Tom Novak|6. 11. 2013 16:00| reakce na Jan Daniel - 6. 11. 2013 13:44
Dobře tak jinak. Pokud bude jednotlivec nebo skupina utočit uvedeným způsobem mám vůbec právo se bránit? (je irelevantní zda je to zrovna v souladu se „zákonem“ nebo není) Jedinou otázkou na kterou nelze jednoznačně odpovědět, jak správně píšete pane Danieli, je způsob obrany. Podle mě nelze za obranu považovat např. mučení (proč, abych se dozvěděl, co chci slyšet), věznění bez soudu, popravy apod. Tohle všechno „asi“ nemůže moc dobře fungovat ani jako prevence, protože to samo už z principu lidská práva porušuje. Co zajistí lidem ochranu v tomto směru a skutečnou nápravu škod v případě jejího porušení je alfa i omega dnešní společnosti. Jistě mohu říct jen to, že víme, co to určitě zaručit nedokáže, tj. monopol :-). Souhlasím s Vámi a k Vašemu: „Tady už to tak jednoznačné není, protože není jasné, že je to jediná možná sebeobrana.“ Jen doplním: Dost těžko se hledají nové možnosti, když všechny ostatní jsou „zakázané“. Hezký den.
Jan Krejčí|6. 11. 2013 15:55| reakce na Petr Síla - 6. 11. 2013 10:04
Myslím, že se na to díváte příliš dnešní a evropskou optikou. Nepředstavujme si, že Allendeho příznivci chtěli něco mírumilovně odhlasovat a do toho vtrhla banda hrdlořezů a začala je mučit. Spíš šlo o podobný proces jako u nás ve 40. letech, kdy rádoby demokraticky obsadili silová ministerstva a důležité posty v ozbrojených složkách, rozdali lůze zbraně a uniformy, a potom likvidovali kohokoli, kdo se ozval. Při tom aktivně působila cizí rozvědka, která házela ministry z oken... V takové atmosféře se nedá čekat, že přijde Saša Dubček a objímáním vzduchu strhne kormidlo dějin jinam. Pinochet byl reakcionář v pravém slova smyslu: REAGOVAL na násilí, které mělo zbavit jeho země demokratického zřízení a prosperity (stalo se tak v každé zemi v předchozích 50 letech, která adoptovala socialismus). Čekat na to, jestli skutečně provedou to, co slibovali, by byla pitomost hodná Chamberlaina. A zahájit boj až proti totalitní vládě by mu vyneslo pozici Mašínů, které dnes odsuzují ti samí, jako Pinocheta.
Jan Daniel|6. 11. 2013 13:44| reakce na Tom Novak - 6. 11. 2013 11:55
Myslím, že pokud jde o přímou sebeobranu, není příliš sporu. Život ale většinou přináší méně jednoznačné situace. Pokud nějaká skupina usiluje o nastolení stavu, za kterého budou masově porušována lidská práva, mám právo se proti tomu bránit tak, že je budu věznit bez soudu, mučit a popravovat? Tady už to tak jednoznačné není, protože není jasné, že je to jedinná možná sebeobrana.
Tom Novak|6. 11. 2013 11:55| reakce na Petr Síla - 6. 11. 2013 10:04
Tento článek podle mě nic neospravedlňuje, to už je na aktérech té doby a kluci „chicágský“ si to musí srovnat se svým vlastním svědomým. Představme si modelový příklad dnešních dnů. Zloděj přiloží pistoli k hlavě Vaši manželky a bude žádat všechny Vaše prostředky. Nebo rok 1948, skupina ozbrojených strážců pořádku vtrhne do Vaší fabriky, veškeré draze pořízené strojní vybavení znárodní = rozmlátí, protože nejste ochoten spolupracovat, čeká Vás několika týdenní vězení, výslechy a následně práce v lese, aby jste mohl splácet úvěr (na stroje, které už si na splátky nevydělají) a uživit rodinu. Čistě hypoteticky tedy není rozdíl mezi tím dnešním a 65 let starým útokem. Skutečně se nelze z hlediska morálky bránit? Pro křesťana naprosto jasná odpověď. Pane Sílo, všechno může být ospravedlnitelné, stačí se podívat na výklad historie ústy dnešní KSČM nebo výsledky voleb. Ne všechno ale může být zároveň morální do důsledků.
Petr Síla|6. 11. 2013 10:04| reakce na Jan Daniel - 6. 11. 2013 09:55
Omezení svobod (svoboda shromažďování, volební právo apod.) možná může být ospravedlnitelné, ale těžko ospravedlnit hospodářský pokrok třemi tisíci mrtvými a čtyřiceti tisíci pronásledovanými, mučenými a vězněnými.
Jan Daniel|6. 11. 2013 09:55| reakce na Aleš Müller - 6. 11. 2013 06:56
Podle mého názoru ale to morální dilema zní jinak: je přípustné porušením základních lidských práv odvrátit hrozící ještě větší porušování lidských práv? Je možné omezit svobody nějaké skupiny v zájmu záchrany větší svobody pro ostatní, a třeba v budoucnu? To je skutečný problém fenoménů jako byli diktátoři Pinochet či Franco. Odpověď ano zní racionálně (alespoň z krátkodobého pohledu, v dlouhém horizontu to může vést kamkoliv jinam než jak to dopadlo v Chile či Španělsku). Ale například pro křesťana to může být problematické - ten by podle většinového výkladu Kristova učení neměl obětovat jednoho jedince pro záchranu jiného.
Diskuze: Jak Pinochet a „kluci chicagský“ nechali rozkvést Chile
Přihlášení do diskuze
Diskuze
Tom Novak|6. 11. 2013 16:00| reakce na Jan Daniel - 6. 11. 2013 13:44
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Jan Krejčí|6. 11. 2013 15:55| reakce na Petr Síla - 6. 11. 2013 10:04
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Jan Daniel|6. 11. 2013 13:44| reakce na Tom Novak - 6. 11. 2013 11:55
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Jan Daniel|6. 11. 2013 13:34| reakce na Petr Síla - 6. 11. 2013 10:04
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Tom Novak|6. 11. 2013 11:55| reakce na Petr Síla - 6. 11. 2013 10:04
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Petr Síla|6. 11. 2013 10:04| reakce na Jan Daniel - 6. 11. 2013 09:55
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Jan Daniel|6. 11. 2013 09:55| reakce na Aleš Müller - 6. 11. 2013 06:56
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Aleš Müller|6. 11. 2013 06:56
Nahlásit