Články na téma: měnová krize

Politická rozhodnutí mívají dlouhodobé důsledky. Nelze hodnotit úspěšnost prezidentů či premiérů podle toho, jak během jejich vlády rostla ekonomika nebo akciové burzy. Kdybychom mechanicky používali toto měřítko, došli bychom k závěru, že nejlepší český premiér byl Jiří Paroubek.

Přinášíme třetí a zároveň poslední díl analýzy Pavla Kohouta, psané exkluzivně pro Finmag.

Druhý díl exkluzivní analýzy Pavla Kohouta. „Je nějaký vskutku racionální důvod, proč poslouchat Sarkozyho a Merkelovou, dva certifikované finanční břídily? Ne, není.“

Uprostřed rámusu kolem Řecka jdou stranou významnější zprávy. Kdo například ví, že Evropská centrální banka od počátku krize napustila do evropského bankovnictví téměř bilion eur? A kdo si povšiml, že francouzská obchodní bilance padá do minusu jako kámen?

Takový centrální bankéř si nemůže jen tak veřejně polemizovat o budoucnosti eurozóny jako to děláme tady na Finmagu nebo s kamarády u piva. Každé jeho slovo je totiž několikrát prostudováno a pokud si finanční mudrcové usmyslí, že „bdělost“ centrální banky znamená budoucí zvýšení sazeb, začnou okamžitě prodávat a hnát akciové trhy dolů.

Euro je v krizi. Eurozóna se rozpadne do deseti dnů. Za všechno může euro. A další a další podobné titulky létají vzduchem. Nevěřte tomu, jsou to jen novinářské zkratky, navíc nepravdivé. Podívejme se na krizi z jiného úhlu. To co nyní vidíme, není měnová krize eura, ale dluhová krize.

V prvním dílu své analýzy psané exkluzivně pro Partners media popsal Pavel Kohout trojjedinost současné evropské krize a její kořeny. Nastínil také, která tradiční i originální řešení nepovedou k jejímu konci. Nyní přichází čas na představení potenciálně účinné léčby. A také čas, abychom se začali rozhlížet, co dobrého může krize přinést. A to konkrétně České republice.

"Není jedna evropská krize. Ve skutečnosti jde o komplex tří krizí: bankovní krize, krize veřejných rozpočtů a měnové krize. Boj proti jedné části komplexu může mít za následek fatální zhoršení v části jiné. Nebude proto fungovat většina tradičních, ale i originálních řešení," tvrdí Pavel Kohout v exkluzivní analýze.

Celý život pracuji na Wall Street a za ta léta jsem už zjistil, že velcí institucionální investoři jako penzijní nebo nadační fondy se málokdy vzdalují od stáda. Spravují příliš mnoho cizích peněz, než aby z něj samotní vystrkovali hlavu. Když pak něco nevyjde, můžou alespoň poukázat na to, že ostatní si vedli stejně špatně.