Je rozdíl, pokud se s výměnou trenéra změní i polovina sestavy nebo pokud ten trenér jaksi musí vyjít s tím co má, takže hráči se po výměně trenéra moc nezmění.
Nahlásit
-
0
+
Adam Čabla|1. 3. 2014 20:46
O regresi k průměru tady nemůže být ani řeč, ta se uplatňuje pouze pokud jsou jednotlivé pokusy nezávislé, tedy pokud výsledek jednoho zápasu neovlivní výsledek dalšího zápasu. Jenomže to jaksi ve sportu, kde jde hodně o psychiku, neplatí. Navíc musí nějaký dlouhodobý průměr vůbec existovat a zrovna třeba ve sportu se "průměr" často pohybuje.
Nahlásit
-
0
+
Mario Vápeník|1. 3. 2014 09:49
Ono je to celé složitější. Výměna šéfa totiž znamená nový vítr, prostě konec klídku, zaběhaných zvyků a vyšlapaných cestiček. A už to samo je impulzem pro to, že se celek může zlepšit. Tedy ne samotná osoba nového šéfa, ale ta změna je hybatelem zlepšení. Všichni zpozorní, začnou být ostražití, přesnější, začnou podávat lepší výkony.
Nahlásit
-
0
+
Pavel Nováček|28. 2. 2014 17:16
Baví mě, jak stále častěji čtu a slyším kolem sebe, že je třeba řídit "něco" jako firmu. Nejdříve stát, teď už i hokej, možná i vlastní rodinu, výčet možných subjektů je takřka neomezený. Pojem firma najednou znamená něco zaručeně úspěšného, co je za každou cenu třeba přinejmenším napodobit, lépe ji rovnou založit, začít skutečně podnikat nebo se alespoň stát OSVČ. Osobně bych ale "něco" než jako firmu raději řídil jako stát. Mohl bych si neomezeně tisknout peníze, a když by je po mně někdo chtěl zpátky, opáčil bych, ať si úvěr nechá v rozvaze. Vždyť jen stát může devalvovat měnu, kdy se mu zachce a hrát si s úroky, jak se mu zlíbí, zvyšovat inflaci a tím splácet dluhy. Tohle firma, ať už sebelíp řízená, nedovede. A co se týká trenérů, při vyslovení jména Alois Hadamczik mě okamžitě napadl Arsen Wenger. Asi proto, že obě jména začínají na první písmeno abecedy. Jinak ale mají společného velmi málo.
Nahlásit
-
0
+
Phoenix|28. 2. 2014 08:59
Nejen o zhusta zbytečné výměně šéfa čehokoli (díky popisované regresi k průměru) či o tom, jak s výše uvedeným souvisí například neužitečnost seřvání vojenských pilotů instruktory pojednává vynikající kniha Myšlení rychlé a pomalé. Recenzována byla před cca dvěma lety právě na Finmagu autorem tohoto článku, kterému bych rád poděkoval za výborný knižní typ.
Diskuze: Na obranu Aloise Hadamczika (a všech „blbých“ šéfů)
Přihlášení do diskuze
Diskuze
Michal Weinfurtner|3. 3. 2014 13:34
Nahlásit
Adam Čabla|1. 3. 2014 20:46
Nahlásit
Mario Vápeník|1. 3. 2014 09:49
Nahlásit
Pavel Nováček|28. 2. 2014 17:16
Nahlásit
Phoenix|28. 2. 2014 08:59
Nahlásit