Kdo chce bitcoin bít… Typologie hejtrů krypta č. 1

Bitcoin tento týden dosáhl nového rekordu, když se téměř dotkl hranice 67 tisíc dolarů (přesně 66 975 dolarů, bezmála 1,5 milonu Kč). Důvodem bylo otevření nového ETF fondu v USA zaměřeného na futures na bitcoiny.

Dosavadní rekord nejznámější kryptoměna držela od dubna, kdy dosáhl hodnoty téměř 65 tisíc dolarů (1,43 milionu Kč). Mezi investory navíc panuje očekávání dalšího růstu i všeobecného uznání kryptoměny.

Kdo jsou tedy lidé, kteří ani při tržní kapitalizaci okolo jednoho bilionu dolarů a po přijetí bitcoinu za zákonné platidlo v první zemi (Salvador) nevidí jeho obří přínos?

Spící princezny

První početný tábor tvoří spíš vlažnější kritici bitcoinu. Jsou to lidé, kteří bitcoinu nerozumějí, nechápou, jak a proč může fungovat peněžní systém bez centrálního správce a k čemu lidstvo něco takového potřebuje.

Spadají sem zejména lidé ze Západu, kteří jsou se svými penězi spokojeni. Bankovní systém je pro ně funkční, karty a fintechové aplikace odvádějí svou práci bez zádrhelů, kupní síla se nevypařuje tempem dvaceti a víc procent ročně. Je to ale relativně úzká a privilegovaná skupina, pro mnohem větší část lidstva tohle neplatí – miliardy lidí žijí bez přístupu ke spolehlivým platebním metodám nebo v prostředí dvou- až tříciferné inflace.

Privilegovaní se o bitcoin nezajímají, jsou ukolébáni dojmem stability státních peněz. Finančně neprivilegovaní naopak chápou bitcoin téměř instinktivně, je pro ně záchranným lanem z nefunkčního systému. Zajímá-li vás adopce bitcoinu v rozvojových zemích, doporučuji články Alexe Gladsteina na stránkách BitcoinMagazine.com.

Cantilionáři

Druhý tábor odpůrců bitcoinu tvoří ti, kteří jsou přímo zainteresováni na současném finančním systému a jeho zachování. Patří sem mainstreamoví ekonomové jako Paul Krugman či Nouriel Roubini, komerční i centrální bankéři, většina politiků a nadnárodních byrokratů z organizací, jako jsou Mezinárodní měnový fond a Světové ekonomické fórum, a množství investorů.

Znovu jde především o lidi ze Západu. Stávající peněžní systém pro ně funguje ještě daleko líp než pro lidi z prvního tábora. Přímo totiž těží z takzvaného Cantillonova efektu. Ekonom Richard Cantillon už v osmnáctém století popsal jeden zásadní důsledek přerozdělování státních peněz: vydělávají na něm ti, ke kterým se nové peníze dostávají mezi prvními. Stačí za ně nakoupit, než je znehodnotí inflace. Těmhle šťastlivcům se někdy přezdívá cantilionáři.

Shitcoineři

A pak jsou tu tvůrci altcoinů a takzvaní bagholdeři (ti, co mají plné bágly všelijakých nově vznikajících coinů). Z tohoto tábora nejhlučněji zaznívají zkazky o zastaralosti bitcoinu. Tvůrci altcoinů a jejich investoři se neustále potýkají s existenciální otázkou: Proč by se lidi měli zajímat zrovna o jejich projekt, jeden z tisíců? A nejsnadnější odpověď je, že jsou inovativnější než bitcoin. Zpravidla to není pravda (zastánci tohoto směru většinou ignorují bitcoinovou platební nadstavbu Lightning Network), případná skutečná inovace je u altcoinů vždycky vykoupena centralizací. Jenže právě schopnost fungovat bez centrálního bodu selhání je tou největší a těžko trumfovatelnou inovací, kterou přináší bitcoin.

Motivace?

Naprostou většinu hlasitých kritiků bitcoinu můžeme zařadit do jednoho z výše jmenovaných táborů. Je mezi nimi jistý rozdíl, pokud se podíváme na jejich motivaci k odmítání bitcoinu. Ti první ho odmítají proto, že nemají pocit, že by jim mohl něco přinést, nechtějí do něj tedy investovat ani čas. I když to se v době maniakální měnové politiky může rychle změnit.

Druzí a třetí jsou pak silně motivováni proti bitcoinu bojovat všemi prostředky, ohrožuje jejich zájmy. Až příště narazíte na další řeči o zaručeném splasknutí bubliny nebo oznámení definitivní bitcoinové smrti, zkuste si nejdřív položit otázku, jestli se spíš nejedná o zbožné přání toho, kdo o tom mluví.