Mráz přichází z Pekingu. Šéf Senátu by měl jet na Tchaj-wan

Čína se jeví jako perspektivní trh a čínské investice lákají. Jenže byznys s Čínou má i odvrácenou tvář. Čínská stranovláda ho spojuje s politikou.

Projevuje se to třeba tak, že úkoluje českého prezidenta. A prezident, co je nejhorší, úkoly plní.

Aktuálně.cz zjistilo, že prezidentská kancelář předala bývalému předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi dopis od čínské ambasády, ve kterém Číňané varují před důsledky jeho plánované cestou na Tchaj-wan. Číňané v něm vyhrožují, že pokud Kubera cestu uskuteční, potrestají nejen jeho, ale i české firmy podnikající v Číně. V dopise se odvolávají na dokument, ve kterém se české vedení zavazuje dodržovat politiku jedné Číny. Kancelář prezidenta tyto hrozby podpořila vlastním přípisem, v němž označuje cestu za krajně nevhodnou. 

Další ukázka toho, že se čínští velvyslanci v Česku chovají jako mandaríni v čínské provincii. Ne však první.

Vzkaz od politbyra

Vše začalo nevídanou servilitou v říjnu 2016. Po setkání katolíka a ministra kultury Daniela Hermana s hlavou buddhistů dalajlámou, Číňané zadupali a čtyři protokolárně nejvyšší představitelé českého státu se zachovali jako bačkory. Miloš Zeman, Bohuslav Sobotka (tehdy premiér), Jan Hamáček (předseda Sněmovny) a Milan Štěch (předseda Senátu) – podepsali devótní dopis. Čínské komunisty v něm ujistili, že stojí za čínským vedením a že Herman je odpadlík.

Tehdejší ambasadorka Ma Kche-čching povýšeně tlumočila vzkaz od čínského politbyra, které upozornilo, že nemůže „zůstat jen u slov, ale že očekává činy“. Dříve narození si patrně vzpomenou, že takové vzkazy posílali do Prahy sovětští komunisté před invazí v srpnu 1968.

Další ukázku české devótnosti předvedla loni v březnu tehdejší ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková. Ze setkání zahraničních diplomatů se zástupci ministerstva nechala na žádost čínského velvyslance Čang Ťien-mina vyprovodit delegaci Tchaj-wanu. Spíš než žádost to ale byl příkaz.

Na to vše zadělali Miloš Zeman – a také česká vláda–  tím, že se v prohlášení o strategickém partnerství z března 2016 přihlásili k principu jedné Číny a na oplátku nezavázali čínského prezidenta Si Ťin-pchinga respektovat principy české demokracie, ve které politické instituce neplní příkazy centrálního vedení.

Někteří členové vlády a zejména prezident tuto dohodu berou za písmo svaté. Často o ní mluví jako o závazné smlouvě, byť smlouvou není. Je to jen prohlášení dvou prezidentů, které schválila vláda. Poslanci, ani senátoři o něm nehlasovali.

Číňané však mají za to, že platí i pro představitele těchto institucí.

Česko jako Belgie?

Čínská ambasáda ve svém varovném dopise upozorňuje, že předseda belgického senátu Jacques Brotchi, který si dovolil Tchaj-wan navštívit loni v květnu, odstoupil z funkce a byl mu „udělen celoživotní zákaz vstupu do Číny“.

Ve skutečnosti Brotchimu skončilo funkční období. Co je ale podstatné, žádné obchodní kontrakty návštěvou zmařeny nebyly. Vedení v Pekingu kromě toho, že Brotchiho prohlásilo za personu non grata jiné sankce nevyhlásilo. A to se předseda horní komory země, která je zhruba stejně lidnatá jako Česko a která má s Čínou čilé obchodní vztahy, v Tchaj-peji setkal s tchajwanskou prezidentskou Cchaj Jing-wenovou.

Ostatně, jak odnesla Praha svou rebelii proti politice jedné Číny?

„Primátor Hřib zasel vítr, sklidíme bouři,“ pravil Zeman a téměř jako jistou věc oznámil odchod Číňanů z fotbalové Slavie.

V této největší a nejviditelnější čínské investici v metropoli však společnosti z říše středu (CITIC a Sinobo) zůstávají. Pravda, letecká linka Praha–Peking ještě před koronavirem skončila. Hanah Airlines však linku zrušily pro zjevný nezájem pasažérů.

Nejvíc tak tvrdohlavost pražského vedení odskákalo nešťastné Pražákovo kvarteto, které se do Číny nepodívá, stejně jako některé další orchestry.

Jedna ku deseti

Tchaj-wan je z pohledu čínských komunistů vzbouřenecká provincie. Nahlíženo z Česka to je slušná demokracie, se kterou máme dobré vztahy. Tchajwanské investice do zpracovatelského průmyslu v Česku, z nichž nejviditelnější je lídr v IT Foxconn, přinášejí inovace i pracovní místa a jsou vyšší než čínské. Číňané hlavně nakupují. A slibují.

Pravda, v ohromné Číně je víc volných peněz, které se dají investovat.  Čína má také nenasytný trh, nesrovnatelně větší než trh, který poskytuje ostrůvek Tchaj-wan. Jenže poměr export–import s Čínou je jedna ku deseti v český neprospěch. Z toho je patrné, že z obchodu profituje zejména Čína, která staví dovozu do cesty cla a nejrůznější certifikáty. Nic na tom nezměnily ani spanilé Zemanovy jízdy do Číny, při kterých mu postupně pomáhali krtek, Pavel Nedvěd, Jaromír Jágr a další.

S ohledem na postup čínských mandarínů v Česku si také můžeme položit otázku, zda se s případnou rostoucí mírou investic nebude zvyšovat vyděračský potenciál čínského vedení. Zkušenosti naznačují, že na ni lze odpovědět kladně.

Je důležité se narovnat

Vůdce Sokolů Miroslav Tyrš hlásal zásadu „přeskoč přelez nepodlez“. Jára Cimrman ji modifikoval a pragmaticky pravil „můžeš podlézt, ale pak se musíš zase narovnat“.

Miloš Vystrčil, nástupce zesnulého Kubery v čele Senátu, teď bude vážit plánovanou cestu na Tchaj-wan. Mám za to, že by tam letět měl. Mimo jiné právě proto, aby po sérii podlézání Česku narovnal páteř.