Články na téma: Člověk v tísni

„Přijdou k dlužníkovi v sedm ráno, znovu v devět a pak v jedenáct, všechno oblepí, včetně dětské postýlky, a řeknou – nezabavíme to, když do zítřka seženete pět tisíc. Exekutor ví, že dlužník nemá majetek, který by bylo možné exekučně postihnout, ale ví, že dlužník to neví. V podstatě jde o klasické výpalné,“ popisuje Daniel Hůle z Člověka v tísni metody některých českých exekutorů. A dodává, o kterých je řeč.

„Pět nebankovních společností nabízí férové půjčky, které obstojí v konkurenci bank. Tisíce jiných zkouší pořád stejný podfuk. Jejich cílem je udělat si z dlužníka vazala, dojnou krávu, která nedej bože, aby splácela,“ říká Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni. Kde má smysl si půjčit? Komu se vyhnout obloukem? I o tom jsme si povídali v první části našeho rozhovoru.

„Nedávno byla zveřejněná zpráva, která mluví o tom, že jen za těch pár let umučila v Sýrii vládní strana kolem 11 tisíc lidí. A je potřeba zdůraznit, že to nejsou lidé, kteří byli zastřeleni nebo popraveni, ale opravdu brutálně umučeni. Obrovské násilí ale páchají i ostatní strany konfliktu,“ říká v pokračování exkluzivního rozhovoru šéf Člověka v tísni. Sýrie je ale jen jednou z destinací, kde jeho organizace pomáhá.

„Působit v dobročinné sféře ještě nemusí automaticky znamenat, že to člověk dělá dobře. Musíte si stále pokládat kritické otázky a dávat pozor, aby se z toho nestalo dobrodějství samo pro sebe,“ říká spoluzakladatel a současný ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek.

Jiří Bárta je ředitelem Nadace Via, organizace, která bohatým bere a potřebným dává. Na rozdíl od zbojníků jsou ale v tomto případě spokojeni všichni, jak chudí, tak bohatí. V druhé části exkluzivního rozhovoru se ale mimo jiné dozvíte i to, že někdo to má s přispíváním na charitu těžké. Může se totiž například stát, že ostatní dárci by vaše jméno tuze neradi viděli v sousedství svých dobrých jmen.

Do terénu vyrážejí vyzbrojeni očkováním proti žloutence typu A a B. „Zaměstnancům ho platíme hned po nástupu,“ říká Radka Kunešová, koordinátorka programů Člověka v tísni v Ústí nad Labem. Proti frustraci a beznaději, která by je semlela, kdyby si svou práci pustili moc blízko k tělu, ale očkování neexistuje. Obrana je jediná: nedávat si velké cíle.

Osm hodin, Pařížská ulice. Syrové ráno v syrovém městě. Jsem v Ústí nad Labem. Rozhodnutá vypravit se do míst, odkud už prý vlak do normálního života nejede. Chci napsat o lidech, o kterých se nemluví, a když, tak jen jak se jich zbavit. Chci vědět, co znamená: žít na okraji. V zahradní kolonii nebo se štěnicemi mezi plesnivými zdmi ubytovny, které se přezdívá Prasečák.

Na Šluknovsku vybuchla časovaná bomba. Tikala dlouho, a politici byli hluší. Migrační kolotoč se točí dál a stejné exploze hrozí dalším regionům. Puma sestává z mnoha součástek, zásadní jsou však dvě: kšeftování s lidskou chudobou a konstrukce jedné ze sociálních dávek – státního příspěvku na bydlení.