Dva světy, dva pohledy. Shodne se expert na závislosti s šéfem kasina?
Na jedné straně bojovník proti závislostem, na straně druhé zástupce hazardního byznysu. Rozhovor, v němž se překvapivě obě strany v lecčems shodnou. Přinášíme závěrečný díl speciálu Finmag.cz Hazardní byznys.
Jelikož je hazardní hraní celospolečenský fenomén, žádá si i multioborovou diskuzi. Do posledního dílu našeho speciálu o hazardním hraní v České republice jsme si proto pozvali rovnou dva hosty – Petra Mikošku, provozního ředitele společnosti Synot Group, a Jindřicha Vobořila, odborníka na závislosti a bývalého protidrogového koordinátora.
Poslední dva roky byly pro hazard velmi turbulentní. Zejména kvůli covidové pandemii, která právě na hazard dopadla jako na téměř žádné jiné odvětví. Zavřené herny ale neznamenaly jeho konec, jelikož hráči se přesunuli na internet a k on-line sázení. Hraní a hazardování tak zažilo nebývalý boom.
O tomto trendu, ale i o regulacích a proměnách českého hazardu a hráčů, jsme si povídali s našimi dvěma hosty, experty z oboru.
Kdo s koho?
Jindřich Vobořil (*1966)
Vystudoval pedagogiku a teologii v Olomouci, následně postgraduálně psychologii v anglickém Liverpoolu. Osm let působil jako národní protidrogový koordinátor, výkonný místopředseda Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky (RVKPP) a ředitel Odboru protidrogové politiky Úřadu vlády ČR. Nyní působí jako ředitel Společnosti Podané ruce, o. p. s. a vlastního think-tanku Racionální politiky závislostí, je aktivním členem ODS.
Petr Mikoška (*1973)
Působí jako provozní ředitel společnosti Synot Group, která od roku 1991 podniká v herním průmyslu. Vedle land-based (kamenných) heren nabízí i několik on-line produktů. Kromě Česka společnost Synot působí i jinde ve východní Evropě, ve Španělsku, v několika zemích Asie a Afriky nebo třeba v Argentině. Zaměstnává přes tři tisíce lidí a její roční obrat je přes půl miliardy eur (téměř 13 miliard Kč).
První otázka míří na pana Mikošku – předpokládám, že jste asi zkusil hru na automatu, ale co tu živou v kasinu? Dostanete se vůbec ke hře?
Petr Mikoška: Samozřejmě. Každý dobrý pekař musí ochutnat nejen svůj, ale i konkurenční produkt. A je to tak i v naší branži.
V lednu to bude pět let od novely loterijního zákona, která mimo jiné zavedla nové požadavky na herny a kasina, ale i sebeomezující opatření či registr vyloučených hráčů. Jak ji po těch pěti letech hodnotíte?
Petr Mikoška: Dle mého názoru nový zákon v době, kdy byl napsán, jen reagoval na vývoj na hazardním a loterijním trhu. Domnívám se však, že měla proběhnout mnohem širší diskuze se zástupci loterijního trhu, kteří o dané problematice vědí nejvíc. Naše společnost byla například průkopníkem v registracích hráčů, a to dávno před zakotvením této podmínky v legislativě. Chybělo nám pouze propojení registru se státní správou.
Co změnila novela?
Pravidla hazardu v Česku určuje takzvaný loterijní zákon (zákon č. 186/2016 Sb.). Poslední novelizací prošel v roce 2017. Asi nejdůležitější změnou tehdy byla sebeomezující opatření, kdy každý hráč musí mít možnost nastavit si limity – u technických her například maximální denní sázku, maximální prohru, počet přihlášení za jeden měsíc a podobně. K tomu je ovšem nutné hráče identifikovat a zjistit, zda není zapsán v registru vyloučených hráčů. Ten ale vznikl až loni v prosinci.
Mimoto zákon velmi striktně reguluje kamenné herny a kasina – je nutné zřídit 24hodinový kamerový dohled nad celým herním prostorem, zakázáno je podávání alkoholu, regulována je otevírací doba, podoba herny, varování před vznikem závislostí a tak dále. Provozovatel musí získat nejen povolení od státu, ale nově i povolení od obce, která může hazard na svém území úplně zakázat. I proto postupně klasické herny mizí a gambling se přesouvá do on-line prostředí.
Přestože ale máme určité výhrady k procesu vzniku novely zákona, hodnotíme například zavedení sebeomezujících opatření pozitivně a tyto možnosti naši zákazníci skutečně využívají.
Jindřich Vobořil: Za sebe oceňuji zejména omezení nabídky land-based herních automatů a kasinových her. Vedle on-line kurzových sázek jsou technické hry (land-based i on-line) i dnes nejrizikovější hazardní hrou. Zároveň zákon přispěl i k zákazu příležitostnému hraní například v hospodách a restauracích a zpřísnil povolovací proces. Naopak velmi zaspal u regulace on-line hraní, které považuji za největší problém do budoucna.
Cítím z vás obou rozpaky. Kdyby se tedy, dejme tomu od zítra, připravovala další novela loterijního zákona, co byste zákonodárcům poradili?
Petr Mikoška: V první řadě bych jim poradil, ať komunikují s těmi, pro něž je zákon určen – tedy se zástupci trhu. Osobně jsem nepřítelem jakýchkoliv vynucených, přehnaných opatření, a proto bych určitě nabídl hráčům možnost upravit si podmínky osobního nastavení přístupu ke hře, ale za tuto hranici bych nezacházel. Vždy se totiž najde někdo – jak ze strany nelegálních provozovatelů, tak i hráčů –, kdo tvrdě stanovené podmínky překročí.
Jindřich Vobořil: Zákon by měl zapojit posuzování rizikovosti her do procesu jejich povolování. Ať jsou provozovatelé povinni podle předem definovaných postupů hodnotit rizikovost her před jejich schválením a podle toho navrhovat a realizovat preventivní opatření, ať má regulátor pravomoc ovlivnit rizikovost hry a navrhovaná preventivní opatření. A ať se stanoví povinnost provozovatelů intervenovat u hráčů, kteří vykazují známky hráčské poruchy. Tedy podobně jako v restauracích, kde platí heslo „podnapilým nenaléváme“.
Neplní onu roli prostředníka mezi regulátorem a hazardním průmyslem Institut pro regulaci hazardních her (IPRH), který sdružuje 35 poskytovatelů hazardu v Česku?
Petr Mikoška: Já tu komunikaci skutečně považuji za klíčovou, a ve výsledku nezáleží na tom, zda se bude jednat právě o vámi zmíněný Institut pro regulaci hazardních her, nebo například profesní organizaci SPELOS sdružující provozovatele centrálních loterijních systémů, jejímž členem je i naše společnost Synot Tip. Činnost každé organizace, která se snaží komunikovat problémy hazardního průmyslu, je přínosem. I mezi sdružením SPELOS a IPRH probíhá komunikace.
Když už jsme u toho – jaká máte očekávání od nové vlády v otázce hazardu? Půjde spíše tržní cestou, nebo cestou zakazování?
Petr Mikoška: Jelikož byla zvolena pravicová vláda, věřím v tržní řízení všech resortů – tedy i našeho segmentu podnikání. Na druhé straně si však uvědomujeme specifičnost našeho podnikání a tím i určitou míru státem nastavené regulace.
Jak byste řekli, že se změnil typický český hazardní hráč za posledních pět až deset let?
Jindřich Vobořil: Onen on-line aspekt je asi tou hlavní změnou – masivně přibylo jak nabídky, tak poptávky po on-line hazardních hrách. Dnes už není problém si z kapsy vytáhnout zařízení, na kterém lze on-line sázet, hrát technické hry a další. Typickým hazardním hráčem už tedy dávno není třiceti- až čtyřicetiletý muž „zašitý“ v herně u automatu...
Petr Mikoška: Z naší zkušenosti se hráči zásadně nezměnili – stále je hlavní motivací napětí a požitek ze hry, které jsou lidem dány od nepaměti. Nicméně souhlasím, že dnešní hráč na rozdíl od hráče před deseti lety v podstatě může hrát kdekoliv a kdykoliv díky možnosti on-line hraní, čímž se eliminují společenské kontakty. To je však obecným trendem současnosti.
Jak čtrnáctkrát vyhrát loterii? Rady pro začínající gamblery
Každý občas fantazíruje nad tím, co by udělal s výhrou v loterii. Vlastní Ferrari, vlastní fotbalový klub, vlastní ostrov s vlastní jachtou, nebo aspoň mezonet v Holešovicích. Pojďme se tedy naučit obehrát kasino, přelstít loterii a podívejme se, jak vůbec taková kasina fungují. A jak tyto společnosti obcházejí regulace. Navíc se zastavíme i v Japonsku.
Pane Vobořile, jak tento rozkvět on-line hazardu hodnotíte z pohledu odborníka na závislosti?
Jindřich Vobořil: Měřeno příjmy neboli hrubým ziskem provozovatelů tvoří v současnosti on-line hazard už polovinu trhu. Roste tak nejen podíl hráčů on-line her, ale také podíl lidí v léčbě s hráčskou poruchou, a to právě v důsledku on-line hraní. V dubnu jsme v dotazníku oslovovali pracovníky adiktologických služeb a 89 % z nich nám potvrdilo pokles problémů u land-based her a naopak nárůst u on-line her.
