Hadr do ruky!

V našem kraji se vyskytují, pominu-li provařené vnímání feminismu jako hnutí neholených mužatek, dva zajímavé úkazy: kryptofeminismus a plážový feminismus. Tak jsem si je soukromě pojmenovala já. Ten první je postojem žen využívajících všech výdobytků feminismu posledních sta let – práv volit, studovat nebo se relativně svobodně rozhodovat o svém těle a sexualitě. Ale prostě: „rády pečou“ nebo „jsou rády oporou“, takže se ideologií zabývat nechtějí. „Své tělo občas objektivizuji, protože mě to baví,“ napsala v nedávné úvaze Proč nejsem feministkou spisovatelka Bianca Bellová, která by v roce 1918 mohla volit maximálně látku na ples, nikoli poslance. O tom ale potom nebo spíš nikdy.

Druhou specialitou, postihující spíš muže, je plážový feminismus. Přesvědčení o rovných příležitostech žen a mužů – dokud nedojde na dělbu rutinních mrzutostí, jako je třeba úklid. Těší mě, že se britský herec Benedict Cumberbatch fotí v triku s nápisem Takhle vypadá feminist(k)a, něco mu tam ale chybí: záchodová štětka, odžmolkovávač na svetry, bažant pro nemocného tátu. Vyberte si.

1, 2, 3, 4

První vlně feminismu šlo o zjednání základní zákonné rovnosti, druhé o narovnání přetrvávajících nespravedlností. Třetí vlna feminismus rozbila na tucet směrů v závislosti na rase, věku, sexuálním zaměření, politických sympatiích a tak dále.

Čtvrtá vlna je tu s námi. Její mediálně nejsilnější témata jako chválu tělesné diverzity nebo sexuální obtěžování nechci zlehčovat. Ale v situaci, kdy česká žena vydělá v průměru o 20 procent méně než její manža, je i pro další Evropanky stále palčivější řešení praktikálií – platit za chleba stejným množstvím odpracovaného času jako někdo ověšený šulínkem.

Nejedná se samozřejmě o úplný seznam ženskoprávní agendy, to by byl sloupek dlouhý jako příspěvek Evy Holubové na Instagramu.

Jsme připraveny

O jaké oblasti ženských práv se ale diskutuje jen zřídka? O péči o kuchyň, koberce, kindoše a příbuzné na vozíku. Víceprácemi v domácnosti a péčí o bližní stráví podle organizace Actionaid International ženy celého světa v průměru 23 let života. To je počet let, která strávil Kajínek ve vězení, a doba, za kterou se brněnský hotel Holiday Inn dočkal miliontého návštěvníka.

Proto předpokládám, že tématem páté vlny feminismu bude aspoň v evropském kontextu vytažení ruky ze záchoda, respektive její částečný odpočinek. A další uchazeči o titul Gendermana roku se nebudou na sociální sítě fotit s knihou od Simone de Beauvoir, ale v pohroužení do čištění vany tekutým pískem. Praktický feminismus teď visí na mužích, kteří mají šanci ho svým manželínám předvést ne jako mystickou nauku, ale jako každodenní obcování s mopem a savem. Ženy už na to jsou připraveny.