Deset tipů do knihovničky libertariána

Každý libertarián (nebo klasický liberál, chcete-li) má svůj seznam deseti nejdůležitějších knih. Bývají to zásadní díla liberálního kánonu, které utvářely světonázor onoho libertariána silněji než všechno ostatní. I já mám takový seznam a jsem si jistý, že kdybych srovnal svůj výčet kanonických knih se seznamy libertariánů jako Jeffrey Tucker, Sarah Skwireová nebo Dan Mitchell, budou se z velké části shodovat.

Takové žebříčky budou nevyhnutelně zmiňovat knihy autorů, kteří jsou nepochybnou součástí libertariánského panteonu. Budou na nich díla velikánů jako Adam Smith, Frédéric Bastiat, Ludwig von Mises, Henry Hazlitt, F.A. Hayek nebo Milton Friedman.

Ale co knihy těch, kteří se (zatím) k velikánům libertariánského panteonu jednoznačně nepřipojili? Knihy těchto autorů (zatím) nejsou součástí kánonu. A když poprosíte dvacet libertariánů o seznam jejich deseti nejoblíbenějších nekanonických knih, dost možná skončíte s výčtem dvou set různých knížek.

To, že byste se dostali k takovému vysokému číslu nejrůznějších vlivných knih, dokazuje, jak bohatá je libertariánská akademická tradice. Je plná pozoruhodných prací, které (ještě) nejsou tak známé a čtené, jak by si zasloužily.

Předkládám tedy seznam – seřazený abecedně podle příjmení autora – deseti nekanonických libertariánských knih, které jsou dnes mými nejoblíbenějšími díly. Každá z nich mě hluboce a trvale ovlivnila.

1. Tom Bethell: The Noblest Triumph (Nejušlechtilejší triumf), 1998

Tahle kniha je zároveň populárně naučným shrnutím dějin vlastnických práv a úchvatným průvodcem mnoha, často překvapivými, výhodami pevného vlastnického práva.

2. Bryan Caplan: The Myth of the Rational Voter, 2007 (česky Mýtus racionálního voliče, 2010)

Autorův styl je krásný ve své jednoduchosti; rozsah pokrytých témat je obrovský. Hlavní tezí knihy je, že rozvážné a opatrné myšlení – „racionality“ – je vzácné zboží, které každý z nás produkuje jen tehdy, když se nám to vyplácí.

Klíčovým důsledkem, který Caplan vyvozuje na základě přelomového díla Geoffreyho Brennana a Lorena Lomaského z roku 1993 Democracy & Decision (Demokracie a rozhodnutí), je toto: Protože v téměř všech demokratických volbách platí, že každý volič či volička chápe, že jeho či její hlas nebude mít na výsledek volby žádný dopad, při volení se každý z nás může chovat lehkovážně a nerozumně. Ten samý člověk, který je při osobních rozhodnutích vzorem rozvahy a racionality, se bude při utváření politických názorů a jejich vyjadřování u volebních uren patrně chovat nezodpovědně. Jedním z mnoha závěrů Caplanovy knihy je, že čím větší je pole působnosti vlády, tím víc je vláda iracionální.

3. Tyler Cowen: In Praise of Commercial Culture (Chvála komerční kultury), 1998

Mezi konzervativci i progresivisty je už dlouho oblíbený rozšířený názor, že volný trh vede k vytváření masových, nevýrazných a tupých kulturních děl, které tak zabírají místo velkolepým opusům vysoké kultury (jak tvrdí konzervativci) nebo provokativním, kontroverzním kulturním experimentům (jak tvrdí progresivisté).

Cowenova kniha, která plynule propojuje ekonomický způsob myšlení a fundovaný výklad umění ve všech podobách, odhaluje, že tento módní názor na svobodný trh je mylný. Po přečtení téhle knihy vám bude jasné, že trhy vynikají nejen v dodávání spotřebního zboží, ale jsou nepostradatelné i pro tvorbu, šíření a správu prakticky všech kulturních děl, kterých si – nehledě na to, kdo jste – ceníte.

