Opatrný optimismus?

Přinese přelom dubna a května tohoto roku na akciové i další trhy větší klid, případně dokonce euforii, nebo naopak znásobí jejich nervozitu? Investoři budou napjatě čekat přinejmenším na dvě středeční události – jednání americké centrální banky Fed o výši základních úroků a na data o vývoji hrubého domácího produktu USA v prvním čtvrtletí 2008. 

Komentář ČSOB potvrzuje vcelku známý fakt: trhy čekají snížení úroků o čtvrt procentního bodu na 2 % a jasná slova o tom, že éra poklesu úrokových sazeb v USA končí. To by nejspíš přispělo ke kýžené stabilitě. Kdyby ale Fed ponechal úroky, jak jsou (byť hlavně kvůli sílící inflaci), může to být chápáno i jako signál, že to nejhorší už je pryč. Případné snížení sazeb o více než čtvrt procenta by pak působilo v opačném gardu, tedy negativně. Jako potvrzení obav centrální banky, že situace americké ekonomiky je horší, než se všeobecně předpokládá. 

Než se očekávané snížení úroků ze strany Fed reálně projeví v ekonomice, určitou dobu to potrvá. Jako vždy. Nezapomínejme ovšem na psychologickou rovinu podobných rozhodnutí, která působí prakticky ihned. Neméně důležitou otázkou zůstává, jaké budou čtvrtletní výsledky hospodářství USA. Pokud by podle středečních dat dosud nebyla ekonomika v recesi, bude to bráno jako signál, že ještě nepřekonala největší problémy, anebo jako plus?

Hůř už bylo?
Faktorů, které ovlivňují akciové či další trhy, je tradičně nespočet. Minulý týden k nim mj. patřilo varování amerického náměstka ministra financí Roberta Steela, podle něhož jsou spekulace o konci úvěrové krize v USA předčasné. Ze stejného soudku je i varování Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), podle níž se finanční systém zasekl a krize bude o 6–10 měsíců delší, než OECD čekala.

V poslední době se nicméně zdá, že ceny akcií již zahrnují veškeré či většinu špatných zpráv a negativně reagují jen na ty katastrofické. Za těchto okolností působí  čtvrtletní výsledky řady amerických či dalších bank nebo firem, jež jsou horší než dřív, zároveň ovšem lepší, než se čekalo, jako určitá vzpruha. Byť se v koutku duše nejednoho investora dál skrývá větší či menší díl nejistoty.

Řada pro i proti při hodnocení situace zazněla na semináři poradenské firmy Moneco. K  negativům patří ztráty bankovního sektoru přesahující 600 mld. dolarů, výrazný pokles zisku bank a také mezibankovních úvěrů jako přímý důsledek krize, která začala u nekvalitních hypoték.

Pohled na výnosy akciových trhů zatím zůstává tristní. Objevují se nicméně první pozitivní signály. Patří k nim klasické srovnání dividendových a dluhopisových výnosů, které ukazuje na podhodnocení akcií. Tento závěr potvrzuje i porovnání zisků společností z indexu S&P 500 s jejich cenami na akcii (P/E), které činí 17,75 proti P/E rovnému 35 v době poslední krize akciových trhů.

Ukazatel P/E ovšem nelze pokládat za jediný indikátor možného vývoje akciových trhů. Jak známo, stěžejní roli hraje v tomto směru psychologie investorů.

I přes obavy z pomalejšího ekonomického oživení by měla podle názoru Moneca ve druhém čtvrtletí nervozita investorů klesat. Jejich doporučení zatím ovšem vyznívá opatrně – nezvyšovat, ale ani nesnižovat objem peněz, které má investor v akciích.

Za zajímavé pokládají akcie růstových firem, firemní obligace a dluhopisy s vysokým výnosem. Pesimisticky hodnotí vyhlídky technologických titulů, akcií malých a středních firem, stejně jako japonských společností, zatímco na vývoj komoditních trhů mají vzhledem k nedávnému rychlému růstu jejich cen neutrální názor.

Jsou akcie odsouzeny k růstu?
Šéf Moneca Igor Bielik připomněl, že akcie působí jako určitý předstihový indikátor. Indikují totiž často vývoj vybrané ekonomiky s šesti- až devítiměsíčním, někdy i rozdílným předstihem. Pokud má Igor Bielik pravdu a recese v USA nebude příliš hluboká, a skončí někdy letos nebo na začátku příštího roku, přišel tedy zřejmě čas pro nákup (alespoň amerických) akcií.

Názory na další vývoj akcií jsou ovšem – viz diskuse na serveru Finmag – značně rozdílné, což ale není nijak překvapivé. Při prognóze jejich budoucího vývoje hraje přitom nejspíš roli i jiný, řekněme psychologický faktor – prezidentské volby v USA.

Říká se, že trhy tradičně přejí spíše republikánům. Když vyjdeme ze statistik, činil růst amerických akcií od roku 1949 v posledním, tedy čtvrtém roce prezidentského cyklu v průměru 7,3 %. Jsou tedy i z tohoto pohledu dlouhodobě levné akcie odsouzeny k růstu a přišel čas nákupů?

Odpověď na zmíněnou otázku – více než kdy jindy  jde  nyní o selektivní výběr akcií či akciových fondů – si přitom musí dát každý sám. Zajímavý faktor představují nízké úrokové sazby a levné peníze. Řada investorů se sice snaží diverzifikovat svá portfolia a hledat alternativní investice, otázkou ale je kde  hledat.

Výnosy dluhopisových trhů nejsou totiž nijak horentní, investice do nemovitostí lze všeobecně těžko doporučit, komoditní trhy zase nejsou tak velké, aby absorbovaly stávající přebytek likvidity. K dispozici jsou samozřejmě různé investiční certifikáty. Nejsou nicméně aktuálně investoři kvůli nedostatku příležitostí alespoň částečně „odsouzeni“ k akciovým investicím?

Velkou hrozbu přitom představuje rostoucí míra inflace. Éra „nuceně“ levných peněz, jejichž prostřednictvím se americká centrální banka Fed snažila reagovat na potíže ekonomiky USA v době následující po teroristickém útoku ze září 2001, totiž stále neskončila.

Pomohla série snižování úroků a další kroky Fed a jiných centrálních bank odstranit tyto potíže? A bude tedy brzy možné účinně bojovat s inflací naopak zvyšováním úroků ku prospěchu celé světové ekonomiky, aniž by se naplnily černé scénáře některých skeptiků varujících před stagflací? 

Hledání příležitostí na akciových či dalších trzích bude i z tohoto pohledu v nejbližší době složité. Což ovšem neznamená, že by se měl – hlavně dlouhodobý investor – akciím vyhýbat.