Loterie v on-line prostředí a třeba Sportka u televize jsou úplně různé hry, i když je zákon pojímá v jedné kategorii loterií. Zákon by měl víc rozlišovat on-line a „off-line“ způsob hraní a podle toho stanovit podmínky, parametry her, míru preventivních opatření. Navíc, hráčská porucha a celkově ten trend mezi hráči se vyvíjí pomalu, v průměru deset let, takže změna struktury herního trhu a rizikovosti her se v léčbě hráčů projeví s několikaletým zpožděním.
Jen těžko se můžu nezeptat na covid. Dlouhé měsíce zavřené herny a kasina, přesun hráčů do on-line prostředí... Jak to ovlivnilo konkrétně vaše aktivity, pane Mikoško? A jaký je váš pohled, pane Vobořile?
Petr Mikoška: Uzavření provozoven na dlouhé měsíce byl obrovský zásah do našeho podnikání. Tento dopad však můžeme vidět ve všech ostatních službách, ať je to gastronomie, obchod a další. Lidé jsou stále víc izolováni a „tlačeni“ do využívání on-line prostředí...
Vládní restrikce však od počátku považujeme za nepřiměřené. V přímém důsledku těchto opatření jsme museli omezit počet kamenných heren a kasin, snížit počet zaměstnanců a logicky se zaměřit na on-line provoz.
Jindřich Vobořil: Ukázalo se, že ani jakási simulovaná prohibice v podobě uzavření kamenných heren a kasin nevyřešila problém s patologickým hazardním hraním – neubylo totiž zájmu o adiktologické služby. Hráči se prostě přesunuli na internet, a – jak jsem už říkal – se závislosti na těchto hrách se potýká víc a víc lidí. Ve stádiu rizikové závislosti bych dokonce řekl, že se někteří hráči rozehráli ještě víc a sázeli doslova na co se dalo – třeba na e-sporty. Zákaz není řešením, ale motivací k hledání náhrady.
S rozmachem on-line hazardu souvisí i trend rostoucího počtu obcí, které skrze obecně závazné vyhlášky omezují nebo přímo zakazují na svých územích hazardní hry. Dávají tyto snahy podle vás smysl?
Jindřich Vobořil: Je dobře, že obce mají pravomoc regulovat dostupnost heren a kasin na svém území. A pokud z hraní mají daňové příjmy, měly by mít taky povinnost skrze ně podpořit preventivní a léčebné programy pro problémové hráče, třeba definovaným podílem z toho inkasa daně. Tuto povinnost by měl mít i stát.
Petr Mikoška: Já si naopak myslím, že dnes mají rizikoví hráči dostatek možností seberegulace a řešení rizikového hraní. To platí pro obojí herní prostředí, tedy kamenné provozovny i on-line sektor. Je tedy iluzorní omezovat hraní například jen v určitých lokalitách. Daleko efektivnější je působit pouze na rizikové hráče, a to nejen skrze sebeomezující opatření, ale třeba i formou nastavení limitů pro hru a tak dál. Zákonem stanovené nástroje tak považuji za dostatečné, protože pokud se hráč chce ve hře omezit, má k tomu dostatek možností.
Jakou budoucnost podle vás, pane Mikoško, kamenný hazardní sektor má? Myslíte, že běžné herny, které mimo jiné zastupujete, postupně zcela ustoupí on-line hraní?
Petr Mikoška: Jsem přesvědčen o tom, že land-based provoz hazardu má své nezastupitelné místo. Kamenné provozovny zprostředkovávají na rozdíl od on-line hazardu i společenskou funkci – lidé se chtějí bavit a setkávat se, jak je tomu odpradávna. Nemyslím si tedy, že by v dohledné době sektor zcela zanikl. Velký vliv speciálně na toto odvětví má ovšem právě regulace...
Podnikáte ve víc než 30 zemích světa – mimo jiné v Argentině, ve Vietnamu, v Africe. Vnímáte u českých hráčů či prostředí nějaké specifikum?
Petr Mikoška: Český hráč se nijak zásadně neliší od hráče z jiných zemí. Za specifikum by se možná dalo označit prostředí – respektive nastavení podmínek, které se v rámci světa liší. V naší zemi například do herny či kasina nesmí být vidět, ve Španělsku naopak do podobných prostor být vidět musí. A takových kontrastů najdete mnohem víc...
Kam dál? Speciál Hazardní byznys:
- Hazardní byznys v Česku aneb Kde se točí miliardy
- Gambleři jsou taky lidi. Kolik nás stojí hazard?
- Jak čtrnáctkrát vyhrát loterii? Rady pro začínající gamblery
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Zdeňka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu