Články na téma: náboženství

Stát bere důchodcům a přidává církvím. Tenhle výkřik, který můžete zaznamenat na sociálních sítích nebo z opozičních lavic, je tuze vylhaný. Rušení inflační doložky není na místě. Stejně jako volání po tom, že by církve neměly podnikat.

„Víra v technologie představuje jakousi novodobou eschatologii – víru v to, že technologie spasí člověka a s ním i svět,“ říká František Štěch z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Nové technologie, a umělá inteligence zvláště, je podle něj pro křesťanské církve velmi zajímavé téma umožňující znovu promýšlet podstatu lidství i samotné náboženské víry.

Kvazináboženský kult všemocného státu je moderně neokázalý. A vytrvale posiluje.

Ateistický režim nám (mimo jiné) upřel i jeden z nejvýraznějších proudů hollywoodské kinematografie 50. let. Tím byly biblické eposy: nesly nejvelkolepější akci, byly průkopníky filmových technologií a adepty na kasovní trháky. Možná si užijeme aspoň jejich revival.

Pokud se české školy budou štítit principů asertivity a zdravého sebevědomí, jen tím zametou cestu k moci pro další generaci psychopatů.

Asi znáte ty sekty, které svým stoupencům hlásají, že příští rok 28. října přesně v 16.05 přiletí vesmírná civilizace a zachrání lidstvo. No jistě – mimozemšťani nepřiletí. To ale přívržencům kultu nebrání, aby dál věřili. Jejich víru to naopak posílí.

Září je takový nepěkný měsíc. V září má plno věcí tendenci začínat – třeba školní rok, ale taky se hroutit – třeba Dvojčata v New Yorku nebo finanční trhy.

Vzdělaný anarchista David Graeber vypráví svou verzi historie peněz a dluhů. Ukáže vám, odkud se vzalo francouzské poděkování „merci“ a taky že se sami nevědomky řídíte komunistickými principy.

Kdo nastoupí, když selže ve svých funkcích stát? Ve svých textech z podzimu jsem se pokusil se podívat na tuto otázku jak obecně, tak i na příkladu skupin organizovaného zločinu. Co když ale na místo státu nastoupí radikální náboženské organizace, jak jsme to mohli vidět hned v několika blízkovýchodních státech?

Sociologie nebyla - na rozdíl od politologie, ekonomie či historie - nikdy předmětem mého zájmu. Když se tedy ke mně Bergerova kniha dostala, nijak nadšený jsem nebyl. A přiznám se, že ani první stránky mě nikterak hluboce nezaujaly. Jsem však rád, že jsem knihu neodložil. Postupně se mi začala jevit jako zrcadlo něčeho, co bych nazval ideologickou proměnou světa.