Sedm divů fondového světa: celebrity, průšvihy a investice do pětiletky

Myslíte si, že investiční fondy jsou jen další nudný finanční produkt, a to ještě v tom lepším případě? Chyba lávky!

1. Největší fond světa

Vůbec největší podílový fond spravuje těžko uvěřitelných 202 miliard dolarů. Jde o PIMCO Total Return, jehož hlavním manažerem byl donedávna dluhopisový guru Bill Gross (více o něm za chvilku). Nedovedete si představit, jak byste spali s vědomím, že odpovídáte za částku rovnající se více než dvouapůlnásobku českého státního dluhu nebo zhruba patnáctinásobku všech peněz ve fondech v České republice? Gross se s tím vyrovnával za pomoci jógy a sbírání známek.

2. Nejstarší fond

Kde jinde než v zemi, kde i mechem obrostlý kámen má svůj rodokmen, tedy ve staré dobré Velké Británii, hledat nejstarší dosud fungující fond. V roce 1868 byl založen Foreign & Colonial Investment Trust, jeden z prvních fondů moderního typu s cílem dát „investorům s omezenými prostředky stejné výhody jako velkým kapitalistům.“ To znamená diverzifikovat investice mezi různé cenné papíry. Původně fond investoval do dluhopisů, dnes je akciový.

Mimochodem, rekordmanem dostupným v ČR je U. S. Pioneer Fund – jeho americká verze funguje od roku 1928. Fondu jsme se věnovali již dříve v samostatném článku.

3. Nejpilnější investoři

Na jednoho Čecha včetně nemluvňat připadá něco přes 28 tisíc korun ve fondech. Což je zároveň zhruba částka, kterou statistický našinec ročně prokouří, propije a prosází. Víte, ve srovnání s kým máme holé z…áznamy na účtu?

Statistiky bohužel nerozlišují místo registrace fondu a místo prodeje. Největší fondové úspory vykazuje Lucembursko – ne že by každý jeho obyvatel byl milionář, ale je tu registrována podstatná část fondů z celé Evropy. Když odmyslíme Lucembursko a s ním Irsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko, vycházejí jako největší fondoví spořílci Švédové s více než 23 tisíci eur na osobu. Celosvětově to jsou Australané se zhruba 54 tisíci eury. I tato čísla jsou jen orientační, ale ty holé účty zkrátka máme.

4. Největší celebrita mezi portfolio manažery

Hvězdných portfolio manažerů najdete celou řadu, v USA je například dodnes legendou Peter Lynch, za jehož kormidlování fond Fidelity Magellan vydělal mezi lety 1977 a 1990 29 % ročně. Ale koho jiného prohlásit za největší současnou celebritu než zmíněného Billa Grosse. Když se před pár týdny rozhádal se svým zaměstnavatelem a odešel ke konkurenci, psalo se o tom i v těch médiích, která se jinak věnují spíš celebritám z oboru pop music.

Na rozdíl od mnohých z nich ale Gross něco uměl – na trhu začal působit ještě v době, kdy se z dluhopisů stříhaly kupony nůžkami. S fondem pak dokázal řadu let překonávat konkurenci.

5. Nejdiverzifikovanější diverzifikátor

Někteří aktivní portfolio manažeři mají třeba jen 20 či 30 vybraných akcií. Jenže ne každý si věří, že bude druhý Warren Buffett, takže je tu i opačný pól: indexování. Koupíte jednoduše všechny akcie na trhu a dostanete výnos celého trhu. K dokonalosti to dotáhly indexové ETF, neboli burzovně obchodované fondy. Rekordmanem je zřejmě Vanguard Total World Stock Index ETF, který má v portfoliu 6345 akcií.

6. Nejexotičtější investiční strategie

Toto hodnocení je nutně subjektivní, ale některé strategie fondů jsou zkrátka docela pozoruhodné, zvlášť mezi ETF. Existuje například fond na čínskou pětiletku. KraneShares CSI China Five-Year Plan ETF investuje do akcií ze sektorů, které soudruzi v pětiletém plánu prohlásili prioritními. Zatím mu to vychází, široký index čínských akcií od svého založení v loňském roce překonává. Hezké spojení kapitalismu se socialismem.

7. Největší (hedge)fondový průšvih

Běžné podílové fondy nekrachují a nejsou tunelovány, diskuzím na Novinkách navzdory. I alternativním fondům neboli hedgefondům jsou často nasazovány čertí rohy neprávem. Nicméně pár hezkých explozí za sebou mají. Poměrně známý je případ fondu LTCM řízeného dvěma (budoucími) nobelisty, který po dvou letech spektakulárních zisků v roce 1998 prodělal 4,6 miliardy dolarů, když jeho sázky na úrokové sazby zmařila ruská krize.

Dojemnější je ale jiný příběh, i když nešlo o krach jako v případě LTCM. Hvězdný „stockpicker“ Julian Robertson v roce 1999 vsadil mj. na to, že internetové akcie jsou bublina. Měl pravdu, jenže příliš brzy. V roce 2000 svůj fond Tiger Management po ztrátě zhruba 20 % uzavřel. Dostihl ho zkrátka Keynesův výrok „trhy dokážou být iracionální déle, než vy dokážete být solventní“.