Články na téma: příjmy

Vládní balíček počítá s postupným zvýšením odvodů u osob samostatně výdělečně činných. Většina z nich na pojistném zaplatí o víc než 20 tisíc korun ročně. Reforma ovšem dopadá hlavně na drobné živnostníky, nikoliv na ty „bohaté“, ukazují výpočty.

Pokusím se zahrát si na ďáblova advokáta v oblasti daní. Popustím uzdu fantazii a zapojím se na chvíli do perverzní hry s názvem „jaké daně lze ještě zvýšit nebo zavést“. Ohledy na možné důsledky (ať už politické, či jiné), ať jdou stranou. Budu se dívat na ekonomiku očima někoho, jehož cílem je dostat z ní co nejvíc peněz.

Když máš málo, snažíš se dostat víc. Postoupit aspoň o schůdek, pak o další. Polepšit si a vystoupat výš. To pohání hospodářství. Ale – co když jsou schody příliš vysoké, co když přestup od chuďasů do ligy bohatých vypadá jako absolutně nemožný? Nerezignuješ? Pátráme po tom, kdy je příjmová nerovnost motorem růstu a kdy už je demotivující.

Daňová přiznání jsou v Norsku veřejná. Tamní kultura otevřenosti by mohla pomoci k vyšším platům i v Česku.

Socialisté chtějí lidem s nejnižšími příjmy přidat 444 korun, těm se čtyřiceti tisíci třikrát víc. Ve kterém vesmíru to je sociální?

V některých zemích se výše pokuty za dopravní přestupky počítá podle toho, kolik hříšník vydělává. Co takhle něco podobného zavést u nás? Ptáme se advokáta Tomáše Sokola, ředitele Autoklubu ČR Radko Ječmínka, ekonoma Lukáše Kovandy, právníka Petra Němce a dalších osobností.

Matka příroda nepřeje bohatým, ale respektovaným.

Ve včerejším „miliardářském“ článku jsme prozkoumali, proč je rozdělení majetku ve společnosti z principu nerovné, ovšem životní úroveň lidí v zemích s prvky tržního uspořádání se postupně vyrovnává. Dnes se pojďme podívat na dva typy miliardářů a jejich společenský přínos.

Čtení o tom, jak snadné je využít izolovaný statistický údaj k demagogickým hrátkám. Přidejte ale kontext – a rázem je všecko jinak.

Diskuze o živnostnických paušálech, která v posledních dnech probíhá na Finmagu a Peníze.cz, ukazuje poměrně zásadní nepochopení jednak účetnictví, ale i toho, jak vlastně funguje politicko-ekonomický systém, ve kterém žijeme. Využívám tedy této příležitosti, abych připomněl některé učebnicové poučky a zasadil je do správného kontextu. To je důležitější než názory na účetní pravidlo, o kterém nikdo z nás beztak nerozhoduje.

Pravdivá zpověď narkomana daňových úlev.

Systém vydatných sociálních dávek není výhradně chloubou evropských severských států, i někdejší Mekka kapitalismu, Spojené státy americké, je dnes říší masivního státního přerozdělování. Stačí se podívat na podporu svobodných matek: je lhostejné, jestli svobodná matka vydělává 29 nebo 57 tisíc dolarů ročně. Po zdanění a vyplacení státní podpory je jejich čistý příjem – stejný. Že to není zrovna motivační?

Jak by vypadalo olympijské studio, kdyby nás opravdu podstatné disciplíny vzrušovaly tolik jako hod oštěpem, skif nebo střelba?

Máte problémy se sestavováním rodinného rozpočtu? Stává se vám až příliš často, že na konci měsíce máte míň, než byste potřebovali? Nechte si poradit od odborníků ze světa financí.