Velká šance pro zbrojní průmysl. Zabíjení přes ovladač odkrylo budoucnost válek

Poslední dny a masivnější nasazení bezpilotních prostředků opět ukázaly, jak vzdálené jsou mentality moskevského a kyjevského vojenského a politického velení. Zatímco Putin používá pomalé a hlučné íránské drony Šáhid-136 ve velké míře k terorizování civilního ukrajinského obyvatelstva a posílá je na města a do husté zástavby, Kyjev poslední říjnovou sobotu překvapil neotřelou strategií. Opět.

Jeho kombinovaný útok na ruské námořnictvo kotvící v Sevastopolu, do něhož se velmi výrazně zapojily i bezpilotní vodní prostředky, jako už tolikrát ukázal, jak odvážně a svěže ukrajinské velení přemýšlí. Z dostupných záběrů a videosekvencí je zjevné, jak Putinovo loďstvo nebylo na podobný útok vůbec připravené a z tepla našich středoevropských domovů atak ze všeho nejvíc připomínal hon mazané a obratné kočky na bezbranné, zmatené a navíc hloupé myši.

Putinovi agresoři se snažili plující zbraně likvidovat všemi dostupnými prostředky, ovšem efekt takové obrany nebyl nijak výrazný. Ukrajinská armáda je zkrátka zase o dost napřed a zbytku světa ukázala, jak vypadá současné bojiště a co všechno budou muset vojska ve svých skladech mít.

Dlouhou a draze budovanou pověst Putinovy námořní flotily se podařilo rozbít státu, který o většinu svého námořnictva přišel po roce 2014.

Reklama na drony

Tohle není jen námět pro analýzy bezpečnostních expertů. Jde především o další výzvu pro napnuté národní obranné rozpočty a zbrojní průmysl, který se po masivním vývoji pozemních a vzdušných bezpilotních prostředků zaměří i na námořní varianty těchto zbraní. Důvod je jasný. Obrovská poptávka velkých i menších armád, kterou nyní ukrajinská zkušenost určitě spustí.

A tak jestliže s rokem 2022 nastaly zbrojnímu průmyslu zlaté časy a před zbrojovkami se tvoří pomyslné fronty, kde se čekací doby počítají v letech, po letošním říjnu a „sevastopolské bitvě“ přichází další zlom.

Jasně se totiž ukázala zásadní věc. Dlouhou, hlasitě a především draze budovanou pověst Putinovy námořní flotily, z níž měl jít v mezinárodních vodách strach a měla působit jako neohroženě plující výsostné ruské ostrovy, se podařilo rozbít státu, který o většinu svého námořnictva přišel po roce 2014, kdy moskevský diktátor nezákonně anektoval Krym. A když to vyšlo Ukrajině, proč by se tak nemohla bránit třeba i Skandinávie, Pobaltí nebo třeba Polsko, které svou protiruskou obranu bez přestávky futruje miliardami zlotých?

Způsobila to především malá a na dálku ovládaná zařízení. Právě ta dokázala v sobotu 29. října zasáhnout nejméně tři ruské lodě včetně prestižních fregat, jak dokazují dostupné snímky. I když jsou konkrétní škody nejasné a Rusko se je pokouší bagatelizovat, Putin schytal další bolestivý a ostudný políček. Lepší reklamu si námořní drony jednoduše nemohly přát.

Armáda diktátora Putina s vyprázdněnými sklady už příliš novinek na bojišti neukáže a bude dál ještě víc závislá na dodávkách tichých spojenců.

Zima se blíží

Že jsou bezpilotní prostředky nejrůznějších hmotností a velikostí nedílnou součástí dnešních a budoucích bojišť, není nic nového. Na začátku války se velmi často připomínalo, že si většina stratégů uvědomila, že bez těžké techniky, jako jsou tanky, pásová bojová vozidla pěchoty či houfnice, to prostě nepůjde.

Ale teď, když se blíží zima, vyčerpaným vojákům docházejí síly, zásoby mizí a těžké zbraně přestávají být v podzimním terénu tak obratné a ztrácejí rychlost, přichází etapa, kdy se citelně projeví síla bezpilotních prostředků.

A překvapení se dají čekat hlavně na ukrajinské straně. Armáda diktátora Putina s vyprázdněnými sklady už asi příliš novinek na bojišti neukáže a bude dál ještě víc závislá na dodávkách svých tichých spojenců, především tedy na íránských dronech.

Přestože proti nákupu izraelských dronů bojují někteří zástupci českého obranného průmyslu, vojsko si za svou volbou stojí.

Koupí drony i česká armáda?

Faktem je, že o nákupu bezpilotního taktického prostředku, tedy toho vzdušného, dlouhou dobu uvažuje i česká armáda. Nejdřív o něm při každé možné příležitosti mluvil prezident Miloš Zeman, pro něhož vidina izraelského dronu v českých barvách ztělesňovala budoucnost naší armády.

V rámci ostravských Dnů NATO v roce 2017 zazněly od generálního štábu první konkrétní obrysy s tím, že nákup dronu hmotnostní kategorie do 600 kilogramů by měl proběhnout v roce 2022 a v roce 2023 by se s ním měli čeští vojáci naučit létat. Na nákup si ministerstvo obrany v minulých letech pod vedením Lubomíra Metnara (za ANO) připravilo 1,5 miliardy korun. Realita je ale opět – jak už to u zbrojních zakázek posledních let bývá zvykem – úplně jiná.

Jak zaznělo na letošním srpnovém jednání sněmovního branného výboru, finální cena bude mnohem vyšší. Za pořízení izraelského kompletu HERON 1, který byl vybrán bez soutěže a jeho nákup proběhne stejně jako v případě izraelských raketových systémů SHORAD Spyder a mobilních radarů MADR mezivládní dohodou, se budou platit 2,7 miliardy korun. Přestože proti takovému nákupu bojují někteří zástupci českého obranného průmyslu, vojsko si za svou volbou stojí a do konce letošního roku by chtělo mít nákup podepsaný.

Z pohledu globálního zbrojního marketu to není nijak zásadní akvizice. Největší armády už dávno tyhle kategorie dronů mají vyřešeny a sledují současné trendy. Nyní tedy především to, jakými prostředky se ukrajinské armádě daří rozmazat onu staletí trvající hlavní zbraň ruských válečných choutek zvanou „nas mnogo“, které se dlouho dařilo ušlapat i mnohem lépe vybavená vojska.

Autor je členem redakce Reportérů ČT

Kam dál? Ondřej Stratilík na Finmagu:

• Rusko se řítí do ekonomické sebevraždy. Hromadný exodus ji urychlí
• Nás mnoho. Do jak hluboké zkázy žene Putin Rusko?
• Německo buduje něco velkého. Pod ochranný deštník láká i Česko
• Desítky miliard armádě, ale co ostatní? Vláda musí myslet za roh
• Miliardy lítají, ale vlaky stojí. Česká železnice přestává dávat smysl