Každý svého chrupu strůjcem
Většina zubařů jede na kvantitu, a ne kvalitu. Musíme zásadně změnit financování celého systému,“ říká zubní lékař Jan Stuchlík. A dodává: za stav svých zubů si můžou především pacienti sami.
I když podle statistiky pečujeme o své úsměvy stále pečlivěji, zubaři můžou zůstat v klidu. O práci nepřijdou. Velká část populace si zuby čistí málo nebo vůbec a v dohledné době se na tom jen tak nic nezmění. „Kupodivu to vůbec nesouvisí se sociálním postavením. Je na to dokonce speciální termín – dentální IQ. Nízké ho může mít i inteligentní a velmi schopný člověk, který čištění zubů zkrátka nepřikládá důležitost,“ vysvětluje mi ve své klinice stomatolog Jan Stuchlík.
Ačkoliv si s kartáčkem na zuby tykám, přiznávám, že je to poprvé, co jsem šel za zubařem bez obav. Jistota, že budu otvírat ústa jen při pokládání otázek, je k nezaplacení.
Jak jsou na tom Češi s chrupem? Platí cimrmanovské „zuby, pohroma huby“?
Je tu poměrně velký rozdíl mezi generacemi. Dřív se na prevenci bohužel dost kašlalo, což je znát na stavu chrupu starší populace. Bylo to samozřejmě dané i horší dostupností zubních pomůcek a diagnostických prostředků, které by včas odhalily zubní kaz nebo onemocnění dásní. Mladší generace je na tom už, co se týče péče o chrup, mnohem lépe.
V mezinárodním srovnání tedy nezaostáváme?
Když to porovnám třeba s Německem, není to velký rozdíl. Samozřejmě, že jsou země, které mají před ostatními náskok, jako například Švédsko nebo Švýcarsko. V tom je dokonce zubní péče – s výjimkou dětských pacientů – vyloučená z veřejného zdravotního pojištění. Švýcaři vědí, že když se o zuby nebudou starat, bude je to stát hodně peněz. A funguje to, patří mezi země s nejnižším výskytem zubního kazu.
Dokážete si představit, že by se podobný systém zavedl i u nás?
V tuhle chvíli rozhodně ne. Ještě nejsme tak bohatá země, aby většina populace zvládla platit veškerou zubní péči ze svého. Koneckonců právě ve Švýcarsku je pro část populace kvalitní zubař finančně nedostupný. Rozhodně to ale neznamená, že bychom se neměli snažit motivovat lidi k prevenci. Do budoucna nám to může ušetřit spoustu peněz. Nutné je ale zásadním způsobem změnit financování celého systému. V tuhle chvíli u nás bohužel jede většina zubařů na kvantitu, a ne kvalitu.
Proč?
Největší problém je v tom, že tu systém zdravotního pojištění pro zubní péči funguje na principu diktátu pojišťoven. Ty nařizují, s jakým materiálem a za jakou cenu byste měli provést standardní ošetření, což má negativní vliv na kvalitu a trvanlivost odváděné práce. Pro zubaře to fakticky znamená, že musí ve strašné honičce ošetřit třeba třicet lidí za den. Pokud by chtěl pracovat skutečně poctivě, brzy zkrachuje. Pojišťovny zároveň pacientům neumožňují některé výkony doplácet. Když vám zubař zhotoví bílou výplň, nelze odečíst cenu standardní hrazené amalgamové plomby a tak podobně.
Takže podmínky zdravotních pojišťoven vedou zubaře k tomu, že dělají svoji práci špatně?
Nechci paušalizovat, ale v mnoha případech to tak bohužel je. Posuďte sami. Hrazená amalgamová plomba by podle kalkulace většiny ordinací – tedy tak, aby pro ně nebyl úkon ztrátový – měla být hotová za deset minut. V ordinacích s moderním vybavením blízko centra větších měst, kde je vysoký nájem a také vyšší cena práce, by výplň měla být hotová dokonce za čtyři minuty. Přitom zhotovení kvalitní amalgamové plomby pod mikroskopem, s připravenou izolací proti slině, zabere klidně 45 minut. Takový přístup je ale bohužel v mnoha ordinacích science fiction. Na zubech pacientů se pak páchají zvěrstva. Toho se účastnit nechci, takže nemám uzavřenou smlouvu s žádnou pojišťovnou.
