Články na téma: reforma zdravotnictví

Průnik mužů do profesí, kde zatím typicky převládají ženy, by mohl mít příjemné pozitivní účinky i pro ty ženy. Mohl by například přinést vyšší mzdy.

Slova o „vypnutí americké vlády“ a „bankrotu USA“ zvyšují důvěru trhů v Ameriku.

„Stát ještě nezačal pořádně šetřit, daňová politika vlády je podivná, neprospívá investicím ani hospodářskému růstu,“ říká Pavel Kohout o domácím hospodářství. Jak vidí světovou krizi a proč nemá strach o Evropu?

Tématem posledních dní je evropská rozpočtová federace. Zachránila by euro? Ve včerejším článku Pavel Kohout vysvětloval, proč euro ani eurozónu není třeba zachraňovat. „Dejme však tomu,“ uvozuje ekonom exkluzivní pokračování článku, „že bychom rozpočtovou federaci chtěli z jiných důvodů než kvůli hypotetické záchraně eura. Co by bylo potřeba udělat, aby vznikla, a jaké důsledky by její vznik měl?“

Autor tohoto textu roky krmil státního otesánka. O co si řekl, to na daních dostal. Stejně tak i letos. Tentokrát ale zaplaceným daním nedopatřením chyběla průvodka. Papír, lejstro... Jak reaguje stát? Nijak. A pak ještě chvíli nijak. Nejdřív si je třeba pořádně počkat, až vám naběhne pořádné penále.

Ještě že ten nápad dostal Nečas, a ne Jakeš: stačilo totiž letáčkem vysvětlit perestrojku a komunisté by vládli dodnes. Blbost? Ano. Fantasmagorie? Bohužel ne.

Poslední týdny přinášejí jednu negativní ekonomickou zprávu za druhou a zdá se, že se svět řítí do další recese. Většina odhadů dnes pracuje s nižšími předpoklady růstu než před létem a důvěra v budoucnost jako by se v letním vedru vypařila.

Minulý týden plnilo stránky novin opět Řecko. Evropská unie, respektive eurozóna, mu hodila další záchranný kruh, i když tonoucího proudy unášejí stále dál na otevřené moře. Pokud nepadne rozhodující slovo (ať už v eufemistické formě „restrukturalizace dluhu“, nebo ve formě lidové „bankrot“), bude se řecká agónie prodlužovat.

„Zadržte, pane Kohout!“ jak nás volají ti, kdo zhrdají pátým pádem, jímž exkluzivně voláme jen my Češi, každopádně zadrž, juniore, ve výčtu tragédií a frašek ekonomiky, které se vesměs mění v jobovky, zůstaň u tématu, ale sestup od katedry mezi své vyděšené žáky a pověz nám z oka v oko: „Být teď premiérem Pavel Kohout (proboha, nesplést ho zase s tím spisákem!), jak bys zvednuv taktovku dirigoval vládní filharmoniky, aby než ztratí sněmovní většinu, vyvedli naše zdravotnictví z bažiny na pevnou zem?“ ptá se spisovatel Kohout Kohouta ekonoma. Ten odpovídá…

Víkend přinesl zajímavou debatu o tom, kdo všechno z ministrů odstoupí, když… Neměly by tyto výkřiky následovat až poté, co všechno ostatní selhalo?

„Tedy, pane učiteli, chodit k Vám do školy je taky trochu návštěva pekla. Všecko, co se člověku zdá být smůlou, která potkala jeho zem jako blbé počasí, se po Vašem výkladu jeví být důsledkem neumětelství či ještě hůř hrabivosti a mocichtivosti politiků. Co si tedy lze podle Vás počít s těmi už třemi zakopanými psy, jakými jsou nepochybně zdravotnictví, penze a daně? Existuje vedle prázdných slibů a falešných nadějí i nějaký reálný recept, jak tu dlouho zadělávanou velkou reformu skutečně uvařit?“ ptá se spisovatel Pavel Kohout ekonoma Pavla Kohouta. Ten odpovídá:

Když se na víkendové narozeninové oslavě stočila řeč na politiku, v podstatě unisono znělo jedno jediné – copak je to, co vidíme poslední měsíce, skutečně možné? Výsledky loňských voleb řada lidí oslavovala, protože Česká republika měla konečně silnou vládu s atraktivním programem úspor a boje proti korupci a dostatečná většina v parlamentu dávala naději na rychlý průběh změn.