Může být destrukce kreativní?

V knize Globální past dva němečtí novináři uvádějí, že 80 procent populace nebude k výrobě vůbec potřeba. V další knize Sjednocený svět – ať chceme nebo ne: šílená logika globálního kapitalismu, se rozčilují nad tím, že celková nabídka předbíhá poptávku a svět se ocitá na pokraji vysoké nezaměstnanosti.

Tyto názory ohledně velké nezaměstnanosti se začaly poprvé rozšiřovat během velké hospodářské krize, kdy nezaměstnanost byla všeobecným společenským jevem. V období války a poté až do 70. let nastalo zlaté období „kapitalistického“ bloku, který se vyznačoval nízkou nezaměstnaností a stále vzrůstající životní úrovní, takže se na tento druh obav pozapomnělo.

V 70. letech, během ropné krize, tyto názory začaly znovu převládat. Začalo obtížné období stagflace - nezaměstnanost stoupala společně s inflací a docházelo k minimálnímu či zápornému hospodářskému růstu. Pracovní síla se údajně stala zbytečnou. Po překonání ropné krize za období Ronalda Reagana nezaměstnanost poklesla z téměř 10 procenta pod 6 procent a na podobných hodnotách se udržovala i během technologické revoluce v USA 90. let.

Zánik ve prospěch růstu

Jak je to s tím strašákem nezaměstnanosti? Důležitým pojmem je zde „kreativní destrukce“, kterou definoval Josef Alois Schumpeter a spočívá v tom, že aby něco nového vzniklo, musí něco zároveň zaniknout.

Kreativní destrukce dala o sobě vědět během průmyslové revoluce. Společně s technologickým pokrokem se postupně zvyšovala i životní úroveň lidí. Zatímco na počátku 18. století byl průměrný věk dožití Evropanů kolem 25 let věku a člověk přijímal kolem 1700 kcal na osobu na den (v Africe je to dnes 2200 kcal), v současnosti se vynakládají obrovské peníze proti boji s obezitou a průměrný věk dosahuje v nejvyspělejších zemích až 80 let věku, zatímco v těch nejchudších často přesahuje 50 let.

V předchozím století se začaly dostávat do popředí služby a miliony lidí často to často nelibě neslo. V současnosti se kreativní destrukci brání v zemědělství, kde dotace nijak nenutí zemědělce, aby se věnovali jiným a produktivnějším aktivitám.

Příklad Japonska

Nejpatrnější byla kreativní destrukce vidět po válce v Japonsku, kdy se většina obyvatel  živila v zemědělství a průmyslu. V současnosti je Japonsko země s nejnižším poměrem primárního a největším poměrem terciálního sektoru.

Přeměna Japonska byla tak rychlá, že vytáhlo většinu obyvatel z chudoby směrem k bohatství a vysoké životní úrovni. V současnosti něco podobného zažívá Čína a Indie a za 20 let tyto země budou pravděpodobně na zcela odlišné pozici, než jsou v současnosti. 

Kreativní destrukce tak bude probíhat nadále a stále více lidí bude přecházet z průmyslu do služeb. To si vyžádá požadavky na vyšší vzdělání. 21. století tak bude ve znamení především lidského kapitálu.

Foto: Profimedia.cz