S výsledky tohoto systému se ale tak jako tak potýkám každý den. Víc než polovina naší práce totiž jde do nápravy škod po špatně odvedených ošetřeních. Typickými příklady jsou kazy ponechané pod plombami, nedoplněné kořenové kanálky, převislé a netěsnící korunky.
Jak byste tedy řešil problém s pojišťovnami?
Líbil by se mi podobný model, jako mají v Německu. Pacienti by měli dostávat velký příspěvek na preventivní péči, což by je mělo motivovat chodit na preventivní prohlídku dvakrát ročně. Pak bych ponechal alespoň symbolický příspěvek na ošetření plombou. Bude to znít asi krutě, ale většina lidí přicházejících o zuby, pokud to tedy není úrazem, si za to může sama svou špatnou péčí.
Otázkou ale je, jestli by se našlo dost peněz ve státní pokladně. Stát se teď snaží hodně podporovat praktické lékaře, aby byla primární péče o zdraví co nejkvalitnější. Je to sice správné, ale nemělo by se zapomínat, že jsou tu oblasti zdravotnictví, které jsou zásadním způsobem podfinancované, například právě stomatologie.
Mám pocit, že to by o svém oboru říkal jakýkoli lékař…
Kvalitní zubní péče vyžaduje čas, na rozdíl od praktiků prostě nejsme schopni kvalitně ošetřit 30 lidí za den. Z toho také vyplývá, že kvalitní zubní péče je drahá a musí být nutně hrazena z velké části pacientem. Žádná země není tak bohatá, aby to ufinancovala kompletně.
Do čela České stomatologické komory letos nastoupil Roman Šmucler. Dokáže zubařům pomoct?
Na klinice docenta Šmuclera jsem pracoval sedm let. Je to dobrá volba, protože zná jak prostředí prémiové privátní zubní péče hrazené plně pacientem, tak nemocniční zubní péče financované převážně z veřejného zdravotního pojištění. Současně umí perfektně vystupovat v médiích, lidé jeho tvář znají. Zatím je velmi aktivní a snaží se, takže mu držím palce.
Z toho, jak popisujete praxi v některých zubních ordinacích, se vlastně ani nedivím, že tu mají lidi ze zubařů takřka panický strach…
Problém bych opravdu viděl ve špatně nastaveném systému. Rozhodně to neberte tak, že jsou čeští zubaři špatní. Dokonce si troufám tvrdit, že úroveň některých zubních zdravotnických zařízení – a není jich málo – v České republice je minimálně stejná jako v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku. V porovnání s těmito zeměmi vás tu navíc vyjde ošetření výrazně levněji.
Neplatí tedy, že by měl Západ nějaký zásadní náskok. Právě naopak. V oblasti vědy a výzkumu už dávno není na předních pozicích Švýcarsko, ale Jižní Korea, Čína, Hongkong nebo Brazílie. Když si najdete žebříček nejlepších zubařských univerzit, je tam z Evropy jen jedna švédská, zbytek jsou pracoviště v USA nebo Asii, která teď zažívá neuvěřitelný boom.
Čím to je?
Asijské země bohatnou, takže si můžou dovolit zaměstnat špičkové odborníky. Ty už většinou nenajdete v Evropě, ale třeba právě na univerzitě v Hongkongu. Asijské státy jsou pro výzkumníky atraktivní i díky vysoké lidnatosti. Jestliže se věnujete nějakému specifickému zdravotnímu problému, na který v Česku narazíte třikrát za rok, v Asii si ho můžete prohlédnout několikrát do týdne.
Proč jste se rozhodl zaměřit zrovna na implantologii?
