Petr Hampl - články a profil autora

Tak jako každá barva sestává ze čtyř základních barev smíchaných v určitém poměru, i politické strany mají charakter určený poměrem čtyř základních typů politiků, kteří je reprezentují.

Andrej Babiš působí nezranitelně, ale jeho doba jednou skončí. Chceme-li, aby po Babišovi přišel režim poskytující podmínky pro svobodu, prosperitu a klidný slušný život, potřebujeme porozumět příčinám, které způsobily erozi a posléze zánik režimu předbabišovského. A potřebujeme se také zbavit některých chybných hluboko zažraných představ.

Nedokážu se zdržet reakce na článek Michala Kašpárka. Mezi všemi hlasy zděšenými z toho, že Svobodní konečně prorazili, je totiž jeden z mála, který obsahuje cenná pozorování. Byla by škoda, aby to zůstalo opomenuto.

Doktor Husák se už vrátit nemůže. Zato normalizace je zase tady. Zastavit ji nejspíš nedokážeme, můžeme ji ale přežít: a bylo by dobré být připraveni, až skončí.

Vláda pravidel skončila loni v létě. Moc, která po tomto otřesu ležela na zemi, zvedla charismatická osobnost Andreje Babiše. Troufám si tvrdit, že je to právě on, kdo bude vládnout, i když formálně není nejvýš postaveným členem vlády. Ostatně – k čertu s formalitami, vláda pravidel skončila loni v létě.

Ekonomická teorie vstupuje do další fáze cyklu. Pozornější z nás si totiž všimli toho, že se pravidelně cyklicky střídá volání po úsporách a volání po investicích. Obě ta období jsou ale pěkně vypečená.

Zatímco si vybíjíme komplexy ze srpna 1968 a hádáme se o hranici mezi Moskevskou Rusí a Kyjevskou Rusí, dochází k v naší zemi k největšímu útoku na občanské svobody od roku 1989. Nejsou kvůli tomu novinové titulky, nepořádají se pouliční demonstrace, ani se nemění zákony. Vše se odehrává v rámci vyhlášek ministerstva financí.

Diskutují ekonomové. Jeden si opakovaně stěžuje, že oponent nemá nastudovanou ani základní literaturu a zdůrazňuje, že je pod jeho úroveň se takové debaty vůbec účastnit. Druhý mu zas po vystoupení řekne (cituji): „Takovou míru arogance jsem ještě nezažil. Všichni, kdo mají jiný názor, jsou podle vás laikové. Nebuďte takový nafoukaný.“ Co myslíte, který z nich je Václav Klaus?

Tak se svět zbavil dalšího diktátora. Lidový hněv svrhl Viktora Janukovyče, který se k moci dostal státním převratem, nechal vyvraždit tisíce svých odpůrců a další stovky tisíc uvrhl do koncentračních táborů, zavedl cenzuru, instaloval špiclovský systém tajné policie, nepřipustil svobodné volby a nechal zmasakrovat pokojné demonstranty.

V čem se (někteří) dnešní libertariáni podobají starým socialistům.

Situace, kdy zákazníci sice vaše služby potřebují, ale nemohou si dovolit platit tolik, co dřív, a vládní regulace vám zároveň zdražují vstupy, není dlouhodobě udržitelná. Místo obratu k ekonomickému růstu nás možná čeká pořádný sešup.

Poslední díl seriálu o volebním chování a zastupitelské demokracii vůbec. Zatím jsme ignorovali otázky vývoje společnosti, snažili jsme se jen porozumět, jak se voliči rozhodují, jaké to má důsledky pro chování stran a zdá má parlamentní demokracie jiný význam než poskytnout lidem snadný cíl, aby měli na koho nadávat. Každá analýza by ale měla mít také prediktivní složku, jen to jí dává praktický význam a jen to umožňuje testovat její správnost.

Potřebujeme parlamentní demokracii?

Parlament ovládne ten, kdo dokáže sehnat nejvíc peněz a pořídit za ně takovou kampaň, která nejvíc odpovídá tomu, co voliči chtějí slyšet. Volič tomu odmítá věřit, má přece svoji hlavu. A připustit si to je obtížné i pro samotné politiky – proto jsou taky jejich výkony tak žalostné. Přinášíme třetí díl analýzy našeho volebního chování z pera Petra Hampla.

V předvolebním čase přinášíme druhý díl analýzy sociologa Petra Hampla, věnované našemu volebnímu chování a rozhodovacím mechanismům.

Požádali jsme sociologa Petra Hampla, jestli by pro Finmag v předvolebním čase nenapsal článek o tom, jak a proč volíme a jak se při tom mýlíme. Co zmůže rozum a na co nestačí. Výsledkem bude několikadílná analýza, jejíž první část přinášíme dnes. Kdo může za to, že si to hasíme stodvacítkouvstříc novému komunismu? Racionální a odpovědný pravicový volič.

Nespokojení místní občané, Romové a policisté by se měli vzít za ruce a společně si došlápnout na úředníky, aktivisty a profesionální bojovníky proti diskriminaci.

„Podívejte se, co nám ti hrozní bruselští úředníci nařizují!,“ voláme často my odpůrci Impéria. „Zameťte si před vlastním prahem, česká ministerstva nařizují ještě nesmyslnější regulace,“ kontruje protistrana. Je to spor, který nemá řešení – protože je naprosto nesmyslný. Ve skutečnosti evropská byrokracie závisí na národní a naopak. Pokusím se to vysvětlit.

Nezávislost je skvělá třeba v umění. Ale opravdu chceme docela nezávislé i ozbrojené síly? Naši předkové by takovou myšlenku označili za šílenou.

Polemiky s Michalem Kašpárkem jsou zábavné a osvěžující. Je mnohem inteligentnější než pražská parta podporovaná Georgem Sorosem (pánové Pehe, Macháček, Urban a pár dalších). Vyjadřuje postoje velké skupiny vzdělaných mladých lidí. A trochu mi připomíná mne samotného z dob, kdy jsem nosil dlouhé vlasy (byl jsem nezkušený, takže jsem nevěděl, že pleš je lepší) a cítil se intelektuálem.

Diskuze o živnostnických paušálech, která v posledních dnech probíhá na Finmagu a Peníze.cz, ukazuje poměrně zásadní nepochopení jednak účetnictví, ale i toho, jak vlastně funguje politicko-ekonomický systém, ve kterém žijeme. Využívám tedy této příležitosti, abych připomněl některé učebnicové poučky a zasadil je do správného kontextu. To je důležitější než názory na účetní pravidlo, o kterém nikdo z nás beztak nerozhoduje.