde. Ta banka mi stejně už dlouho pila krev,“ řekl si Antonín.

Jenže neotevřel. Jaký byl jeho šok, když zjistil, že se dostal na černou listinu psanců, kteří jsou pro české banky nežádoucí. „Nedomníval jsem se, že moje téměř třicetiletá kariéra v oboru skončí takovým žalostným způsobem,“ prohlásil Antonín – s dodatkem, že jeho pravé jméno nesmí být za žádných okolností zveřejněno.

Nakonec se prý problém nějak podařilo obejít (nikoli vyřešit). Jak? Možná šlo o nucený prodej pod cenou, možná o nějaký jiný manévr, Antonín se zdráhal o řešení mluvit. „Stálo to mnoho milionů a jsem rád, že to funguje alespoň tak, jak to funguje,“ řekl jen.

Zrušit někomu možnost otevřít si účet kvůli jeho politickým názorům je ovšem už docela silný anglický čaj.

Svévole compliance

Presumpci viny v tomto případě aplikovalo oddělení compliance v příslušné bance, respektive v bankách. Veřejnost mívá jen mlhavé povědomí, co compliance vlastně znamená. Teoreticky má znamenat dodržování všech právních předpisů, zákonů a vyhlášek. Jde zejména o daňové úniky a praní špinavých peněz.

Shutterstock

Známe letošní absurditu roku. Proč je lepší věc zničit než ji darovat charitě?

Už to zažila nejedna firma. Obnovujete techniku nebo nábytek v kanceláři, tak staré počítače nebo stoly darujete humanitární organizaci, která je využije v České republice. Vcelku logické. Jenže ouvej: daruj, ale zaplať DPH! Právě tenhle byrokratický nesmysl zvolila veřejnost za letošní Absurditu roku.

Jenomže oddělení compliance bývají v rámci banky prakticky nezávislá, nikomu neodpovědná a nikým nepostižitelná. Odtud je už jen krok ke svévoli. Znelíbili jste se compliance? Dobrá, máte po podnikání. A po existenci. I s otevřením stánku s párky v rohlíku budete mít problémy. Až do konce života…

Nezávislost oddělení compliance v bankách může sahat tak daleko, že neznámí a nevolení úředníci tvoří politiku. A to doslova. V Británii nedávno vzbudil pozornost případ kontroverzního politika Nigela Farage. Tento odpůrce EU a zastánce brexitu vám nemusí být příliš sympatický, ale o to nejde. Jde o to, že jeho banka mu náhle, bez udání důvodu (ale pravděpodobně z politických důvodů), zrušila účet. A následovaly všechny ostatní britské banky.

Zrušit někomu možnost otevřít si účet kvůli jeho politickým názorům je ovšem už docela silný anglický čaj. Jistě, není to tak zlá věc jako gulagy nebo koncentrační tábory, nicméně zlá věc je to bezpochyby. Později se objevilo vysvětlení, že to bylo kvůli nedostatečným prostředkům na Farageových účtech, je těžké tedy říct, co za tím skutečně stálo.

Dodržujete všechny zákony, vyhlášky a předpisy. A přesto vás banky pošlou k šípku.

Nežádoucí obory

Ale tím nic nekončí. Naopak, začíná. Představte si, že máte firmu s nějakým trochu obskurním, avšak zcela legálním předmětem podnikání. Dodržujete všechny zákony, vyhlášky a předpisy. A přesto vás banky pošlou k šípku: přestaňte podnikat v tomhle oboru, nám se to zkrátka nelíbí. 

Ano, lze pochopit, že mnoha lidem se nelíbí například pornoprůmysl, výroba alkoholických nápojů nebo hazard. Ale pokud zákony takové podnikání vysloveně nezakazují, kdo dal bankám tu moc, aby zrušily firmu jen kvůli tomu, že se bankovním úředníkům nelíbí předmět jejího podnikání?

Shutterstock

Byrokratická čistka očima expertů. Co skutečně uleví českým podnikatelům?

Vláda chystá schvalování takzvaného druhého antibyrokratického baličku, který by měl ulevit podnikatelům. Zaměřit se v něm chce především na podmínky pro drobné a střední podnikatele. Co by měl takový balíček obsahovat? A přinesl ten první pozitivní změny? Zeptali jsme se odborníků.

Jistě, můžeme nad tím mávnout rukou. Bez porna se koneckonců dá žít, stejně jako bez alkoholu, tabáku, hazardu nebo drog. Je tu ale jedno odvětví, které je setrvale terčem rozsáhlé kritiky, mnozí by je nejraději zrušili úplně, ale jsme na jeho existenci bohužel životně závislí.

Druhý rok pokračující ruská invaze na Ukrajinu odhalila, že Západ nemá dostatečnou palebnou sílu, jakou by potřeboval k účinnému odstrašení nějakého budoucího nepřítele (jímž může, ale nemusí být opět Rusko). Ale dobrá, žijeme v kapitalismu, takže stačí zvýšit výdaje na zbrojení a během krátké doby bude Západ opět neporazitelný.

Jenomže se ukázalo, že to není tak jednoduché.

Během posledního desetiletí či dvou ovládla svět financí zkratka ESG, neboli Environmental and Social Governance. Česky bychom řekli „ekologické a sociální vládnutí“ – s poznámkou, že slovo „governance“ nemá jednoznačný český protějšek.

A jsme u toho. Zbrojní průmysl zkrátka není ani podle těch nejvolnějších měřítek sociální, neřkuli ekologický. Bohužel, existence naší civilizace stále závisí na existenci onoho ošklivého průmyslu vyrábějícího ošklivé věci, které zabíjejí lidi.

Presumpce viny – v tomto případě viny nikoli trestní, ale morální – může ohrozit samotnou stabilitu našeho světa.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Finmag.cz

Kam dál? Ekonom Pavel Kohout na Finmagu:

• Kamarádíčkování po česku. Proč jsme po Rusech druzí nejhorší na světě
• Paradox zaměstnanosti. Krize nekrize, kvalitní zaměstnanci v Česku došli
• Pumpují nás pumpaři? Proč benzin zdražuje rychle, ale zlevňuje pomalu
• Na důchody v Česku nespoléhejte, to si radši založte vlastní penzijní fond
• Stroj versus lidské zvíře. Proč se nemusíme bát umělé inteligence

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag