Články na téma: pop-ekonomie

„Sobota, 31. prosince. Novoroční předsevzetí,“ zapisuje si Bridget Jonesová do deníku a pokračuje: „BUDU chodit do posilovny třikrát týdně – a nejen, abych si mohla koupit sendvič.“ V pokračování Deníku Bridget Jonesové hrdinka odhaluje, kolik zůstala předsevzetí dlužna. „Pondělí, 28. dubna,“ nadepisuje stránku, „Letošní počet návštěv posilovny: 1, cena roční permanentky: 370 liber; cena jedné návštěvy posilovny: 123 liber.“

Rodina Simpsonových přijala novou roli figurantů v nápadité učebnici (rakouské školy) ekonomie.

Behaviorální ekonomie vrací po letech vyhnanství do ekonomické teorie psychologii. Svým důrazem na ni jsou behaviorální ekonomové podobní ekonomům rakouské školy. V čem se naopak oba směry liší?

V následujícím textu se zamyslím nad vztahem ekonomie rakouské školy a takzvané pop-ekonomie čili populární ekonomie.

Za necelé dva týdny, přesně 15. dubna, se odehraje celonárodní protestní akce, slibují klíčoví představitelé Holešovské výzvy. Jak známo, nežádají nic malého: demisi vlády, odchod prezidenta Václava Klause a další zásadní změny. O tom, nakolik budou úspěšní, nakonec dost možná rozhodne, zda v ten den bude nad Českem svítit sluníčko, či bude naopak zakaboněno.

Já to mám! Já na to mám! Nikoli nevýznamnou složkou poptávky po řadě produktů je snaha lidí ukázat ostatním svoji zámožnost. Šperky, značkové oblečení, sportovní vozy tedy lidé mnohdy pořizují v prvé řadě proto, aby světu signalizovali své společenské postavení. Ekonomové mají už od dob Thorsteina Veblena takové jednání za okázalou spotřebu.