Články na téma: OECD

Španělsko je z pohledu loňského vývoje nejúspěšnější zemí mezi ekonomicky vyspělými státy sdruženými v organizaci OECD. V ekonomickém růstu předstihlo dokonce i Spojené státy. Ještě před pár lety přitom bylo symbolem předlužené upadající země. Co za tímto „zázrakem“ stojí a co si z toho může odnést Česko?

Po pětadvacáté vyhlašuje letos think tank Liberální institut Den daňové svobody. Mediálně vděčný „svátek“ má upozornit na míru přerozdělování v ekonomice. Tedy na to, o jakém množství z peněz, které vyprodukujeme, nemůžeme rozhodovat přímo. Odevzdáme je jako daně.

Vláda ANO a sociální demokracie zařídí reformu důchodů. Bez okolků a bez zbytečných řečí. Dočtete se v jejím programovém prohlášení.

Strach o to, abychom náhodou učitele nepřeplatili, je v důsledku strachem o to, aby se náhodou příští generace neměly moc dobře.

Kvalitnější státní správa znamená buď propouštění, nebo další zadlužení.

Když dluhy nemají kam růst, ani ekonomika neroste. V České republice prostor pro růst dluhů stále je.

Tsunami, zemětřesení, záplavy, hladomor či právě skončená občanská válka vzedmou vlnu lidské solidarity – lidé přinášejí dary do humanitárních středisek, posílají dárcovské smsky, pořádají benefiční koncerty. Co se ale stane, když tato vlna opadne?

O dani z přidané hodnoty je dnes slyšet každý den, „definitivní“ dohody vládní koalice o její budoucí podobě se mění rychleji, než ekonomové stačí počítat, co by která varianta pro spotřebitele i národní hospodářství znamenala. Opomineme-li názorový obrat vlády, jejíž představitelé před volbami slibovali, že se daně zvyšovat nebudou, je tu ještě otázka, jak dobře či špatně je zvýšení daní připraveno. Každá daň znamená zatížení ekonomiky, nicméně některé varianty jsou k potenciálu ekonomického růstu i daňovým poplatníkům šetrnější více, jiné méně.

„Tvé líčení, jak by Tě v roli českého ministra zdravotnictví musela po reformách Tvých představ chránit speciální komanda, bylo přesvědčivé. Už chápu, proč ses vyhnul žádosti vžít se dokonce do rozhodující role premiéra. Vykoledoval sis tím ale logicky otázku, jak bys tedy na základě svých vědeckých poznatků i zkušeností z poradenství naložil s českým systémem daňovým v roli ministra financí. A mimochodem: Nechápu, proč se mí kritici nevěnují Tobě!! Přijdeš mi pro společnost mnohem nebezpečnější!“ ptá se spisovatel Pavel Kohout Pavla Kohouta, ekonoma.

Jsem Američan, nikoliv náhodou zrození, ale volbou. Hlasoval jsem nohama a stal se Američanem, protože miluji tuto zemi a domnívám se, že je výjimečná. Ale když se dívám na dnešní svět a na silný proud technologických změn a globální konkurence, jsem z toho nervózní. Patrně nejvíce mě znepokojuje skutečnost, že zatímco tyto tendence sílí, Američané se zdají neschopni pochopit rozsah výzev, kterým čelíme. Navzdory medializovaným tlachům u vzestupu Číny většina Američanů vychází z předpokladu, že USA jsou i nadále světovou jedničkou. Ale je to pravda?

„Dostali jsme se, Pavle mladší, velmi razantně a přitom logicky od ekonomie k politice, která zajímá lidi asi jako vzduch - dokud jim nezačne dramaticky docházet jako v uvízlé ponorce. Takže konkrétně: Nevzpomínám vládu České republiky, která se tvrdě a přitom úspěšně ubránila ďáblovu pokoušení – vykoupit si příští mandát voličů bezbřehým plundrováním státní kasy. Je ta jedinečná šance pro reformy, kterou teď představuje pohodlná většina ve sněmovně, už promarněna? A žije-li dál, tak v čem?“ ptá se spisovatel Pavel Kohout ekonoma Pavla Kohouta. Ten odpovídá.

Ropa opět trhá rekordy a my se můžeme těšit na vyšší ceny benzínu. Ačkoli je většina vyspělých států závislá na dovážené ropě, není vůči rapidním výkyvům v ceně ropy zcela bezbranná.