Jakub Skala - články a profil autora

Centrální banka svou měnovou politikou pokřivila trh s nemovitostmi.

Kdo všechno může za prudký růst cen bytů v Praze? Italové, Rusové, stavební řízení, náplavy z venkova, Airbnb, magistrát bez územního plánu a nenasytní developeři a lidi, co nechtějí umřít a udělat místo mladším. Možná. Taky. A kdo především?

Evropská komise schválila směrnici, která zakáže výrobcům prodávat v různých zemích ve stejném obalu rozdílné zboží. Europarlament by ji měl schválit do roka.

Evropská unie vymýšlí, jak danit webové giganty. Těžko říct, jestli víc stojí o peníze, nebo o to, aby stále mocnější korporace sklonily hlavu a políbily prsten. Každopádně bazmek bere do ruky pádný: daň z obratu. Pro firmy, které staví byznys na modelu nízkých marží a vysokých obrátek by mohla být likvidační.

Anarchokapitalista je snad vzácný druh, v Česku je ale k vidění častěji než jinde. Může prý za to osvětová práce příznivců ankapu. Jejím aktuálním vyvrcholením je Urzova knížka Anarchokapitalismus, na jejíž vydání příznivci vybrali přes dva a půl milionu.

Zastánci státem nařízené síťové neutrality argumentují svobodou, o kterou by mohli přijít. Zapomínají, že než se regulace před dvěma lety zavedla, nikdo jim tu svobodu neupíral. O tom, že zapomínají na svobody druhých, tedy poskytovatelů netového připojení, ani nemluvě.

Už je to ohrané jak reklama na prací prášek – tyhle volby jsou zas ty nejvíc nejdůležitější od roku 1989, jde o všechno, ne-li o víc. Takže: přijďte všichni k volbám, hlasujte, je vlastně jedno jak, hlavně vsuňte lístek. Kousek pravdy v tom je: je vlastně jedno, jak budete hlasovat. Vítězem se stane zase Stát a boys už si mezi sebe role nějak rozdělí.

Můj článek o luxusu zvaném život na vesnici vzbudil pozornost a vysloužil si i kritiku. Přímo na Finmagu vyšla odpověď od Michala Berga, na kterou bych ještě rád zareagoval.

Z leteckého pohledu je česká krajina s roztroušenými vesničkami malebná. Ta krása má ale taky svoji cenu.

Když Andrej Babiš mluvil o snížení DPH u oprav obuvi nebo bicyklů, zřejmě se inspiroval (nebo jeho bystří rádcové) ve Švédsku, které u podobných služeb daň už snížilo. Babišova motivace je sice jiná – Švédové mluví o chytré spotřebě a ekologii, Babiš o snižování ceny práce –, ekonomické důsledky by ale byly stejné. Totiž neblahé.

Když přišla na konci 18. století první průmyslová revoluce, vyrazili luddité pod rouškou noci rozbíjet pletací stoje. O necelých 250 let později navrhuje nejbohatší člověk světa – ten který umožnil masivní automatizaci výroby (která nám na oplátku přinesla obrovský nárůst bohatství) – zdanit roboty. Forma se změnila, obsah zůstává podobný.

Čtvrtým dílem ukončujeme sérii textů věnovaných neduhům státního zdravotnictví a receptu, který by měl podle mého názoru vést k jeho uzdravení. Jen není lékárníka, který by podle něj byl ochotný namíchat medicínu.

Ve dvou článcích, které jsem na Finmagu věnoval státnímu zdravotnictví, na něm nezůstala nit suchá. Nezbývá než představit, jak by fungovalo zdravotnictví, pokud by bylo „necháno napospas“ volnému trhu, a vystavit tyto teze testu v diskuzi.

Před nedávnem jsem na Finmagu psal, proč si myslím, že pokud chceme kvalitnější a dostupnější péči, je nezbytné nahradit veřejné zdravotnictví soukromým.

V prosinci dostane Česko nového ministra zdravotnictví, třináctého za posledních patnáct roků. Před nástupem do funkce hlásil, že člověk musí mít jistotu, že dostane stejnou péči jako každý jiný. Má to dva háčky. Zaprvé to objektivně nejde. A zadruhé – ideálu rovnosti se lze přiblížit. Bohužel jen tak, že zdravotní péči budeme mít všichni stejně špatnou.

Když hospodský vytiskne dva jídelní lístky se dvojími cenami, je hned oheň na střeše. Diskriminace! Každý podnik má ale přece ceny smluvní. Co je tedy na cenové diskriminaci špatně? Nic!

Česká národní banka si jistě uvědomuje, že je spoluodpovědná za prudký růst cen nemovitostí – nebývale levné hypotéky jsou důsledkem toho, co provádí s úrokovými sazbami. Na druhou stranu si také uvědomuje, jaké nebezpečí rozdávání hypoték skoro zadarmo představuje. Jenže místo aby regulací ubrala, snaží se údernicky regulovat na dvou frontách.

Původně jsem chtěl začít vtipem – Co používali socialisti před svíčkami? Elektřinu! –. Po přečtení aktuálních zpráv z Venezuely se zdá, že pro humory už není místo.

Já jsem horník, kdo je víc? Platilo to kdysi za socialismu. A zdá se, že to platí i dnes. Za socialismu.

Tedy možná. Carsharingu ale určitě.

Ekonomickým zákonitostem se nedá bránit do nekonečna. Pochopil to i bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan, když nedávno mluvil o dekriminalizaci uživatelů a legalizaci drog.