Michal Vodrážka

Situace na Korejském poloostrově vygradovala do tragikomických rozměrů. Těžko říci, jaká esa z rukávu na sebe dva vojensko-průmyslové komplexy usazené na opačných pólech pomyslné osy reálných vojenských schopností vytáhnou v dalších dnech. Nicméně už teď se nelze nepopadat za břicho.

Vedle mediálně propíraných exportů raket, zbraní, drog a padělaných cigaret a léků získávala Severní Korea potřebné valuty v nedávné minulosti ještě jiným originálním způsobem – pojišťovacími podvody.

O dani z přidané hodnoty je dnes slyšet každý den, „definitivní“ dohody vládní koalice o její budoucí podobě se mění rychleji, než ekonomové stačí počítat, co by která varianta pro spotřebitele i národní hospodářství znamenala. Opomineme-li názorový obrat vlády, jejíž představitelé před volbami slibovali, že se daně zvyšovat nebudou, je tu ještě otázka, jak dobře či špatně je zvýšení daní připraveno. Každá daň znamená zatížení ekonomiky, nicméně některé varianty jsou k potenciálu ekonomického růstu i daňovým poplatníkům šetrnější více, jiné méně.

Česká politika má problém. Ne, jinak, Česká republika má problém. Má ho už řadu let a nevypadá to, že bychom se blížili k tomu ho správně nazvat, natož řešit. Zdánlivě se jedná o zkorumpované politiky, kteří bez ohledu na barvu dresu mají jen jeden cíl, drancovat veřejné finance. Ve skutečnosti ale jde o to, že u nás neexistuje profesionální a decentralizovaná státní správa.

Podíváme-li se libovolný den na stránky jihokorejských periodik, můžeme si být jistí, že se tam bude probírat minimálně jeden skandál týkající se čebolů – konglomerátů tvořících dynamické jádro jihokorejské ekonomiky. Patří mezi ně třeba Samsung, LG neb Hyundai.

Důchodový systém a jeho reformy jsou ale politicky citlivé téma v každé zemi na světě. Představte si proto pobouření Japonců, kteří byli v posledních několika letech vystaveni vodopádu tak neuvěřitelných zpráv o stavu tamního penzijního systému, že v porovnání s nimi vypadají naše problémy jako malichernosti hodné přehlédnutí.

Přestože rychle zapadla ve stínu mediálně zajímavějšího dělostřeleckého souboje, zpráva amerického fyzika Siegfrieda Heckera o současné úrovni severokorejského programu obohacování uranu je vskutku zajímavé čtení. Ovšem málokterý z českých novinářů, kteří o této události psali, se obtěžoval si ji přečíst, a proto závěry, ke kterým dospěli, nemají s realitou příliš společného.

Zatímco Adam Shepard, o jehož cestě za americkým snem jsme na FINMAGU psali nedávno, měl do začátku k dispozici výborné vzdělání a dobře chápal kapitalistické principy, na kterých tamní společnost funguje, velká většina z dvaceti tisíc severokorejských uprchlíků, jimž se podařilo proniknout do Jižní Koreje, nemá ani jedno.

Každodenní bombardování informacemi o tragické situaci Řecka a ještě tragičtějších fiskálních vyhlídkách ukazuje na jediné: Kromě bankrotu v podstatě neexistuje řešení. Půjčky EU dohromady s poklesem ekonomiky kvůli drastickému seškrtání vládních výdajů se vší pravděpodobností znamenají, že Řecko na tom bude s poměrem dluhu k HDP o tři roky později ještě o něco hůře než nyní. Podle předpovědi MMF by měl dluh v roce 2013 dosáhnout až 150 procent hrubého domácího produktu země.

Severokorejská ekonomika je nejen propojenější se světem, než by se na první pohled zdálo, ale režim v roce 2009 také naprosto změnil svůj přístup k zahraničnímu obchodu a investicím.

Nejsem si jistý, nakolik by vám MBA ze severokorejské Pyongyang Business School pomohlo ve vašem profesním životě, ale je jistě dobré o této možnosti vědět. Na přednášky byste mohli chodit v prvních džínách, které kdy na Severu ušili, volat domů z 3G mobilního telefonu a po přednášce zajít třeba na hamburger nebo hotdog.

Jan Traxler v článku postupně zmínil vyspělost japonské infrastruktury, stavebnictví a extrémní zadluženost státu. Tyto věci spolu přitom blízce souvisí, a podobně jako u nás je spojuje politika.

Severní Korea provedla 30. listopadu přepadovou měnovou reformu. O přísně utajovaném plánu pravděpodobně věděly jen špičky režimu a pracovníci centrální banky. Podařilo se jim tak zastihnout téměř všechny v KLDR nepřipravené. Jak k tomu došlo?