Články na téma: daňová zátěž
Daňová zátěž označuje celkové množství daní, které musí jednotlivci nebo firmy platit státu. Zahrnuje různé typy daní, od daně z příjmu, daně z přidané hodnoty, spotřební daně, až po povinné odvody. Daňová zátěž ovlivňuje ekonomické chování a investiční rozhodování jednotlivců i podniků a také celkový hospodářský růst země, protože ovlivňuje výdaje a úspory.
Vysoká daňová zátěž může mít vliv na práci, úspory i investice. Lidé mohou být méně motivování pracovat nebo investovat do svého vzdělání a kariérního růstu, pokud podstatná část jejich příjmu půjde na platby daní. Stejně tak si pravděpodobně nebudou chtít spořit finance.
Pro podnikání může vysoká daňová zátěž znamenat nižší zisky a tím pádem bude těžší se na trhu udržet. Podnikatelé nejspíš nebudou chtít najímat nové zaměstnance, inovovat a růst dále, protože by své podnikání vystavovali velké finanční zátěži.
K optimalizaci daňové zátěže může přispět využívání daňových úlev, slev a odpočtů. Také strategické daňové plánování může pomoct minimalizovat daně a tím ušetřit na potřebné výdaje. Kromě toho může pomoct strukturovat podnikání jiným způsobem – například vybrat a založit podnik jako s. r. o. může v některých zemích pomoct snížit daňovou zátěž, protože některé formy podnikání mají výhodnější daňové režimy.
Další články na téma daňová zátěž najdete na Peníze.cz.
Absolutní obžaloba Evropy. Proč nás Brusel okrádá o 20 tisíc měsíčně a co s tím?
Relativní úpadek Evropské unie oproti USA a zbytku světa trvá už čtvrtstoletí od vzniku měnové unie. Evropa navíc, zdá se, neslyší ani na hlasitá varování z poslední doby. Nedávná analýza agentury Bloomberg proto nebývale ostře projekt společné Evropy kritizuje. A ukazuje, že kdyby unijní ekonomika držela krok s USA, byla by zhruba o tři biliony eur (76 bilionů Kč) větší. Existuje ale vůbec ještě recept na nápravu?
Jak ušetřit veřejné výdaje? Blamáž vlády odvrátí jen nekompromisní škrty
Je všeobecně uznávanou pravdou, že vláda, která má na krku rostoucí výdaje, musí být v pokušení zvyšovat daně. Než ale začneme řešit otázku zvyšování daní, zamysleme se nad možností úspor ve výdajích.
Očima expertů: Chcete nižší daně?
Jak velký problém představuje v Česku zdanění práce? Je ve srovnání se světem vysoké? Šlo by lidem ulevit, aniž by vykrvácel státní rozpočet?
Kdo zaplatí daň uvalenou na banky? Banky ne...
Bankovní daň je nesmysl. Může především dobře posloužit v předvolební kampani. A ano, může přinést i nějaké peníze do rozpočtu. Nenechte se ale mýlit: než je tam banky nasypou, vyberou je od nás. Daňový systém je džungle, která nepotřebuje nové přírůstky, ale radikální prořezávku. Zjednodušení, zpřehlednění a ze všeho nejvíc stabilitu.
Lukáš Kovanda: Proč teď už vůbec nesouhlasím s elektronickou evidencí tržeb
Česká vláda začíná boj proti šedé ekonomice ze špatného konce. Místo aby se zabývala opatřeními, která dokážou opravdu snížit motivaci podnikatelů k „odchodu“ do šedé zóny, dává jim najevo, že jim nevěří a že je nebere za důvěryhodné partnery.
Očima expertů: Živnostníci v palbě. Zvýší jim stát daně?
Jsou živnostníci z hlediska daňové zátěže opravdu tak zvýhodněni, jak nám často tvrdí politici? A jak nejlépe srovnat „nepoměr“ mezi živnostníky a zaměstnanci? Zeptali jsme se ekonomky Markéty Šichtařové, odboráře Víta Samka, zástupců asociací podniků a živnostníků Karla Havlíčka a Jiřího Víška a dalších osobností ze světa financí a podnikání.
Kdo je parazit
Fakt, že stát zvýhodňuje OSVČ před zaměstnanci, by měl být argumentem pro snížení zaměstnaneckých daní.
Anketa: Jak bojovat s rostoucí nezaměstnaností?
Nezaměstnanost je rekordně vysoko a vláda s tím není schopná nic udělat. Co radí ekonomové Petr Mach a Tomáš Prouza, protikladní sociologové Jan Keller a Petr Hampl a další zajímavé osobnosti?
Super Mario a jeho superchyby
Papírově možná nejlepší premiér, jakého kdy Itálie měla, ve funkci neuspěl.
Doba přeje prostitutkám, bratrstvům, mafiím. Proč?
Chybí kreativita a chybí odvaha. Možných důvodů je víc: máme se příliš dobře, zpohodlněli jsme zkrátka. Anebo... anebo za to můžou přílišné regulace a rodičovský přístup státu, který už nás dávno chrání především před námi samotnými.
Zrušme ministerstvo financí, vážně
Vláda škrtá a ždímá, seč jí stačí síly. Máme to ale zapotřebí? Neudusíme tím hospodářský růst? Loni jsme s překvapením zjistili, že jsme schodek rozpočtu snížili podstatně víc, než bylo naplánováno. Z čeho vláda – která se loni o tolik sekla – vychází, když ordinuje další škrty a další zvyšování daní? V tomto duchu se v Hospodářských novinách ptá Jan Macháček předních ekonomů. Nabízíme odpověď Pavla Kohouta.
To nejhorší, co vláda může dělat
Komentátor Jan Macháček se v Dialogu ptá významných českých ekonomů na jejich názor na vládní návrhy změn v daních. Připomíná přitom, že daněmi méně sužované Polsko roste rychleji než naše země, podivuje se tomu, že se zatím nezvyšuje rekordně nízká česká daň z nemovitostí. Druhým bodem takzvaného boje se schodkem rozpočtu: jsou výdajové škrty. Vláda slibovala, že nebude snižovat platy učitelů, ale činí tak. Vzdělání je přitom pro konkurenceschopnost země klíčové. Přinášíme odpověď Pavla Kohouta.
Anketa: Švarcsystém. Zakázat, nebo zcela legalizovat?
Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek vyhlásil švarcsystému válku. Firmám i pracovníkům hrozí vysoké pokuty. Neměl by se ale švarcsystém spíš legalizovat? Zeptali jsme se advokáta Tomáše Sokola, ekonomů Aleše Michla a Tomáše Prouzy a dalších zajímavých osobností.
Enrico Colombatto: Evropská centrální banka je zruinovaná už teď
„Když Itálie, Řecko nebo kdokoli další vyhlásí bankrot, bude mít Evropská centrální banka dostatek kapitálu, aby ty následné ztráty pokryla? Odpověď je ne,“ říká italský ekonom Enrico Colombatto.