Vědci píšou osobám
Český národ má opět to velké štěstí, že k němu promluvili akademici. Naposledy se tak stalo, když se jakýsi zapomenutý ministr snažil zrušit klientelistický systém udělování docentur a profesur, hlavní překážku rozvoje českých vysokých škol. Tehdy se stateční akademici postavili jako jeden muž za zachování svých prebend, placených z peněz daňových poplatníků.
Tentokrát nás akademici (opět za peníze daňových poplatníků*) poučují, jací jsme hnusní xenofobové. Což o to, text je napsán poměrně pěkně a – vzhledem k tomu, že vlastně jen vyzývá ke kritickému myšlení – těžko s ním nesouhlasit. Navíc chytře naznačuje, že padouši jsou především politici a novináři, které ostatně nenávidí každý, takže je zcela bezpečné se přidat.
Aby bylo jasno, osobně bych velice rád, kdyby se v naší zemi usídlilo mnoho syrských inženýrů, lékařů či techniků, obávám se však, že tito nejsou blázni a mají o své destinaci úplně jinou představu.
Pozoruhodné jsou však na petici jiné momenty. Na začátku cítí kolegové potřebu národu sdělit, jak jsou všichni velice vědečtí, mají to kritické myšlení a umějí pracovat s informacemi. Tolik skromnosti v jednom odstavci! Kouzlem nechtěného je potom formulace Jsme […] studentky vědeckých oborů. Studují se snad u nás někde i obory nevědecké? Trochu mi to připomíná, že i Nobelův výbor nazval jednu ze svých cen Nobelova pamětní cena za ekonomickou vědu. Jen kdyby náhodou někomu nebylo jasné, že jde o vědu. Přívlastek vědecký prostě dělá divy. Pamatujete ještě na vědecký komunismus?
Diskriminace povolené, diskriminace diskriminované
Hned v prvním odstavci se píše něco proti diskriminaci (což český znamená rozdělování). Pod peticí je potom napsáno: Výzvu již podepsalo 3181 vědců a vědkyň. Ti se poznají podle toho, že mají to kritické myšlení a pak taky spoustu obskurních titulů před a za jménem, které pěkně po rakousko-uhersku pod petici vypíšou. Hned pod touto sekcí je další nadpis: Výzvu již podpořilo 7560 osob. Není to skvělé? Výzvu proti diskriminaci tedy podpořilo mnoho lidí, kteří se rozdělují (latinsky diskriminují) na vědce a vědkyně… a jakési osoby.
Nemohu si odpustit jednu obecnější poznámku o diskriminaci. Inteligence (lidská i počítačová) představuje schopnost rozpoznat „patterns“ v datech neboli odlišit (tedy diskriminovat) signál od šumu. Odmyslíme-li tedy současné politicky korektní negativní citové zabarvení tohoto slova, lze říct, že schopnost diskriminace je podstatou inteligence.
Naše společnost se vyznačuje pozoruhodnou sítí povolených a zakázaných diskriminací. Diskriminovat podle rasy či pohlaví se kupříkladu nesmí. Což o to, to dává docela smysl, protože rasu ani pohlaví si nemůžu zvolit či vlastní vůlí změnit. Ale ani příslušnost k biologickému druhu nemůžu vlastní vůlí změnit, a přesto se podle ní diskriminovat může. Diskriminovat podle dosaženého vzdělání se naopak doporučuje, leckdy ze zákona musí. Nic proti tomu, vzdělání mohu vlastní vůli ovlivnit. Ale příslušnost k náboženské skupině přece můžu vlastní vůlí ovlivnit taky, a přesto se podle ní diskriminovat nesmí. O sexuální orientaci radši nemluvím vůbec.
Asi bychom si měli připustit, že naše současné pojetí toho, které diskriminace jsou přípustné a které nikoliv, je poměrně náhodné. Současný politicky korektní „konsensus“ o přijatelných a nepřijatelných diskriminacích jsme si nechali vnutit levicovou avantgardou během klidných let (na dluh) bobtnajícího etnicky poměrně homogenního evropského sociálního státu, ve kterém se předstíralo, že náboženství je irelevantní.
Příroda/pánbůh** však kašle na naše ideologie a předkládá nám výzvy, jaké se jí/jemu** zamane. Doba se změnila velice rychle a já se nemohu zbavit dojmu, že se buďto nad naším pojetím diskriminace trochu zamyslíme, nebo poměrně rychle zmizíme i s ním.
Vědci a vědkyně však mizí déle než ostatní osoby, neboť musejí zmizet i se svými akademickými tituly. Zůstane jen škleb bez kočky.