Přitahuje mě její rychlý vývoj. Zubní průmysl v téhle oblasti mohutně investuje do výzkumu biotechnologií. Implantologie se obecně věnuje náhradě chybějících zubů korunkami, můstky nebo snímatelnými náhradami. Ty jsou ukotvené na zubních implantátech tvořících umělé kořeny v kosti. S tím pak souvisí obnova chybějících kostí a dásní nutných pro ukotvení implantátu. A právě téma regenerace ztracených tkání mě fascinuje.
Jde o obor budoucnosti?
Jak se to vezme. Už se objevují výhledy, že za třicet let bude implantologie na ústupu, protože se najde něco jiného než titanový šroub, který byste ukotvili do čelisti.
Například?
Podle mě se časem dostaneme k používání uměle vypěstované skloviny a kořenu zubu.
Co vás vedlo k tomu, že jste otevřel vlastní kliniku?
V hlavě jsem si s tím nápadem nějaký čas pohrával, ale popravdě nevím, jak by to dopadlo, kdyby mě k tomu nedotlačil můj bratr, který je finančník s tahem na branku. Díky kapitálu, který mi na vybudování kliniky půjčil – banka by mě podobným způsobem rozhodně nezaúvěrovala –, jsem mohl kliniku otevřít v úplně jiném stylu a mnohem dřív než za normálních okolností.
Jak velká investice je potřeba k vybudování podobné kliniky?
Zařízení jedné dobře vybavené ordinace, ve které máte rentgen, zubařské křeslo, mikroskop a všechny potřebné nástroje, vyjde zhruba na tři miliony korun. My jich máme na klinice šest. K tomu ještě musíte připočítat recepci a další zázemí.
Původně jste na klinice začínali jen se třemi ordinacemi. Máte v plánu další expanzi?
Se současným stavem jsem spokojený. Nerad bych měl z kliniky továrnu. Před měsícem jsem navštívil jednu kliniku v německém Ludwigshafenu, kde mají dvacet ordinací. Všechno tam sice zaštiťuje uznávaný starý profesor, ale celé mi to už přišlo dost neosobní.
Jan Stuchlík
Narodil se v roce 1978 ve Zlíně. Vystudoval obor zubní lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Absolvoval stáže na univerzitách v Německu a v Irsku. Po absolutoriu v roce 2005 nastoupil na kliniku estetické medicíny Asklepion, kde pracoval do roku 2012. Ve stejném roce založil vlastní dentální kliniku, kde působí jako vedoucí lékař. Specializuje se na implantologii, tkáňovou regeneraci a estetické rekonstrukce. Je členem Německé implantologické společnosti. Na konci tohoto roku v Německu dokončuje studijní program Master of Science Orale Implantologie a Parodontologie. Krom toho přednáší a překládá.
S jakými problémy za vámi pacienti nejčastěji chodí?
Naše pacienty můžu rozdělit do dvou skupin. S první z nich, tou početnější, řeším zdravotní problémy a preventivní vyšetření. Musím se přiznat, že se téhle práci věnuji radši, protože si při ní pořád ještě přijdu jako doktor.
Menší skupina klientů, většinou jsou to ženy, přichází za estetickým vylepšením. Když jde například o křivé zuby, snažím se je přesvědčit, aby šly ke kolegovi na rovnátka, i když tím přicházím o zakázky. Zdravé zuby, které jsou jenom nakřivo, je hrozná škoda brousit. V tomhle mám velký blok, protože jde o nevratný proces. Bohužel existuje dost zařízení, i mezi prestižními a drahými klinikami, kde to pacientkám – často dvacetiletým – vůbec nerozmlouvají a rovnou jim zuby zbrousí a dají na ně fazety. Dokonce použijí argument, že je přece zbytečné trápit se dva roky s rovnátky, když se to může vyřešit za týden.
Jaký největší mýtus koluje mezi návštěvníky zubních ordinací?
Že pacient za stav svých zubů nemůže, protože jde o dědičný problém. Část lidí sice má určité genetické dispozice, jiní zase bojují s agresivní formou parodontitidy, ale drtivá většina problémů se zuby je způsobena nedostatečným čištěním.
Rozhovor vyšel v prosincovém magazínu Finmag. Fotografie Daniel Hamerník
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu