Aleš Drobek - články a profil autora

Co když velká protitrumpovská koalice sama sebe přesvědčí, že sedmdesát milionů Trumpových voličů je tak vážnou hrozbou demokracii, že Donald Trump už nesmí být do prezidentského úřadu znovu vpuštěn za žádnou cenu?

Česká strana sociálně demokratická rozhodně nebyla favoritem letošních voleb. Výprask, jakého se jí od voličů o víkendu dostalo, ale čekal málokdo. Aleš Drobek, bohumínský zastupitel za ČSSD a dlouholetý překladatel zahraničních textů pro Finmag, nabízí reflexi zevnitř.

Elity ještě mají šanci vzít populistům vítr z plachet.

Že se protivníci ve volbách navzájem vykreslují jako zplozenci Satanovi, to se děje odjakživa. Je ale s podivem, jak nekriticky lidé teatrální rétorice v každé volební kampani podléhají.

Tatam je doba, kdy se v Evropě zakazovaly filmy za zlehčování či dokonce zesměšňování křesťanství. Dávno už se nezatýká za urážku hlavy státu a za nadávky politikům. Křesťané i politici si už zvykli, snad se časem přizpůsobí i muslimové.

Svět nehodlá stát stranou a jen nečinně přihlížet, jak šílený syrský diktátor Bašár Asad masakruje vlastní občany, včetně dětí, nervovým plynem. Tak nedávno pravil Barack Obama. Jedním dechem dodal, že Spojené státy Asada potrestají několika dobře mířenými raketami, které zchromí jeho chemický arzenál a názorně mu předvedou, že čeho je moc, toho je příliš.

Druhý červencový týden sněmovna schválila další zvýšení daní u tabáku a tabákových výrobků. Průměrná cena krabičky cigaret by se tak od příštího roku měla vyšplhat na osmdesát korun.

Prezident Obama nedávno nominoval na příštího prezidenta Světové banky rektora Dartmouthovy univerzity Jima Younga Kima. Výběr prezidenta této instituce je privilegiem, jemuž se Spojené státy těší od jejího založení roku 1946. Mezinárodní měnový fond zase vedou Evropané. Nebýt tajných služeb, mohlo být všechno jinak.

Právníci, ekonomové a filozofové se přou o koncept takzvaného duševního vlastnictví už pěkných pár desítek let, nicméně „většinový“ člověk se o něj začal pořádně zajímat až nedávno. To když na svět svět přišel internet, piráti a stahovači a odešel zákon. Tedy autorský.

Jak se má chudák člověk vyznat v tom, co se dnes v Evropě děje? Vašek Moravec si předminulou neděli zaspekuloval, zda by se o případné další budoucnosti Česka v Unii nemohlo hlasovat v referendu. Na základě čeho by se ale měli lidé rozhodovat? Co by měli chtít? Z médií se na ně valí zmatený veletok informací, jedni varují před odstřižením od Evropy, druzí varují, že bychom se v Evropě mohli rozpustit jak kostka cukru, ostatní neříkají nic, ovšem varují, že na jejich slova dojde.

Dne 21. července 2011, zhruba v deset ráno světového času skončila budoucnost lidstva. V takovém tónu se alespoň nesou mnohé domácí i zahraniční komentáře na téma posledního letu raketoplánu Atlantis, jímž se uzavřela jedna slavná kapitola kosmických letů s lidskou posádkou.

Korupce je prvořadým tématem české politiky už od parlamentní kampaně Miloše Zemana v roce 1998. Troufl bych si tvrdit, že o volebních vítězích a poražených rozhoduje ještě častěji než téma sociálního státu. Nejlépe to dokládají volby poslední, kde hlad veřejnosti po boji s korupcí vynesl relativně obskurní straně plných čtyřiadvacet poslaneckých mandátů. Naproti tomu sociální demokracie, která téma korupce silně podcenila, musí snášet roli sice hlasité, leč jinak bezbranné opozice.

Říká se, že politika je vždy dvacet let pozadu za odborným míněním a deset let za tím veřejným. Problém důchodových systémů to vcelku potvrzuje. Ohledně penzí bijí ekonomové na poplach již od konce minulého tisíciletí, leč vlády západního světa se začínají probouzet, protahovat se a protírat si oči teprve až dnes.