4. Richard Epstein: Simple Rules for a Complex World (Jednoduchá pravidla pro složitý svět), 1995

Mezi první Hayekovy spisy, které jsem četl, patří jeho krátká esej z roku 1976 The New Confusion About ‘Planning’ (Nové zmatky ohledně „plánování“, v angličtině dostupné zde). Hayek vysvětluje, že čím komplexnější je ekonomika, tím zbytečnější – a co víc, nebezpečnější – jsou snahy řídit ji centrálně. Epstein tento vhled rozšiřuje do podoby brilantního knižního pojednání.

5. Robert Higgs: Crisis and Leviathan(Krize a leviatan), 1987)

Růst státu je poháněn krizemi, těmi skutečnými i imaginárními. Higgs popisuje, jak se tato (ne)logika bobtnání státní správy projevila ve Spojených státech. Autor se kromě jiného dotýká některých myšlenek, které později rozvedla Caplanova kniha. 

6. Trilogie „éry buržoazie“ Deirdre McCloskeyové (2006, 2010, 2016)

První část trilogie oslavuje ctnosti buržoazie a zároveň ukazuje, že jsou jemnější a bohatší, než si většina z nás uvědomuje. Druhý díl vysvětluje, proč čistě materialistická nebo mechanická vysvětlení příčin průmyslové revoluce selhávají, často kvůli vlastním vnitřním rozporům a vždy proto, že pomíjejí roli tehdejších lidových postojů k obchodu a ekonomickému růstu. Třetí část vše spojuje do celku mnohem většího, než je součet jeho částí. Celá trilogie má pevný základ v historii a ekonomické teorii. Jde o zatím nejsilnější knižní argument pro ekonomickou svobodu a tržní uspořádání společnosti, který kdy kdo napsal. 

7. H. L. Mencken: Notes on Democracy(Poznámky k demokracii), 1926

Někteří se možná ušklíbnou, že jsem na svůj seznam připsal i tenhle titul. Budou trvat na tom, že Menckenova kniha není seriózní práce, ale nevázanou šňůra komických pozorování a cynické kritiky demokratické vlády. Budou se mýlit. Byť Mencken skutečně podává své poznámky zábavnou formou – a byť jeho přístup ke státu rozhodně není romantický – jsou jeho poznatky jedinečné, pronikavé, objevné a nadčasové.

8. Virginia Postrelová: The Future and Its Enemies(Budoucnost a její nepřátelé), 1998

Postrel živě a v obdivuhodně široké škále kontextů ukazuje soutěž mezi „dynamismem“ a „stagnací“. Pokud uspějí dynamisté, uspěje i lidstvo. Pokud uspějí prosazovatelé stagnace – ať už kvůli všeobecně rozšířenému strachu, ignoranci nebo chamtivosti – lidstvo citelně utrpí.

9. Russell Roberts: The Choice (Volba), třetí vydání 2005

Kniha, podaná jako příběh ducha britského ekonoma z 19. století Davida Ricarda, nemá konkurenci ve svém záměru odhalit skeptikům přínosy volného obchodu i skryté náklady protekcionismu.

10. Julian Simon: The Ultimate Resource 2(Největší bohatství 2), 1996

I pokud by doložení toho, že největší bohatství je lidská mysl, bylo to jediné, co Julian Simon ve svém příliš krátkém životě udělal, zasloužil by si Nobelovu cenu, kterou bohužel nikdy nezískal. Simonových příspěvků k lidskému vědění je mnoho, tento je ale všechny převyšuje.

Obsáhlá kniha je napěchovaná srozumitelnými daty a přímočaře podanými informacemi, které nade vší pochybnost ukazují, že starosti, které lidé mají kvůli populačnímu růstu, imigraci, vyčerpání surovin nebo zhoršování životnímu prostředí, jsou buď naprosto nepodložené nebo neuvěřitelně přefouknuté. A neměli by se strachovat proto, že na rozumně volných trzích existuje dlouhá a skvělá historie řešení problémů a zlepšování životního údělu nás všech, za kterou stojí lidská kreativita.

---

Samozřejmě – studujte klasiky libertariánské knihovny. Je tu ale řada dalších děl, která stojí za četní i promýšlení. V libertariánské knihovně je dost důležitých knih na to, aby vás zaměstnaly na celý život.

Z originálu, publikovaného na FEE.org, pro Finmag přeložil Michal Zlatkovský