Poručíme větru, dešti? Amatéři! Dnes poroučíme globálním teplotám!
A je to tu. Historický okamžik. V Paříži, oné Mekce „progresivních“ socialistů, byl odsouhlasen velkolepý Plán, jaký svět ještě nezažil. Dvě stě zemí na pár dní zapomnělo na mezinárodní pře a rozhodlo se konat. A Gándhí se v nebi usmál.
Davy jásaly a s nimi i představitelé velkého – ba největšího! – byznysu. Ropné společnosti a výrobní koncerny děkovaly politikům ruku v ruce s fousatými hipíky. Nastal snad ráj na zemi?
Pámbíčkář a gauner
Zpátky na zem. Staré ekonomické pořekadlo mluví o tom, že rádoby ctnostnou vládní regulaci zpravidla podporují dvě skupiny – baptisté a pašeráci.
Ti první z prostého idealismu, který se navíc příliš neohlíží na příčiny a následky; chtějí prostě ráznou akci, jedno kolik to bude stát, kdo přitom přijde o práva a jestli se zároveň nevytvoří problém mnohem hlubší, než je ten řešený.
Ti druzí z vidiny lehkého zisku – nikoli ovšem zisku pracně vydobytého v konkurenčním prostředí na trhu, nýbrž zisku zajištěného ze spolupráce s erárem. Chceme-li být exaktní, vlastně se ani o zisk nejedná. Jedná se o rentu, přičemž jednání k zajištění této renty se nazývá pěkně úderně „dobývání renty.“
Hledáte výhodný firemní úvěr? Klikněte ZDE.
Renta a odpustky
Kde že se taková renta vlastně vezme? Jako u všech správných přerozdělovacích projektů, i tento zajistí především přesun bohatství z kapes chudých k bohatým. Velké nadnárodní firmy (které se už nemůžou dočkat) si dodatečný náklad na administraci a placení dodatečných vládních požadavků můžou dovolit; menší firmy (zejména z rozvojových zemí) samozřejmě nikoli. Dodatečná renta je renta zákonem chráněného monopolu, který se už nemusí bát nově vzniklé konkurence a může vytáhnout peníze z kapes spotřebitelů, kteří nemají alternativu (opět – zejména v rozvojových zemích).
Co ale samotní politici – dělají to snad z dobré vůle? Nikoli, rovněž si přijdou na svou rentu. I Lev X. by zelenal závistí nad takovými odpustky. Zatímco před pěti sty lety musel člověk před nákupem odpustku nejprve zhřešit, dnes stačí, věnuje-li se své práci. Stále je zde však prostor pro další „progresi“ – oxid uhličitý přeci vypouští každý z nás dnem i nocí. Kilogram denně na osobu – sedm milionů tun denně! S tím se něco musí udělat, nejlépe samozřejmě zdanit; ehm, prodat odpustek; ehm, prodat emisní povolenku.
A budeme tomu říkat trh
Největší vtip? Nový plán je politiky a jejich „experty“ označován za market-based solution, tedy tržní řešení. Socialisté tak opět dokazují svou obratnost při únosu nepohodlných termínů: „zavedeme daň, ale tu daň nebudeme vybírat přímo – založíme si takovou jako burzu, kde si výrobci budou muset kupovat naše povolenky, za námi stanovenou cenu a v námi stanoveném množství. A budeme tomu říkat trh.“
Geniálnější než celý Kapitál (v 21. století).
Politici konečně zmoudřili a zachrání planetu. Stejně jako vymýtili chudobu a hlad, osvobodili dětské vojáky, nastolili mír na středním východě a usmířili národy po celém světě. Jinak by tomu přeci ani být nemohlo, když se pouze ti nejlepší dostávají na vrchol. K tomu si můžeme koneckonců udělat menší myšlenkový test z tuzemského prostředí:
Doufejme jen, že závazek udržet růst teploty pod dvěma stupni dají tito dobráci na vědomí i našemu Slunci, zemskému jádru, oceánským proudům a tisícům dalších přírodních jevů, které naše klima ovlivňují. V případě výkyvu některého z těchto faktorů by nám tu na Zemi totiž mohlo být pěkně horko; a to nejen ze samotné teploty, ale i výše daní.
Snímek pařížských spasitelů: Profimedia
Nejčtenější články
