Macron, žluté vesty, muži v černém

Sobotní vlně protestů žlutých vest francouzský prezident Emmanuel Macron přímo přítomný nebyl. Účastnil se summitu zemí G20 v Buenos Aires.

Hned po příletu ale v Paříži osobně navštívil Champs-Elysées, kde se protestující střetli s policií, která proti nim použila i slzný plyn. Na tomtéž místě se s fotoaparátem pohyboval i Michal Fučík. Jeho objektiv zachytil jak pozůstatky protestů, tak prezidenta samotného.

Tedy – pochopitelně ne samotného, s ochrankou a s policií i obyčejnými Pařížany, na jejichž otázky často neměl odpověď, jako když se ho například starší paní ptala, jak je možné, že na pokojné demonstraci byla zasažena slzným plynem. Odvolávala se na své právo demonstrovat a vyjádřit nespokojenost s vládou a jejím směřováním.

Na druhou stranu, jak je vidět z fotek, demonstrace nebyly tak docela selanka. Je to i tím, že k demonstrujícím se připojují extrémisté zleva i zprava.

Emmanuel Macron chce být prezident-reformátor. Škrtá sociální dávky, podporu bydlení. Poměrně dlouho se mu dařilo pacifikovat odbory provádět změny zákonů, aniž se veřejnost zvlášť zneklidnila. A přispěly k tomu jistě i nadstandardní vztahy k novináři. Kapkou, kterou trpělivost veřejnosti přetekla, se stalo zvýšení spotřební daně z pohonných hmot. Přišly spontánní protesty svolávané s pomocí sociálních sítí.

„Většina mých francouzských známých,“ píše Michal, „s hnutím žlutých vest silně sympatizuje.“ Jeho podpora je veliká napříč politickým spektrem i věkovými skupinami.“

Nezvyklé je tedy na protestech to, že tentokrát nedemonstruje levice nebo odboráři, zdražení dopravy se dotkne všech; když zdraží doprava, zdraží všechno. Protesty trvají už týden. Situace není vyhrocená, ale to se může změnit. Emmanuel Macron, který do politiky zamířil z bankovnictví, je všeobecně vnímaný jako reprezentant bohaté buržoazie, odtržený od problémů obyčejných lidí. A sám tento obrázek dokáže zvýraznit „necitlivými výroky“. Protesty ho, zdá se, zaskočily a zatím neví, jak na ně reagovat.