Tomáš Prouza - články a profil autora

Nedávno jsme mohli číst stesky poslanců, že je nemožné prostudovat návrh státního rozpočtu. Třeba by jim mohl pomoci nástroj ze země, u které bychom to asi příliš nečekali – z Moldávie.

V minulých týdnech se na stůl nebo alespoň na stránky médií vrátila debata o přijetí eura. Z části jde samozřejmě o reakci na pochybnou kurzovou intervenci ČNB, musíme ale počítat s tím, že se těma bude vracet častěji – a měli bychom se na ně pořádně připravit.

Česká národní banka na svou devizovou intervenci vynaložila obrovské náklady. Koupila si za ně jen teoretickou naději na změny. Změny, které jdou proti náladám celé společnosti.

Volební emoce jsou za námi a schopnost rychle sestavit vládu rozhodne o tom, jestli se naše ekonomika začne stavět na nohy.

Sledovat zblízka americkou debatu o státním dluhu a z dálky českou předvolební scénu nabízí zajímavá srovnání. Ještě zajímavější možná budou srovnání za dva týdny.

Předvolební období je jako dělané pro hodnocení výsledků i slibů různých stran. Jaká měřítka bychom ale měli použít?

Slova o zřízení státní banky vyvolala sérii úšklebků a rádoby vtipných poznámek. Kolik autorů těchto reakcí ale tuší, jak podobné instituce fungují ve světě a kolik z nich aspoň chvíli přemýšlelo, k čemu by mohla být státem financovaná bankovní instituce dobrá?

Jedním ze sloganů TOP 09 v minulých volbách bylo: „Můžeme ztratit budoucnost? Rychleji než si myslíte!“ Je o tři a půl roku později naše budoucnost skutečně ztracena, nebo máme šanci ji ještě rychle najít?

V politické pěně posledních týdnů a kvůli prvním náznakům ekonomického oživení zaniklo základní ekonomické téma České republiky – nezaměstnanost. Přitom právě řešení tohoto problému rozhodne o dlouhodobém úspěchu. Nebo pádu do propasti.

Premiér Jiří Rusnok opakovaně mluví o tom, jak by stál o místo v bankovní radě České národní banky. Co je ale na křesle v centrální bance tak zajímavého, že je kvůli němu jak za příslovečných třicet stříbrných ochotný zahodit svou dlouho a pečlivě budovanou dobrou pověst?

Ministr financí v Rusnokově vládě bude především posunovačem papíru a úředníkem, který se bude starat o to, aby se v úřadě svítilo a topilo. Ale příští plnohodnotný ministr financí bude hrát při rozhodování o osudu České republiky velmi důležitou úlohu.

Hlavním tématem diskuzí o Nečasově odkazu je zatím téma korupce. Ale jakkoliv závažné téma to je, Nečasova éra změnila českou společnost mnohem výrazněji – a nikoliv k jejímu prospěchu.

Velká voda nám přinesla půjčky na odstraňování následků povodně. A možná taky konečně i šanci chytit lichváře do pasti formulací současného trestního zákoníku. Otázka je, jestli si pro ně do té pasti někdo bude chtít sáhnout.

Navrhovat rozšíření státních investic se u ekonoma v Česku považuje téměř za profesní sebevraždu. Ale buď můžeme rozumně investovat, nebo se jako jediní v regionu budeme zbytečně plácat v dlouhodobé recesi.

Varovné předpovědi, že nás čeká řecká apokalypsa, nevyšly. Tak prý žijeme na dluh příštích generací. To je sice pravda – ale jinak, než tvrdí naši vládní politici.

Konečně už i ve Strakově akademii po třech letech pochopili, že dusit ekonomiku je nesmyslné a nic to nepřináší. Jenže pokus nabrat jiný kurz působí zase stejně bezradně.

Česká republika trpí dvojitou kletbou – nekompetentní hospodářskou politikou vlády a neschopností vlády obnovit důvěru obyvatel v budoucnost země.

Evropská komise schovává svou nebezpečnou hospodářskou politiku za sofistikované studie, v Čechách si vystačíme s novinovými rozhovory. Výsledek je ale stejně škodlivý.

Škrtáme, škrtáme – a pořád se nemůžeme proškrtat k lepším hospodářským výsledkům. Škrtání bez hlubšího rozmyslu, pro škrtání samo a pro hezčí obrázek u ratingových agentur, k nim totiž prostě nevede.

Minulý týden přinesl tři zásadní bankovní zprávy – Česká spořitelna vykázala rekordní zisk, nové banky získaly milion klientů a ministr Kuba v zoufalé snaze najít pro ODS alespoň nějaké pozitivní téma vytáhl do boje proti poplatkům za úvěry.