Proč nemá Řecko šanci přežít v eurozóně
Abych byl přesný: Řecko nemá šanci přežít bez dotací v téže měnové unii s Německem. Jinými slovy, pokud chceme Řecko dlouhodobě udržet v eurozóně, budeme ho muset dotovat několika procenty…
... HDP ročně. Dovolte mi vysvětlit proč.
Směnný kurz a ekonomika
Směnné kurzy odrážejí výkonnost ekonomiky. Představte si dvě země, které spolu obchodují. Země A vyváží do země B řekněme stroje, země B vyváží do země A potraviny. Směnný kurz se (v dlouhém období vždy) přizpůsobí množství a cenám vzájemně obchodovaného zboží. Odmyslete si spekulanty, kteří sice otočí násobně víc deviz, než je třeba na obchod mezi zeměmi, ale jejich dlouhodobý vliv je zanedbatelný.
A teď si představme obě země za deset let. Zatímco země A reformovala a zlepšovala podnikatelské prostředí, země B se zadlužovala a zvyšovala počty úředníků. Po desíti letech dokáže země A vyprodukovat víc a za nižší ceny. Její výrobky jsou v zemi B žádanější. Naopak země B vyrábí draho a málo, protože se v ní jen stávkuje a úředníci komplikují podnikatelům život (mnozí z vás to asi znají). Směnný kurz se tomu přizpůsobí.
Rakousko a Německo: Kurzy před eurem
Pokud se ekonomiky vyvíjejí podobně (nemusí být navlas stejné, stačí podobný vývoj), směnný kurz mezi nimi se dlouhodobě nemění. To je případ Rakouska a Německa. Za posledních třicet let před zavedením eura se kurz šilinku a marky prakticky nezměnil:
Tečkovaná čára je předpokládaný trend. Totéž platí i pro holandský gulden nebo lucemburský frank. Takové země, mezi kterými zůstává směnný kurz dlouhodobě víceméně stejný, můžou spolu klidně jít do měnové unie.
Řecko a Německo: Kurzy v letech 1971 až 2000
Teď se ale podívejme na vývoj kurzu marky a drachmy v letech 1971 až 2000. Třicet let je dost dlouhá doba na to, aby byl trend zřetelný:
V roce 1971 stála jedna německá marka 8,63 drachmy. O třicet let později stála marka už 172,13 drachmy. Příčinou je jen a pouze odlišný vývoj ekonomik. Podstatné je slovo vývoj. Nejde o stav k určitému dni, který je možné vyjádřit konverzním kurzem fixovaným v ten konkrétní den, ale o vývoj.
Řecko a Německo: Jak by to bylo dál
Řecko vstoupilo do eurozóny dne 1. ledna 2001 s kurzem 174,2227 drachmy za německou marku a tehdy, začátkem roku 2001 byl tento kurz bezpochyby reálný. Ale co dál? O pět let později? O deset? Do grafu stačí přidat jednoduchou čáru jako vyjádření trendu – a výsledek je jasný:
Kdyby Řecko a Německo nevstoupily do eurozóny, byl by dnešní kurz řecké drachmy k německé marce pravděpodobně víc než 250 drachem za marku. Jenže ne – architekti eurozóny „poručili větru, dešti“ a arbitrárně (odborný výraz pro vycucání z prstu) rozhodli, že jedna německá marka bude na věky věků stát 174,227 drachmy.
Zásadní řecký problém
Problém je v tom, že konkurenceschopnost řecké ekonomiky nepůjde dopředu tak rychle jako konkurenceschopnost té německé. Nůžky se budou rozevírat pořád dál. To pořád není nutné brát doslova, ale řekněme pro příštích padesát let. Nejsou to jen dálnice, kterých se z eurofondů (tedy za cizí peníze) dá postavit habaděj, ale také duální vzdělávací systém, důchody, úřednický stav… to všechno jsou věci, které v Německu vznikaly desestiletí a desetiletí byly zdokonalovány. Ano, teoreticky by v Řecku mohl spadnout z nebe osvícený diktátor, který by řekl: Občané, teď budete dvacet let držet hubu a krok a potom bude dobře. Ale vážně jen teoreticky. Prakticky jsou v Řecku minimálně jednou za čtyři roky volby (od roku 2009 byly troje) a v každých z nich se před voliče může postavit někdo, kdo jim naslibuje hory doly – a je veta po krásných plánech.
Devalvace
Je čirá iluze, že by Řecko nejbližších padesát let zvyšovalo svoji konkurenceschopnost tak rychle jako Německo, a proto je čirá iluze, že dnes stanovený směnný kurz bude platný i v budoucnu. Řešení (kromě toho osvíceného diktátora) je v reálném životě takové, že země svoje nedostatky v konkurenceschopnosti vyvažuje devalvací. To jest, dnes je kurz deset drachem za jednu marku, ale za patnáct let už to bude šedesát drachem za marku.
Ovšem právě o tuto možnost Řekové před čtrnácti lety, v roce 2001, přišli. A protože tohle je podstata problému, řeknu to ještě jednou: V roce 2001 byl směnný kurz 174,227 drachmy za jednu marku nepochybně správný. Od té doby ale produktivita německé ekonomiky rostla rychleji než produktivita ekonomiky řecké, a proto je dnešní (neviditelný) kurz 174,227 drachmy za marku nereálný.
Deflace
Dá se to kompenzovat ještě jinak. Deflací. Osobně si nemyslím, že by krátkodobá deflace byla problém (myslím si, že je dokonce žádoucí, protože odměňuje zodpovědné). Ale představte si, že by v Řecku rok co rok klesly mzdy o pět procent, jen aby se kompenzovala skutečnost, že německá produktivita roste o pět procent rychleji než řecká. To je možné v diktatuře, ale ne v demokracii, kde jsou co čtyři roky nové volby.
Volební úspěch nového řeckého premiéra je proto zcela pochopitelný a vysvětlitelný. Stvrzuje, že lidé se dlouhodobě nebudou s to smířit s nominálně klesajícími mzdami. A jde i o potvrzení toho, že země, jako je Řecko, nemá šanci přežít v měnové unii se zemí, jako je Německo.
Řešení?
Řešení je bolestivé – a jednoduché: Vyhlásit platební neschopnost, stát se členem Pařížského klubu (tam se řeší závazky zemí v platební neschopnosti) a opustit eurozónu. Vystoupení z eurozóny sice podle dnes platných smluv není možné, ale evropští lídři ještě nikdy neměli s porušením vlastních pravidel problém.
S autorovým souhlasem přeloženo z jeho webu sulik.sk
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu