Předplatit časopis Finmag

Pavel Kohout: Úvahy střízlivého optimisty

Pavel Kohout
Pavel Kohout
5. 8. 2013

Před časem napsal jeden čtenář pod můj text příspěvek zhruba v tomto smyslu: „Pan Kohout určitě ví a chápe, jak je všechno v pytli, jak světová ekonomika směřuje do úplného úpadku a zmaru, a přesto píše takové nesmyslně optimistické články, není to divné?!“

Pavel Kohout: Úvahy střízlivého optimisty

Ačkoli je to již řada měsíců, stále cítím dluh. Navíc diskrepance postupně narůstá, takže je zřejmě namístě věci objasnit.

Za posledních dvanáct měsíců akciový index Dow Jones posílil o 19,45 procenta. Německý index DAX dokonce o 22,53 procenta. Britský FTSE 100 trochu zaostával s 15,9% růstem.

Byl tedy můj optimismus oprávněný? Ano, myslím, že ano.

Vznikající trhy: Z pětkařů přes noc premianty?

Nejsem ovšem optimistou univerzálního typu. Nemám rád emerging markets, a to tak, že chronicky a dlouhodobě. Jsem ochotný je přijmout jen v rámci povinné diverzifikace, v relativně malém množství a to ještě nerad.

Proč? Emerging markets znamená „vznikající trhy“. Proč tyto trhy vznikají až dnes? Proč nevznikly už před sto lety? Protože tyto státy velmi dlouho dělaly něco velmi špatně. Čína, Indie, Rusko, Brazílie a další země dlouho trpěly všemi možnými typy špatných hospodářských politik. Od komunismu před indickou byrokracii až po latinskoamerickou korupci. Proto tyto státy byly chudé. Vlastní vinou.

A náhle se stal zázrak. Pár tržních reforem a donedávna chudé země začaly bohatnout. Investoři celého světa si toho všimli a zamilovali se. Kdekdo si vzal statistiky čínského HDP a začal prognózovat metodou prodlužování křivek: V roce 2030 Čína předběhne Spojené státy. Ne, již v roce 2020, když křivku růstu extrapolujeme trochu jinak.

Všichni rádi zapomněli, že když emerging markets trpěly určitými problémy po dlouhé desítky let, je velmi nepravděpodobné, aby tytéž problémy zmizely během několika málo let. Svévole vlády, byrokracie, kleptokracie, nezodpovědnost a nesolidnost na všech úrovních, toto vše jsou faktory, které nezmizí jen tak. Za rok, za dva, ani za dvacet let.

Příznaky bubliny

Emerging markets byly v posledních letech velkou módou. To je další důvod k pesimismu. Čím větší počáteční nadšení, tím větší prostor pro zklamání. A zklamání je vidět: za poslední tři roky index MSCI Emerging Markets nepřinesl žádné výnosy (zato hodně volatility), index vyspělých trhů MSCI World posílil o téměř 40 procent v dolarovém vyjádření. Nůžky se přitom stále rozevírají.

Dobrá. Ale nedostihne realita i vyspělé trhy? Není růst amerických, britských a německých akciových indexů také jen bublinou, která je vyhnána částečně naivním optimismem a částečně tištěním nekrytých peněz?

Pokud bychom šli úplně do důsledků, museli bychom za bublinu označit nejen celou lidskou civilizaci, ale i vznik Sluneční soustavy, naší galaxie a vesmíru vůbec. Nicméně finanční bublinu lze poznat celkem bezpečně podle určitých signálů:

  • Akciová bublina se vyznačuje vysokým počtem primárních emisí během krátkého období, přičemž mnohé společnosti mají ztráty místo zisků a některé mají i zanedbatelné nebo dokonce žádné tržby.
  • Úvěrová bublina je typická dvojciferným růstem objemu úvěrů během roku, přičemž velký díl úvěrů jde do projektů pochybné návratnosti nebo domácnostem s nízkou kreditní kvalitou.

Akciovou bublinu západní svět zažil naposledy na přelomu let 1999/2000. Úvěrová bublina je čerstvější zkušenost, její následky doposud trvají. Zejména v Irsku a v latinskoevropských zemích.

Akcie jako štít

Nicméně nic nenasvědčuje názoru, že nová bublina se nafukuje právě nyní. Zprávy o kvantitativním uvolňování mohou udělat dojem na laika, mohou jej dokonce vyděsit, ale bezdůvodně. Statistiky růstu měnové zásoby v USA, Británii i v jiných západních zemích zůstávají klidné. Obavy z hyperinflace nejsou namístě. A i kdyby k ní došlo, pro akciové investory by to mohlo být jen dobře. Historicky nedávné latinskoamerické zkušenosti ukazují, že akcie skutečně fungují jako štít proti vysoké inflaci. Když inflace v Brazílii nebo v Argentině vygumovala úspory střádalů a prakticky zrušila dluhopisy, byly to akciové burzy, které zaznamenávaly dvojciferné reálné dolarové výnosy rok co rok.

Takže závěrem – situace světové ekonomiky a trhů možná není ideální. Ale ideální nebyla nikdy v historii. A pokud se zdálo, že se blíží k ideálu, šlo o iluzi, která se záhy ukázala být falešnou.

Celkem vzato, nemáme se na co stěžovat. Bylo i mnohem a mnohem hůř. Možná ještě bude, ale ne hned. Úplný zmar a úpadek Západu se odkládá na neurčito.

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (7)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Související témata

akcieakciové indexydaxdow jonesemerging marketsfinanční bublinaftse 100MSCI Emerging MarketsMSCI Worldpavel kohoutsvětová ekonomikaúvěrová bublina

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo