Články na téma: Paul Krugman

Evropskou levici nepřestává vábit zastropování nájmů. Ideálu důstojného a dostupného bydlení pro všechny se dá ale dosáhnout i jinak – a bez takových vedlejších škod.

Pozornost ekonomů upoutala nedávná kritika Spojených států na adresu Německa a jeho hospodářské politiky. Ta je prý zaměřena příliš úzce a merkantilisticky na podporu německého exportního průmyslu, bez ohledu na potřeby zbytku eurozóny a zbytku světa. Němci reagovali předvídatelně: Američané nám závidí, také by chtěli tak silný exportní průmysl jako my, ale nemají na to. A navíc mají dluh přes sto procent HDP, kiš, kiš.

Nová kniha o dějinách úsporných opatření nabourává některé mýty o líných národech a rozpočtové zodpovědnosti.

V předchozím příspěvku jsem se vám pokoušel přiblížit názory amerických liberálů (to jest sociálních demokratů) volným převyprávěním toho, jak vykládá americkou historii i současnost jeden z jejich hlavních ideologů. Jen jsem neprozradil, o kterého šlo – to bylo na vás. Redakce prý byla trochu v šoku, že první správný tip na Paula Krugmana se pod článkem objevil už o půl čtvrté ráno. Protože mám ovšem starost o vaše duševní zdraví, teď vám řeknu, jak to bylo s Amerikou ve skutečnosti.

Paul Krugman nabídl v poslední knize recept na to, jak několik měsíců, nebo možná i let, dál růst. Jenomže „ukončit depresi“ není to samé jako „začít vzkvétat“.

Prezident České republiky Václav Klaus říká v exkluzivním rozhovoru: „To je pouze přání či sen všech těch falešných radikálů, když si myslí, že už zítra vypadne Řecko, pozítří Itálie, popozítří Španělsko. Takhle svět neběží.“

V souvislosti s poslední krizí se mluví o tom, jak je bezprecedentní, odlišná od všech dosavadních. Kniha Carmen Reinhartové a Kennetha Rogoffa říká: Nikoli, všechno tu už opravdu bylo.

Jagdish Bhagwati, profesor ekonomie na Kolumbijské univerzitě, říká: „Stýskání, že pracovní příležitosti mizí do Asie, je výsledkem zjednodušeného pohledu.“

John Nash, génius a laureát Nobelovy ceny za ekonomii, podle jehož životních osudů byl natočen oscarový snímek Čistá duše, říká: „Kdybych smýšlel normálně, na nic bych nepřišel. Einstein také nebyl normální. Newton byl těžký neurotik.“

Jak hodnotí rok 2011 osobnosti ze světa financí a byznysu? Přečtěte si, co letos nejvíce naštvalo a potěšilo Pavla Kohouta, Aleše Michla, Lukáš Kovandu a další oslovené.

„Moc, kterou naše měna má nad světovou ekonomikou, pomalu slábne. A může to pro nás znamenat nepěkné věci,“ říká americký historik H. W. Brands místo úvodu k výňatku ze své nové knihy.

Světem obchází strašidlo recese a finanční krize – již podruhé od podzimu 2008. Statisticky vzato, recese navštěvuje vyspělé ekonomiky jednou za sedm let a trvá typicky rok a půl. Ale je to jako s povodněmi: dlouho nic, a pak máte pocit, že sotva skončila jedna, začne druhá.

Jednou z nejnebezpečnějších iluzí, které se rozmohly v reakci na propuknutí finanční krize v roce 2008, je víra, že hektolitry monetárního lubrikantu nám vynahradí skutečné ekonomické reformy.

„Řekové budou muset eurozónu opustit. Nemají jinou možnost,“ tvrdí Allan Meltzer, přední světový expert na měnovou politiku a poradce prezidentů Kennedyho i Reagana.

Když si koupíte dort za stravenku, vyjde vás na polovic. Nevěříte? Gratulujeme!

„Zastánců samospásného pumpování peněz do ekonomiky ubývá. Bohužel jsou to ale lidé, kteří mají obrovský vliv. Bernanke, Krugman a spol… Přes ně zatím nejede vlak. Ostatní si mohou štěkat, jak chtějí, ale jejich karavana pořád jede dál stejnou cestou,“ říká Lukáš Kovanda, novinář, ekonom a ředitel nadace Prague Twenty.