Venezuela, kam se podíváš

Nebohá bohatá země. Ekonomika se tu s klesající cenou ropy rozpadá socialistickému vedení pod rukama. „Země je tak zničená, že musíme čekat ve frontě i na to, abychom mohli mít sex,“ komentuje náhodný nakupující před prázdnými regály v supermarketu. Jeho poznámka směřuje k nedostatečné nabídce kondomů.

Nemá cenu vypisovat jednotlivá státní nařízení, která mají napravit škody způsobené těmi předchozími. Klín se vytlouká klínem a země rychle spěje k bankrotu. Dotované zboží se k údivu plánovačů pašuje do sousedních zemí nebo hromadně vykupuje. Uměle zdražované zboží se – opět k překvapení vlády – vyrábí tajně a prodává a kupuje se na černém trhu. A tak dále. Umělé zásahy vlády jsou normalizovány přirozeným chováním lidí.

To ale vláda považuje za další selhání centrálního plánování a reaguje jediným způsobem: Potřebujeme víc nařízení, víc socialismu. Jako už tolikrát předtím. Posledním geniálním nápadem jsou zatím snímače otisků prstů v každém supermarketu – aby nikdo nemohl nakoupit víc, než kolik uznají socialisté za vhodné. Inu, prosperita.

Je vcelku snadné ukázat, že socialismus nefunguje a ani nikdy nemůže fungovat, když se věci sejdou tak, jak se sešly tentokrát, a Venezuela spektakulárně krachuje. Jenže socialismus nejenže nefunguje jako celek, on nefunguje ani v jednotlivých odvětvích. A zde je výlet do Karibiku u konce a čeká nás smutný návrat domů.

To nemůžeme pustit z rukou

Přerod České republiky z tragického uspořádání, se kterým nyní zápolí Venezuela a další, ve svobodnou zemi se bohužel zasekl někde v polovině, a tak nám tady toho socialismu ještě pořád hodně zůstalo. Ve zdravotnictví, v dopravě, v zemědělství a řadě dalších odvětví. Ne náhodou se jedná o obory, které svými problémy plní přední stránky novin a které se snaží věční reformátoři neustále od základu měnit.

Můžeme si přečíst stovky článků o tom, jak to všichni předchozí dělali špatně a že teď už to opravdu bude fungovat. Stejně tak se můžeme do omrzení dívat na vystoupení technokratů, kteří se obklopí sofistikovanými modely a „prostě makají“. Ani jedno ale nic nezmění na tom, že centrální plánování nemůže efektivně fungovat. To, že u nás nejsou fronty před špitálem vidět tak krásně jako ve vybrakované samoobsluze ve Venezuele, neznamená, že naše socialistické zdravotnictví funguje. Jen jeho selhávání není tolik vidět; o to je to snad ještě horší.

Argumentace socialistů často zní „odvětví X je příliš důležité, než abychom ho pustili z rukou.“ Opak je ale pravdou: odvětví X je příliš důležité, než abychom dovolili socialistům ho zruinovat. Ve skutečnosti si žádné odvětví nezaslouží zůstat v rukou socialistů, kteří ho zruinují buď dřív, nebo později. Jejich metody totiž nefungují ve Venezuele ani v České republice. Nefungují při těžbě ropy, výrobě kondomů ani ve zdravotnictví. Čím méně prostoru jim dáme, tím lépe se budeme mít.