Poslední „gentleman“

Ruský prezident Vladimir Putin se tváří v tvář hrozícím masovým protestům v ulicích ruských měst na konci prázdnin, po měsících přemýšlení, rozhodl zmírnit důchodovou reformu. Reformu, kterou připravil kabinet Putinova věrného souputníka premiéra Dmitrije Medveděva.

Zmírňování se ale bude týkat jen ruských žen. Ty podle důchodového scénáře ještě z předválečných dob odcházely do důchodu v 55 letech. Podle vládní reformy se jim měl důchodový věk postupně posunout až na 63 roků, Prezident Vladimir Putin ale hranici důchodového věku pro ženy o tři roky snížil, takže do penze budou moct odcházet už v šedesáti. Pro muže zůstává reforma v platnosti v původním znění: ze současných šedesáti let se jim hranice důchodového věku bude postupně posouvat k 65 rokům.

Svůj krok Putin zdůvodnil vážností, které se ženy v Rusku těší. Vydal se tak proti směru vývoje penzijních systémů ve světě, ale i proti logice a spravedlivé konstrukci penzí.

S hlavním směrem a záměrem reformy každopádně Putin souhlasí a přiznává tak, že i Rusko – mohutně investující do armády – na financování současného důchodového systému prostě nemá. A to přes to, jak nízká úroveň ruských penzí je. Proč má ale reforma dopadat hlavně na muže? I pokud ruští muži budou věřit statistikám, že současně s postupným posunováním důchodového věku poroste i věk jejich dožití (má podle nich růst mužům i ženám), i tomu, že se jejich důchody časem přiblíží aspoň úrovni nejchudších zemí Evropské unie, stále musí mít pocit, že s nimi ruský stát nehraje fér: umírají přece výrazně dřív než ženy a do důchodu mají chodit výrazně později.

Ten pocit je zcela oprávněný.

Ženy berou důchod déle. Nemají do něj tedy později odcházet?

Ve většině vyspělých západních zemí si tuto nerovnost uvědomili dávno. Dnes se ve většině států Evropské unie včetně Česka rozdíl mezi důchodovým věkem mužů a žen vyrovnává. Ženy dřív bývaly oproti mužům často v nevýhodě kvůli klasické konstrukci rodiny. Předpokládalo se, že žena zůstává doma s dětmi nebo dokonce, že jejím „zaměstnáním“ bude starost o domácnost a že hlavní, ne-li jediný příjem domácnosti je starost muže.

Většina rodin ale takhle dávno nevypadá. Vydělávají zpravidla jak muž, tak žena a i jejich platy se začínají ve vyspělých státech přibližovat – byť třeba Česko v téhle oblasti třeba za Skandinávií a dalšími v tomto směru nejkorektnějšími zeměmi pořád ještě zaostává. Role mužů a žen ve společnosti se výrazně přibližují a mizí i tradičně dominantní mateřská role matky, doma s dětmi stále častěji zůstávají i muži. Neexistují v zásadě povolání a pracovní pozice, které by ženy na rozdíl od mužů nemohly zastávat.

Objevuje se proto logický požadavek, aby se věk odchodu do důchodu řídil průměrným pravděpodobným věkem dožití, od něhož se v průběžném penzijním systému, ale nejen v něm, finanční náročnost vyplácených penzí odvíjí.

Neplatí pak ale, že pokud se ženy dožívají poměrně výrazně delšího věku než mužská část populace, tak by se věk odchodu do důchodu nejen měl dorovnat, ale měl by být pro ženy vyšší než u mužů? Prostě čistě proto, že penzi pobírají déle? Prodlužující se délka života je přece u všech penzijních reforem hlavní důvod pro posunování věku odchodu do důchodu…

Chlap se s tím srovná

Minimálně evropská politika je ovšem v tomto směru rovnostářská. Jako by existenci dvou pohlaví, respektive daných, třeba statistických a demografických rozdílů mezi nimi chtěla popřít. Viz například šest let staré povinné srovnání pojistných sazeb pro muže a pro ženy. Tehdy evropské pojišťovny chtě nechtě musely zapomenout na to, že muže a ženy podle statistik ohrožují jiné choroby, že jinak řídí a že umírají v jiném věku, a musely zavést unisex pojistné. Vyrovnaly se s tím tak, že mužům pojistné o něco kleslo, ženám se zvýšilo.

Rusko jde jinou cestou. Cestou starosvětské galantnosti. Nějaký ústupek v důchodové reformě byl zřejmě nutný. A politik, pro kterého je aktuální politický zisk důležitější než budoucnost důchodového systému za deset nebo patnáct roků, mohl gesto, kterým milostivě odvrací přílišnou tvrdost vládních reforem, učinit klidně vůči všem. Mohl svoje rozhodnutí zkusit podepřít demografickými a ekonomickými fakty, podepřel je ale emocemi. Důvodem pro vstřícnější chování k ženám je prostě respekt vůči slabšímu pohlaví. Ruský muž to přece nějak zvládne. Má ostatně ten nejmužnější vzor.

Autor je redaktor MF Dnes. Úvodní obrázek: SaliVit / Shutterstock.com; Vladimir Vladimirovič Putin na něm recituje verše Vladimira Vladimiroviče Majakovského z Oblaku v kalhotách v překladu Jiřího Taufra.