I Trump může mít pravdu

Americký prezident uvalil cla na ocel a hliník ze zemí Evropské unie. K tomu Evropanům chystá bonus – cla na evropská auta.

Nahlíženo z Evropy – nepřítel globálního obchodu. Škůdce. Americký brouk.

Co víc, už dřív Donald Trump nepodepsal připravenou dohodu o Transpacifickém partnerství (TPP) a požádal o downgrade Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) – jinak z ní USA odejdou. Rozpracovaná dohoda o liberalizaci obchodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií – Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) – ho zase nezajímá.

Jenže může si Evropská unie na Donalda stěžovat? Vždyť sama není zářným protikladem Trumpovy Ameriky – místem, kde obchodní bariéry vůči „přespolním“ padají jako kuželky.

Nefér cla

Krátce před tím, než Evropanům nadělil cla na ocel a hliník, obvinil POTUS Evropskou unii, že zatěžuje americké zboží neférovými dovozními tarify. Evropská komise to odbyla lakonickým prohlášením: Cla jsou nízká a snažíme se je odbourávat.

Aspoň zčásti ale dává Trumpovi za pravdu mnichovský institut Ifo. „Evropská unie v žádném případě není rájem volného obchodu, jak o sobě ráda tvrdí,“ cituje deník Handelsblatt Gabriela Felbermayra, experta Ifo na zahraniční obchod.

Z dat institutu vyplývá, že průměrná výše amerických cel na evropské zboží je 3,5 procenta. Průměr evropských dovozních tarifů uvalených na Made in USA je ale výrazně vyšší, dosahuje 5,2 procenta.

Nejsou to vážené průměry, které berou do úvahy podíl jednotlivých druhů zboží na celkových vývozech (dovozech). Přesto některá čísla naznačují, že Trumpovy stížnosti na „masivní tarify“ nejsou od věci.

„Udělali z našich aut neprodejné zboží. Velká obchodní nerovnováha!“ láteřil v jednom z tweetů Trump. Jak by ne. Americký dovozní tarif na evropské vozy je 2,5 procenta, evropská cla na americké automobily dosahují desíti procent.

Pryč s mercedesy!

Trumpovi leží v žaludku německé automobilky, které ovládly americký trh prémiových značek. Podílejí se na něm téměř 90 procenty.

„Když jdete po Páté avenue (na Manhattanu), každý má před domem zaparkovaný mercedes,“ postěžoval si Donald v rozhovoru pro televizi Fox News ještě před inaugurací v lednu 2017.

Vztek na káry s třícípou hvězdou na kapotě Trumpa nepřešel. Francouzskému prezidentu Emmanuelu Macronovi se letos v dubnu svěřil, že německé automobilky bude pronásledovat, dokud na Páté bude jediný mercedes.

Lze předpokládat, že to myslel vážně, protože nedávno nařídil vládě, aby vyšetřila, zda dovoz osobních aut neohrožuje americkou bezpečnost. Stejný pokyn předcházel clům na ocel a hliník. Jistě, je absurdní, aby dovoz automobilů ohrožoval americkou bezpečnost, ale kabinet Donaldovi rád vyhoví.

Když tedy vláda dospěje k závěru, že dovážená auta bezpečnost Ameriky ohrožují, bude moci s požehnáním prezidenta uvalit na jejich dovoz až pětadvacetiprocentní clo. Bez toho, aby její verdikt musel schválit Kongres.

Odveta za odvetu

„Když EU zvýší své masivní tarify a jiné obchodní bariéry (v odvetě za cla na ocel a hliník), jednoduše zdaníme auta, která vyvážejí do USA, „ pohrozil americký prezident.

Institut Ifo spočítal, že pětadvacetiprocentní clo, které by pocítili také čeští výrobci autodílů, by mohlo seříznout hrubý domácí produkt Německa o 0,16 procenta. Německo je největším evropským vývozcem aut do Spojených států. Agentura Reuters připomíná, že vysoká cla by ohrozila zejména byznys automobilek Audi a Porsche (obě patří koncernu Volkswagen). Mercedes a BMW, na rozdíl od Volkswagenu, mají v Americe montážní linky, jejichž kapacitu mohou rozšířit.

Nabízí se otázka, zda si Evropská unie o vysoká cla na auta vlastně sama neřekla – svými dovozními tarify. Z dat Evropského sdružení výrobců automobilů vyplývá, že hodnota exportu osobních aut z USA do Evropské unie loni dosáhla slabých 6,2 miliardy eur. Vývoz opačným směrem však přesáhl 37 miliard eur.

Asymetrie byznysu mezi Evropou a USA je patrná i z celkových údajů. V roce 2015 vybral Brusel na clech za americké zboží 7,1 miliardy eur. Američané si u evropských výrobků přišli jen na 5,7 miliardy. Evropská unie má přitom v obchodu s Američany trvalý a výrazný přebytek.

Zastavili agenty Volstrýtu

Evropští státníci si stěžují, že Trump nemá zájem, aby byly obnoveny rozhovory o volném obchodu mezi USA a Evropskou unií.

To je pravda. Trump není vyznavačem velkých dohod o volném obchodu. Jenže jednání o TTIP jako první odložily k ledu Německo a Francie. Tamní politici se obávali, že neoblíbená dohoda sníží jejich šance na volební úspěch. A tak Brusel rozhovory s agenty Volstrýtu na jejich pokyn přerušil.

„Jako Evropané se přirozeně nemůžeme podrobit americkým požadavkům,“ hlásal už počátkem roku 2016 německý vicekancléř Sigmar Gabriel. Jeho sociální demokraté přesto u voleb (loni v říjnu) propadli.

Francouzský prezident François Hollande ve stejné době prohlašoval, že TTIP je „pro Francii nepřijatelná“ a „Francie říká dohodě jasné ne“. Ani tím si neoblíbený šamponový socialista doma nepomohl. Nakonec dospěl k poznání, že v prezidentských volbách by byl bez nadějí, a tak loni ani nekandidoval.

Kandidoval však Donald Trump – a uspěl. Není nejmladší, jeho sny o ocelové Americe jsou nesmyslné, patří do minulého století. Jinak se ale o něm slovy klasika dá říct: „To je sekáč, pánové. Ten se nezakecá“.

Prezidenta Spojených států vymaloval Mike Trukhachev / Shutterstock.com