Jak Andrej Babiš našel 170 miliard

Politický marketing v podání hnutí ANO je skutečný koncert. Jen ve větách věnovaných rozpočtu to orchestru občas neladí, protože čísla mají tendenci vás dřív nebo později doběhnout. Předminulý týden byl například ve znamení pozoruhodné paralelní komunikace oficiálního facebookového účtu Andreje Babiše a webu Ministerstva financí na téma „kompenzace ztrát vzniklých zavedením nové slevy z jízdného ve vlacích a autobusech pro seniory, děti, žáky a studenty“. Na první pohled to byla docela legrace. Na ten druhý se ukázaly vážnější problémy.

Celé to začalo, když se po sociálních sítích začala šířit tabulka z webu úřadu vlády s názvem Návrh na snížení výdajů kapitol v roce 2018. Diskutující naštvalo zejména to, že kvůli levnějším jízdenkám by mělo o 400 milionů korun přijít Ministerstvo školství. Ozvala se skutečně pestrá škála lidí, že je to projídání budoucnosti na úkor dnešního populismu.

To samozřejmě PR mágové ANO nemohli nechat jen tak. Bohužel si asi ne zcela ideálně sladili noty s Ministerstvem financí. Ale o tom bude řeč dále. Jako první vznikl tento status Andreje Babiše.

Nic není jasnější, pane premiére

„Co jsme tedy udělali? No našli jsme peníze, které ministerstva nebyla schopna utratit,“ píše nejspíš Marek Prchal v zastoupení Andreje Babiše. A všimněte si minulého času: „nebyla schopna utratit“. Tato drobnost se ještě bude hodit.

„Po vládní analýze jsme našli k 1. 1. 2018 celkem 170 miliard korun, což jsou neutracené peníze z minulých rozpočtů a resorty je nejsou schopny utratit ani letos,“ pokračuje dále status a nepoučený čtenář musí zírat. Na Ministerstvu financí našli někde pod podlahou krabici od bot a v ní 170 miliard, které ti neschopní ministři v posledních letech nezvládli utratit (ano, i ti neschopní ministři za ANO). „Tak snad už to je jasnější. Děkuju, že jste to dočetli až sem,“ končí Babiš. Bohužel jasnější není vůbec nic. Spíš naopak.

Napřed asi trochu osvětleme těch 170 miliard. Půjčím si na chvilku Prchalův styl: „Takže nejdřív jednou větou: žádných 170 miliard není.“ No vážně, žádný zázračný nález se nekonal. O těch „penězích“ se ví už dávno. Jenže představují spíš problém než něco, za co se dá postavit dálnice.

Každý už asi někdy slyšel, že když se ve státní správě blíží konec roku, nakupují se propisky po tunách, aby se vyčerpal rozpočet. Jinak by hrozilo, že příští rok dostanou méně. Místy se to skutečně děje, jenže zákonodárce na to před lety pamatoval, a proto v roce 2000 přijatý zákon o rozpočtových pravidlech zavedl něco, čemu se odborně říká nároky z nespotřebovaných výdajů.

Rozpočet funguje jako pokladna, tedy na hotovostní bázi: přijali jsme, vydali jsme. Na pohledávky a závazky se v něm moc nehraje. Schválený zákon o státním rozpočtu prakticky představuje právo jednotlivých rozpočtových kapitol vyčerpat si ze společného balíku schválenou částku. A to se ne vždycky podaří. Typicky u nějakých investičních projektů, které se zkrátka za jeden rozpočtový rok stihnout nedají.

Schválená částka se tedy v daném roce nespotřebuje. Zbylou hotovost Ministerstvo financí použije třeba na snížení finálního deficitu nebo nějak jinak. Každopádně nikde není žádný rezervní fond, ve kterém by tyto peníze končily a čekaly, až přijde jejich čas. A co je nárok z nespotřebovaných výdajů? Pohledávka nějaké rozpočtové kapitoly (třeba Ministerstva školství) za Ministerstvem financí, že někdy v budoucnu můžou přečerpat schválený rozpočet o částku, kterou nevyčerpali v minulosti. A víte dobře, jak se to má s pohledávkami. Zkuste v obchodě místo zaplacení říct, že jste včera půjčili kamarádovi na pivo, tak ať se s úhradou nákupu obrátí na něj…

Ministerstvo zasahuje

A proč jsou nároky z nespotřebovaných výdajů spíš problém? Protože 170 miliard je už opravdu hodně peněz, a kdyby se je všichni rozhodli čerpat najednou, bude to nárazově pro státní pokladnu velká zátěž. Ministerstvo financí by totiž na pokrytí svých závazků vůči kapitolám muselo někde najít peníze. Třeba zvýšením dluhu nebo zvýšením daní. Konec konců Nejvyšší kontrolní úřad na tuto hrozbu upozorňuje bez většího zájmu médií i politiků prakticky každý rok.

A tady by mohl příběh skončit. Řekli bychom si, že status Andreje Babiše byl lehce manipulativní, protože vytvářel dojem, že se tady někde válí 170 miliard, Babiš je našel a neváhá je použít. Což pochopitelně není pravda. Jenže do hry se vložilo samotné Ministerstvo financí.

Ještě v neděli 8. dubna večer úřad publikoval oficiální tiskovou zprávu, která říká něco jiného než premiér v demisi. „Na priority, jako je zmírnění škod způsobených suchem a mrazem (2,15 mld. Kč), opravy silnic II. a III. třídy (3 mld. Kč) a kompenzaci slev na jízdné pro studenty a seniory (3,26 mld. Kč), budou využity prostředky, které jednotlivé kapitoly v letošním roce nestačí utratit,“ uvádí resort. O 170 miliardách se sice zmiňuje rovněž, ale až tak nějak mimochodem v posledním odstavci.

A tím se vracím k časovému určení. Andrej Babiš píše o penězích, které ministerstva „nebyla schopna utratit“. Ministerstvo pro změnu píše o prostředcích, které rozpočtové kapitoly „v letošním roce nestačí utratit“.

Jen vláda zná budoucnost

Řeč tedy zřejmě není o nárocích z nespotřebovaných výdajů. Ty mohou podle zákona vzniknout leda v případě, že svůj rozpočet nestihnete v daném rozpočtovém roce vyčerpat. Jednou větou: nároky z letošního roku do příštích let těžko můžou vzniknout teď v půlce dubna.

Jde tedy s největší pravděpodobností skutečně o obyčejné škrty v rozpočtu (s jistotou se to kvůli vícekolejné komunikaci premiéra a Ministerstva financí tvrdí těžko).

Je klidně možné, že úspory v letošním roce půjdou na vrub lepšímu řízení veřejných financí, jak tvrdí ministerstvo. Nicméně ve vzduchu visí otázka, jestli skutečně celonárodní prioritou pro použití takto ušetřených peněz je taková volovina jako zlevněné jízdné. Klidně se daly použít na výzkum a vývoj, školství nebo cokoli jiného. Stačilo na to prosté rozpočtové opatření schvalované rozpočtovým výborem sněmovny. Ale ne, budou jízdenky.

A pak je tu věc ještě o něco podivnější. Vláda je aktuálně v demisi a bez důvěry Sněmovny. O povaze vlády budoucí nevíme nic. Podle doporučení prezidenta Zemana může v příští vládě klidně usednout na post ministra zahraničí třeba poslanec Miloslav Rozner (SPD) a Ministerstvo vnitra bude řídit Zdeněk Ondráček (KSČM). Nebo budou předčasné volby. Možné je asi naprosto cokoli.

O budoucnosti tedy moc konkrétní představu nikdo nemá. S jednou drobnou výjimkou: vláda má naprosto jasno v tom, že resort školství letos nezvládne vyčerpat 400 milionů korun, Akademie věd 100 milionů a třeba Technologická agentura ČR 216 milionů. Ať už je bude řídit kdokoli.