Když se černá labuť rozhodne ničit
Před objevením Austrálie byli Evropané přesvědčeni, že jsou všechny labutě bílé – a to přesvědčení bylo tak silné, že příklad s barvou labutí se po staletí používal v logice. Pak ale cestovatelé objevili černě opeřený druh, který staletými předsudky ornitologů i logiků otřásl.
Poslední publikace ekonoma a filosofa Nassima Nicholase Taleba (na fotografii) The Black Swan (Černá labuť) si metaforu černé labutě půjčuje. A se sarkastickým, velmi chytrým humorem ji aplikuje na současný svět okolo nás, především na „drobný byznys“ a makroekonomii. O ekonomii si totiž všichni, počínaje hospodskými mudrlanty, přes novináře až k politikům, myslí, že ji rozumí. Ona nás ale vždy dokáže vypéct a naprosto změnit pravidla hry.
Každá událost označitelná za černou labuť má podle Taleba jen tři charakteristické znaky. Zaprvé, leží mimo rámec toho, co se dosud dělo, a co je tedy představitelné. Zadruhé, černé labutě mají obrovský dopad. A zatřetí, jakmile se černá labuť přihodí a lidé si na ni a její následky zvyknou, jeví se zpětně jako absolutně samozřejmá a zcela předvídatelná. Což opět vede k nesprávnému pocitu, že rozumíme světu, a že nás už ničím nepřekvapí - než ale jednou...
V knize nejčastěji zmiňovaných černých labutí se asi většina z vás sama dovtípí: nepředvídatelnost událostí 11. září 2001 a současné ekonomické krize a jejich dalekosáhlé následky jsou jasné každému bystrému čtenáři.
Mediokristán a Extremistán
Podle Taleba jsme jako druh evolučně mnohem více uzpůsobenisrozumitelnému světu malých kmenů a tlup než turbulentnímu a nepředvídatelnému globálnímu prostředí. Na současný svět („Extremistán“) ekonomové, obyčejní obchodníci i média roubují pravidla starého světa („Medokristánu“). Jak strašlivé neporozumění to je, pochopíme snadno ze srovnání:
Mediokristán(starý neglobalizovaný svět) | Extremistán(současný postmoderní globalizovaný svět) |
Téměř vše je ve společnosti rozděleno podle principu Gaussovy křivky | Gaussova křivka často neplatí |
Typickým zástupcem kterékoliv skupiny je člověk někde uprostřed (například všichni spisovatelé jsou stejně chudí, všichni hospodští si slušně vydělají na živobytí) | Členové všech sociálních skupin se pohybují mezi extrémy (srov. pohádkově bohatou autorku Harryho Pottera a umaštěného žižkovského prozaika, nebo majitele restaurací Ambiente a zadlužené neúspěšné trosky z pořadu Ano, šéfe) |
Vítězové získávají jen malou část bohatství | Několik nejúspěšnějších zcela ovládá trhy |
Všemu porozumíte po chvíli pozorování | Potřebujete spoustu času, abyste pochopili pravidla hry (pokud je vůbec pochopit lze) |
Budoucí události se snadno odvodí z minulých | Budoucí události se nedají předpovídat |
Dějiny se plíží | Dějiny skáčou |
Setkat se můžete s čísly, která odráží skutečná množství (nejbohatší člověk má 5 paláců a 100 sluhů). | Střetáváte se s naprosto nepochopitelnými čísly (Apple App Store prodal miliardu aplikací, Warren Buffett vlastní majetek v hodnotě 37 000 000 000 dolarů) |
Svět odolný vůči černým labutím | Černé labutě přicházejí často a obracejí pravidla hry |
S hrozivě špatnou interpretací jevů okolo nás se můžete setkat pokaždé, když vkročíte do hospody anebo zapnete televizi. Vzpomeňte si na nadšené reportáže o tom, že je obchodování na internetu zlatý důl, které byly postavené na příkladech superúspěšných podnikatelů, jenž lze v českém prostředí spočítat na prstech. Tyto báchorky pak pro spoustu lidí znamenají jasný způsob jak zbohatnout, i za cenu riskantního zadlužení se a vstupu na mimořádně konkurenční trh.
Důležité je ale zmínit ještě jednu věc: černé labutě nemusejí vždy znamenat tragédie - přestože tragické černé labutě se jaksi lépe pamatují. Konec komunizmu a přechod na tržní hospodářství před 20 lety byl ukázkovou černou labutí, díky níž desetitisíce lidí dosáhly na majetek, o kterým se jim nesnilo, a dík které prosperuje dříve chudý kout Evropy.
Kniha, která vás zbaví optimizmu
Číst Taleba není snadné. Šroubovaný jazyk plný filozofických termínů, nadbytek smyšlených postav, na kterých ilustruje svoje názory, přeskakování z ekonomie k přírodním vědám, pak k umění a nakonec do historie - to všechno činí z The Black Swan hůře stravitelnou publikaci. Ještě těžší než ji číst ale může být najít v sobě potom znovu správné optimistické odhodlání dělat svou práci všem překážkám navzdory.
Přes to všechno můžeme jen doufat, že se brzo najde překladatel, který tuto knihu - podle New York Times jednu z dvanácti nejvlivnějších poválečných publikací - přeloží do češtiny a udělá jí reklamu. V poličkách knihkupectví, které i teď přetékají zaručenými návody, jak zaručeně investovat a vydělat úžasný balík díky tajným fíglům těch, kteří „pochopili trhy“, je jí zapotřebí jako ničeho jiného.
Photo: nrkbeta
Titulní fotografie podléhá licenci Creative Commons
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu