Virus a budoucnost světa. Kostky jsou vrženy

Představte si následující situaci:

• Evropa i Spojené státy zasaženy ve stejný čas infekcí, která je nakažlivější než chřipka, desetkrát až dvacetkrát smrtelnější a vysoké procento hospitalizovaných způsobuje kolaps zdravotních systémů.
• Kromě kolapsu zdravotnictví dochází i ke značnému zpomalení a výpadkům v zásobování; na regálech začíná chybět zboží (jak dovážené z Číny, tak i z okolních zemí). Kde nechybí, tam zdražuje.
• Značné procento vysokých politiků a úředníků je hospitalizováno s nákazou, mnozí ji kvůli pokročilému věku rychle podléhají; volby nelze kvůli karanténním opatřením vyhlásit. Demokracie se rychle transformují v provizorní diktatury.
• Centrální banky stimulují jako o život ve snaze zachránit kolabující bankovní sektor a velké korporace, kterým rekordně padá poptávka po spotřebním zboží (a dodávky zboží z Číny); jelikož úrokové sazby byly v dobrých časech na nule či pod nulou, musí přikročit k opatřením, jako jsou přímé skupování státních a korporátních dluhopisů a akcií.
• Kombinace nedostatku zboží a monetárního stimulu zvyšuje inflaci výrazně nad inflační cíle; ty jsou v rámci krizového období opuštěny.
• Čína, Rusko a jihovýchodní Asie jsou regiony, které se v době těchto událostí už zotavují z proběhlé epidemie; cítí svou příležitost pohnout vahami geopolitického rozložení moci – uzavírají alianci, v jejímž rámci se zbavují petrodolaru a postupně omezují i jeho držbu coby rezervní měny.
• V evropském parlamentu vítají Gretu na dalším sympoziu k akutnímu nebezpečí klimatické změny.

Ještě před pár týdny by výše načrtnutý scénář vypadal jako obsah tuctového díla ze žánru postapokalyptické literatury. Nyní si nejsem jistý, kolik z těchto bodů se splní dřív, než bude článek vůbec publikován. 

Jak jsme se do této šlamastyky dostali a proč se pravděpodobně nacházíme na prahu zásadní změny v geopolitickém uspořádání?

Předehra

Na počátku byla snaha politiků, komentátorů a pozorovatelů nevyděsit trhy ani obyvatelstvo. Mluvící hlavy vymýšlely argumentační veletoče, například že nový koronavirus zasahuje převážně Asiaty, a tudíž se nás zápaďáků moc netýká. Všude byla slyšet hláška, že se jedná jen o trochu horší chřipku. Skutečnost, že Čína by si nepodkopala ekonomiku celonárodní karanténou kvůli chřipce, byla prostě ignorována.

V této době – jedná se o leden – byl jedním z mála racionálních hlasů Nassim Taleb (autor čtyřdílného Incerta). V kolektivu autorů vydává 26. 1. krátký paper Systematické riziko pandemie skrze nové patogeny. Připomeňme si, že město Wu-chan (epicentrum nákazy) bylo uzavřeno do karantény pouze tři dny předtím. 

Taleb v lednu upozorňoval, že se potýkáme s fat-tailed procesem. Takové procesy se obecně vyznačují tím, že jejich statistická pozorování netvoří tzv. normální distribuci (jako třeba výška či věk populace); distribuce fat-tailed procesů je asymetrická – malé množství pozorování může zásadně změnit celkový obrázek distribuce (typické např. u bohatství populace). V kontextu vysoce infekční, vysoce smrtelné nákazy, jako je COVID-19, se asymetrická distribuce vyznačuje tím, že i pár uniklých případů nákazy může způsobit globální pandemii a krizi zdravotních systémů. A vzhledem k vysoké propojenosti světa byly uniklé případy jen otázkou (velmi krátkého) času. Taleb proto už koncem ledna varuje, že k zastavení šíření nákazy bude zapotřebí rapidně omezit sociální kontakty a mobilitu hned v počátcích, tedy s prvními potvrzenými případy. To se ve většině zemí nestalo, a dopad epidemie tak bude řádově horší, než kdyby byla mitigována v počátku.

Dvanáct? Tak to je pohoda

Jedním z důvodů, proč svět neposlouchal Taleba, je neintuitivnost exponenciálního růstu. Výstavním příkladem je tweet prezidenta Trumpa z 9. března, ve kterém porovnává počet smrtí z chřipky za celou sezónu s aktuálním počtem smrtí na COVID-19 – který ovšem vykazuje exponenciální růst!

Asi nejlepší vysvětlovací video exponenciálního růstu v kontextu pandemie vytvořil populární youtuber 3Blue1Brown:

Exponenciálním růstem je nyní překvapena většina všedních pozorovatelů, kteří se zaměřují na zdánlivě nízký absolutní počet nákaz v daném regionu. I v České republice využili šprýmaři nedávných dvanáct nákaz ke zmemování hlášky z filmu V síti. Dvanáct případů zde bylo 5. března. Po třinácti dnech je potvrzených nákaz 522 (přičemž státní systém testování naráží na limity a dlouho nepochopitelně odmítal pomoc od soukromého sektoru). 

Kam dopadnou?

Jaký vlastně bude dopad této krize? Podle mého názoru se jedná o konec finančního systému a globálního rozložení sil tak, jak ho známe v posledních desítkách let. A to kvůli následujícím důvodům:

• Čína a jihovýchodní Asie epidemii podle všeho zvládají a začíná se mluvit o možnosti opětovného otevírání čínských továren už v dubnu
• Evropa a Spojené státy jsou naopak na počátku epidemie a začínají podnikat opatření, která podnikala Čína koncem ledna – do karantény byl Wu-chan uzamčen 23. 1.kdy bylo v celé Číně údajně 800 potvrzených nákaz (během dalších dvou měsíců narostly na 80 000)
• vzhledem k několikaměsíčnímu zavření čínských továren a postupnému uzavírání evropských a amerických dojde ke zpoždění dodávek a výpadkům zboží; v kombinaci s vysokou poptávkou po spotřebním zboží (které převážně tvoří index CPI měřící inflaci) lze letos očekávat výrazný růst inflace
• monetární stimulus všech západních centrálních bank (Fed, Band of England, Evropská centrální banka) ve snaze zachránit krachující korporace a banky (negativní výnosy na dluhopisech položily banky na lopatky už před pandemií) inflaci dále ještě zvýší

Tato kombinace může vést ke scénáři z počátku článku. Spojené státy (a samozřejmě i Evropa) poprvé čelí ohrožení, které nelze vybombardovat, obsadit, unavit, či uplatit. První bitvu prohrály už v únoru, když nemoci nevěnovaly téměř žádnou pozornost. V druhé bitvě budou muset akceptovat humanitární pomoc z Číny (která už začíná). Mezitím se čínská propagandistická mašinerie stará o to, aby problém, který vláda zpočátku vláda tutlala a zatýkala kvůli tomu varující doktory a novináře, byl nakonec ve světě vnímán jako heroické vítězství. Lze jen těžko očekávat, že nadcházející nerovnováhu v globálním mocenském postavení čínská vláda nevyužije na maximum. Očekávaná vysoká inflace dolaru může být dobrou záminkou pro opouštění globálního dolarového standardu. Na rozdíl od všech předešlých pokusů o jeho opuštění tentokrát nemusí být Spojené státy v kondici, aby tomu zabránily.

Rád bych však zakončil optimistickou tečkou – jak upozorňuje Johan Norberg (Globalizace, Pokrok), pandemie není důvodem pro opuštění globalizace, ba právě naopak. Světová koordinace výzkumníků v reakci na nebezpečnou nákazu je nejrychlejší v historii. Díky globalizaci máme dobrou šanci nový virus společně porazit.